(pokračuje Kavan)
Než přejdu k právním otázkám, přiznám se, paní poslankyně, páni poslanci, že na celé té diskusi mi značně vadilo, že vláda byla kritizována poslanci strany, která perzekvovala občany Československa v roce 1968, na což si velmi dobře pamatuji, za to, že nazývali mezinárodní bratrskou pomoc jednoduše invazí a agresí. Není to třeba rozvádět. Rovněž bych chtěl ujistit, že jsme zavřením okna nechtěli umlčovat ty, kteří mají jiný názor. Budu vždy bojovat za to, aby lidé, kteří mají jiný názor, měli právo ho vyslovit. Ale my jsme byli po srpnu 1968 umlčováni, a to prosím ne zavřenými okny. A vadí mi, že o doktríně omezené svrchovanosti mluví zástupci strany, která tuto doktrínu používala jako ospravedlnění okupace Československa.
Vadí mi, že se tu hovořilo o barbarském bombardování Svazové republiky Jugoslávie, a to v době, kdy se aliance snaží ničit především vojenské a polovojenské cíle a tu část infrastruktury, na níž je vojenská mašinérie závislá. (Smích a potlesk poslanců KSČM.) Ano, chápu tragédie nevinných lidí, kteří i při tomto omezeném bombardování zahynuli. Ano, chápu tragédii, když při takovémto bombardování například zahyne tříletá holčička. Chápu to, mám sám tříletou dceru. Ale marně se snažím mezi těmito hlasy, které na tuto lidskou tragédii poukazují, marně se mezi nimi snažím zachytit alespoň několik málo slov o masových popravách, o táboru, kde se systematicky znásilňují kosovské ženy, o tom, že děti tam umírají, a to nejen rukama polovojenských band, ale i žízní, hladem, vyčerpáním. Vadí mi, že tam neslyším slova o statisících brutálně vyhnaných ze svých domovů. Chcete mi říci, že tito perzekvovaní, tito mrtví, kterých je mnohonásobně více, to snad nejsou nevinní lidé?
Aspoň některá fakta bychom si měli uvědomit ve chvíli, kdy tu někteří poslanci hovoří o tom, že v Kosovu nejde o humanitární katastrofu. Jenom fakta z posledních několika dnů. Podle údajů Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky nejméně 500 000 kosovských Albánců opustilo provincii od března loňského roku. Přes polovinu tohoto počtu tvoří uprchlíci, kteří byli donuceni odejít v posledních dvou týdnech na základě zesílených srbských vojenských aktivit. Vysoký komisariát odhaduje, že celkem 940 000 Kosovců bylo vyhnáno ze svých domovů. Násilné vyhánění kosovských obyvatel srbskou stranou dosahuje měřítka, jaké nemá v Evropě po druhé světové válce obdoby. 200 až 300 osad bylo z části vypáleno od druhé poloviny března. 50 vesnic bylo vypáleno od 4. dubna. Všechny domy, které byly pronajaty OBSE ve Vucidrinu, Stimě a Mitrovici, byly zničeny. Jsou dokumentována rozdělení rodin. Hranice překračují téměř výhradně ženy a děti, muži jsou separováni. Podle údajů z těchto rodin sto tisíc mužů chybí v těch rodinách, které došly až do Albánie a Makedonie. Až budeme mít informace i zevnitř Kosova, toto číslo bude jistě podstatně vyšší.
Uprchlíci dokumentují hromadné popravy na minimálně 50 až 55 místech v Kosovu, z nichž například nedávno jedna ve Veliké Kruši byla evidentně potvrzena. Snímky těchto míst jsou rovněž součástí oficiální dokumentace předané Vysokému komisariátu. Jsou hlášeny hromadné hroby v Drenici, Mališevu a Pagaruském údolí. Je hlášen nález zhruba asi 150 těl v Drenici, 35 v Mališevu atd. atd. Nebudu vás unavovat čísly, ale i toto jsou lidské tragédie, toto jsou nevinní mrtví lidé, a proto mi vadí jednostranná argumentace, kterou jsem zde zaslechl.
Teď ale k dotazu. Mezinárodní společenství není termín, který - jak tvrdil pan poslanec - lze používat pouze v souvislosti s OSN. Jde o společnou vůli většiny států jako subjektu mezinárodního práva, dalších mezinárodních organizací: OBSE, Evropské unie, Rady Evropy, Severoatlantické aliance. Ale i neformální skupiny, které požívají všeobecnou důvěru v mezinárodních vztazích, např. kontaktní skupina složená ze šesti významných států, nebo např. G8. Mezinárodní společenství v případě postupu NATO v Kosovu - když se v Radě bezpečnosti hlasovalo 12 : 3, tak i generální tajemník Kofi Annan, když o tom podal zprávu, hovořil o mezinárodním společenství. Evropská unie, která formulovala oněch pět podmínek, které NATO později převzalo, rovněž je organizace, v jejímž kontextu lze tento termín použít. OBSE - většina států podporuje postup aliance, atd.
Dostal jsem dotaz na mezinárodně právní podklad. S jistým nebezpečím, že tu budu opakovat některé argumenty pana poslance Payna, s nímž ne vždy souhlasím, dovolte mi na tuto otázku odpovědět.
Jugoslávie dlouhodobě hromadně a vážně porušuje lidská práva svého obyvatelstva. Ochrana lidských práv je vyňata z působení zákazu vměšování do vnitřních záležitostí států v rozsahu, v němž mezinárodní obyčeje a smlouvy ukládají státům závazky k jejich ochraně. Chování Jugoslávie je všeobecně považováno za závažné porušení kogentních norem mezinárodního práva, např. zákazu genocidy, tedy za mezinárodní zločin. Právně poškozeni tímto chováním jsou všichni členové mezinárodního společenství, státy i mezinárodní organizace, individuálně i společně. Vzniká tedy mezinárodní odpovědnost Jugoslávie vůči všem státům a tyto státy jsou oprávněny, pokud by Jugoslávie svého protiprávního chování přes výzvy nezanechala, i k sankcím podle mezinárodního práva.
Ano, mezinárodní právo zakazuje použití síly s přesně vymezenými výjimkami. Nejvážnějším porušením tohoto kogentního pravidla je agrese. Tvrdím, že zásah spojenců není agresí, a zdůrazňuji, že Česká republika není agresorem. Agresí je ozbrojený útok proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti státu, jenž je v rozpočtu s cíly Charty OSN. Spojenci nechtějí rozdělit Jugoslávii. Zdůrazňuji, že prosazují autonomii Kosova uvnitř Svazové republiky Jugoslávie. Nevyzývají k vytvoření nové vlády či k zavedení jiného politického systému a jejich akce je naopak inspirována jedním z hlavních cílů Charty OSN, tzn. ochrany lidských práv. V tomto ohledu lze ostatně spatřovat jistou návaznost s Chartou OSN a Washingtonskou smlouvou, jejíž preambule se na cíle Charty OSN výslovně odvolává.
***