(pokračuje Ransdorf)
V tomto případě NATO zapomnělo na svou humanitární myšlenku.
Chtěl bych dále kolegu Payna upozornit na to, že rezoluce č. 1199 nezakládá žádné právo použití ozbrojené síly. Jestli hledá nějaký kořen všeho toho zla, které se stalo na území bývalé Jugoslávie, tak samozřejmě toto je spojeno s tím, že při rozpadu SFRJ byl uplatněn v tomto multietnickém prostředí západoevropský koncept státu. Státu, kde "nation" a "état" je vlastně jedno a totéž. To je koncept, který evidentně v tomto multietnickém prostředí selhává a který musí vést ke tříštění tohoto prostoru a ke kumulaci různých nenávistí, které, bohužel, eskalují dál.
Chtěl bych ještě upozornit na jednu okolnost, a sice to, že Hippokratova přísaha sice zavazuje lékaře, ale bylo by dobré, kdyby se jí občas řídili i politikové. Zásada v Hippokratově přísaze je: první věc je neškodit. Neškodit, a právě operace, která byla dána do pohybu, přinesla více škody než užitku, nepomohla jedinému člověku, a možná snad prezidentu Clintonovi, protože se zapomnělo na aféru s Monikou Lewinskou.
Chtěl bych říci na závěr kolegovi Paynovi: Mezinárodní právo platí. A jestliže se odvolává na Helsinskou konferenci, důležitá zásada, která je jasně zakotvena v Helsinské konferenci, je teritoriální integrita, nezpochybnitelnost hranic a teritoriální integrita, která nemá jen aspekty vnější, ale také vnitřní, takže neklamme se a vycházejme z daného stavu mezinárodního práva. Jestliže se dnes mluví o právu na humanitární intervenci, tak si položme otázku: kdo to bude posuzovat? Mezinárodní společenství je v tom pohledu, jak ho interpretují pánové Blair, Clinton a další, příliš často ztotožněné s pojmem "west". Ono se ostatně několikrát stalo panu Majorovi v době konfliktu v Perském zálivu, že se uřekl a místo "international community" užil vícekrát slovo "west".
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, s faktickou poznámkou pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Zopakuji slova kolegy Ransdorfa: "Buďme přesní a držme se fakt." Prosím pana kolegu Ransdorfa prostřednictvím předsedající, aby nám doložil, kdo školil UCK a kdy a kde. Prosím o předložení důkazů teď hned, když to tvrdil ve svém předchozím vystoupení. "Buďme přesní a držme se fakt." To je citát z poslance Ransdorfa, nechť tedy předloží důkazy toho, co zde říkal.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli nemám další přihlášku. Pan poslanec Ransdorf s faktickou poznámkou.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Předpokládám, že kolega Payne je anglicky čtoucí člen tohoto ctěného zákonodárného sboru, a proto mu nabízím k pozornosti tuto sbírku tiskovin ze západního tisku, kde je řada důkazů, jak přímých, tak nepřímých. Může si to přečíst, rád mu ji zapůjčím.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se panu předsedovi Kasalovi, jehož přihlášku jsem přehlédla. Rozprava není uzavřena, má samozřejmě slovo. Zaregistrovala jsem i přihlášku pana předsedy Filipa.
Poslanec Jan Kasal: Paní místopředsedkyně, původně jsem chtěl vystoupit až na závěr rozpravy, ale protože se zdá, že ještě zdaleka se nechýlí ke konci, tak si dovolím několik poznámek.
Za prvé bych byl rád, kdyby toto ctěné shromáždění školili komunističtí poslanci o desateru božích přikázání v celku, nikoli vytrženě. Takže prosím pana poslance Vymětala, aby citoval i další přikázání, nejen to páté. Možná při té citaci ho něco napadne. Doufám, že mě slyší. Doufám, že to také bude umět, protože citovat něco vytrženého z celého kontextu je prostě málo věrohodné a toho si je vědom i poslanec dokonce Komunistické strany Čech a Moravy.
Jen připomenu, že pokud se komunisté odvolávají na desatero božích přikázání, tak by si měli uvědomit, co bylo v roce 1948, zdali oni plnili příkaz nezabiješ, nepokradeš, nevezmeš jména božího nadarmo, nebudeš mluvit křivého svědectví proti bližnímu svému. Opravdu si to, komunisté, myslíte, že to tak bylo? A jste v této chvíli schopni se za to omluvit, co jste činili v těch letech? (Potlesk.)
Výborně, pan předseda komunistů mi tleská, takže mi dává za pravdu. Pokud by to měla být omluva komunistické strany, tak doufám, že bude vyjádřena i písemně.
Chtěl bych také říci, a omlouvám se ostatním členům sněmovny, že už se podruhé obracím do levého kouta této sněmovny, ale byl jsem k tomu vybídnut i příspěvkem pana poslance Vymětala. Myslím si, že jeho příspěvek byl velmi hodnotný pro čtenáře Haló novin. Nepochybně. Chtěl bych mu poradit, aby až bude chtít plivat, aby plival do zrcadla. A možná, až utře slinu z toho zrcadla, že uvidí něco velmi zajímavého.
Pak bych chtěl říci, že to, co zaznělo z lavic komunistů, cituji: "Nikdo nemá právo zabít nevinného člověka." Přátelé, poraďte to také panu prezidentu Miloševičovi. Děkuji vám. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi Kasalovi. Nyní je přihlášen pan poslanec Filip, faktická poznámka má stejnou přednost jako vystoupení předsedy klubu, nicméně předseda klubu byl přihlášen dříve.
Pane poslanče Ransdorfe, já jsem vám neudělila slovo, já jsem udělila slovo panu předsedovi Filipovi.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, vraťme se místo k některým vystoupením na zem a vzpomeňme si alespoň na některé věci.
Kolega Payne připomněl mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii, který byl zřízen v roce 1991, od roku 1993 pracuje podle usnesení OSN. Žalováni mohou být všichni, nejen představitelé jugoslávské vlády. A informace pro žalobkyni mohou dát vlády, nevládní organizace, dokonce jednotlivci. Myslím, že je dobré si to uvědomit.
Posledně jsme se tu bavili o vyslání do Makedonie, resp. Albánie. Dnes se bavíme o České republice. Chtěl bych, abychom si uvědomili, že opět rozhodujeme formou zastupitelské demokracie, což je jistě legální, jak mi vyčetl minule kolega Kasal, nicméně je otázka, jestli vyjadřujeme jako 200 poslanců, 81, resp. 75 senátorů, kteří byli dnes přítomni, vůli oněch 7 milionů dospělých občanů České republiky. Jde o historickou odpovědnost za to, čeho jsme nyní účastníky, a to, co prožíváme, a těch 250 lidí, kteří rozhodnou, se nemohou cítit nevázáni tím, co oněch 7 milionů lidí chce nebo nechce.
Jsou nejméně tři aspekty historické odpovědnosti. První aspekt je ten, že rozhodnutí o připojení k Severoatlantické alianci, k Washingtonské smlouvě, bylo a je oproti možnosti změn zákonů relativně nevratné.
***