(19.10 hodin)
(pokračuje Motejl)
Dovolím si podotknout, že zde skutečně dochází k nebezpečí záměny toho zvláštního, toho detailu, od principu, od toho obecného.
Především chci zdůraznit, že akademická diskuse o pozměňovacím návrhu branně bezpečnostního výboru o možnosti zařazování a přeřazování, která se týká § 9, do značné míry skutečně pomíjí kontext a novost celého zákona, kdy je vnímána otázka zařazení nebo přeřazení ze zorného úhlu dosud platného zákona o trestu odnětí svobody, který kategoricky a zásadně rozlišoval jednotlivé typy nápravně výchovných skupin a kategoricky diametrálně odlišoval práva a povinnosti odsouzených v těchto jednotlivých typech.
To, že jsme otevřeli problém a že jsem podpořil stanovisko branně bezpečnostního výboru ke koncepci, kterou navrhuje, reflektuje podstatnou a zásadní změnu, kterou je třeba vyčíst z celého textu tohoto zákona, že otázka režimu výkonu trestu je diferencovaná především ze zorného úhlu systému ostrahy, že nejsou rozdíly, pokud jde o práva a povinnosti odsouzených bez ohledu na to, do jakého typu vězení je zařazován nebo přeřazován.
Z tohoto hlediska si dovoluji doporučit, aby v tomto směru byl respektován pozměňovací návrh branně bezpečnostního výboru, že jde o jinou rovinu zákonných norem, v tomto případě o jiný zákon trestu odnětí svobody než který je dosud platný a z jehož úhlu pohledu a hodnocení k tomuto problému někteří diskutující - mám na mysli především pana poslance Langra a pana poslance Výborného - přistupují.
K druhému problému ustanovení § 67 trestního zákona, to je zvláštní opatření pro výkon trestu odnětí svobody matek s dětmi do tří let, domnívám se, že tady dochází skutečně k zásadnímu nedorozumění. Při koncipaci tohoto zákona jsem se obával, že bude kritizováno toto ustanovení jako nepřiměřené zmírnění podmínek výkonu trestu některé kategorie žen. Opak se stal pravdou. Myslím, že byste měli tady především postavit své hodnocení na poznatky podvýboru pro vězeňství, kterému si v tomto případě dovolím přiznat zvýšenou kompetenci a autoritu, že poznal realizaci tohoto opatření in natura. Je jistě pravda, že jde o výjimečnou situaci. V současné době tento typ věznice provozujeme mimo zákon experimentálně ve vězeňském zařízení v bývalém klášteře bartolomějek v Řepích jako filiálku ruzyňského vězení. Samozřejmě že se nemůžeme momentálně prezentovat podobným zařízením v jiných vězeňských zařízeních, ve kterých vykonávají ženy trest odnětí svobody, ale nepochybuji o tom, že v tomto směru přiměřená opatření pro rozšíření tohoto institutu budou zachována.
Rozhodně odmítám nehumánnost ve vztahu k dítěti. Je to model, který jsme my nevymysleli. Bylo by lží, kdybych předstíral, že přicházíme s evropským nebo světovým unikátem. Je to model, který se osvědčuje a aplikuje v celé řadě západoevropských zemí. Domnívám se, že je to model, který vytváří prostředí pro uchování a vytvoření vztahu mezi matkou a dítětem, protože o ten jde. Nejde o vztah dítěte a prostředí, vždycky interpersonální stav sehraje rozhodující roli pro životní formování jednotlivce.
K paní poslankyni doktorce Dundáčkové chci podotknout, že rozhodně nebudu podporovat ani v nových trestně právních kodifikacích jí argumentovanou možnost, aby výkon trestu odnětí svobody matce byl odložen za dobu delší, než je dosud platná právní úprava na dobu jednoho roku - aby byl odložen na tři roky. To je popření základních penologických a sociologických úvah o tom, že trest má následovat pokud možno bezprostředně po spáchání zlého činu, že v tomto případě by došlo k deformaci a k skutečné masivní možnosti zneužití tohoto ustanovení, tak jak se konečně v současné době děje.
Mně jako ministru spravedlnosti přísluší právo a povinnost posuzovat žádosti o milost. Dokud jsem tuto práci nevykonával, nikdy bych nevěřil, kolik zoufalých a z mého pohledu nešťastných případů je, že se rodí skutečně osobám, které mají vykonat trest odnětí svobody, jedno dítě za druhým jako v kdysi probíhajícím italském filmu. Je to velice nebezpečná situace, do jisté míry nepříliš kvalitní populace, která v tomto případě vystupuje do popředí jen proto, aby se zmařil nebo oddálil výkon trestu odnětí svobody i za poměrně vážné, skutečně výjimečně vážné trestné činy, kterých se žena dopustila.
Při vší úctě k postojům, které se zde pronesly, bych chtěl v závěru této obecné rozpravy upozornit, že zákon o výkonu trestu odnětí svobody je v mnoha jiných ustanoveních než v těch dvou, o nichž se zde tak vášnivě hovoří, abyste vážili tento zákon v celkovém kontextu jako zákon skutečně moderní, vycházející na jedné straně z požadavku maximální humanizace výkonu trestu odnětí svobody, na druhé straně ze zaručení minimálních práv a povinností, a abyste z tohoto hlediska respektovali závěry, které učinily příslušné výbory, a svou kritiku soustředili na skutečné problémy, které tento zákon s sebou přináší. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Kdo má ještě úmysl vystoupit v rámci obecné rozpravy? Nikdo. Končím obecnou rozpravu. Z titulu své funkce předsedajícího končím jednací den Poslanecké sněmovny s tím, že zítra jako první bod bude podrobná rozprava k tomuto bodu.
Ještě vás prosím o jednu pozornost. Pan ministr zahraniční Kavan měl v úmyslu vystoupit se svou informací o iniciativě týkající se Kosova. Nicméně vyhodnotili jsme tuto situaci jako zralou pro ukončení jednání. Tudíž podávám informaci o úmyslu pana ministra nejprve informovat Poslaneckou sněmovnu, dříve než tak učiní prostřednictvím médií. Prosím, aby tomu takto bylo rozuměno, že úmysl byl dříve informovat poslance, a teprve potom veřejnost prostřednictvím médií. Situace ve sněmovně nebyla ale zralá k podání takovéto informace. Děkuji za pozornost.
(Schůze přerušena v 19.19 hodin.)
***