Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
12. května 1999 v 9.06 hodin
Přítomno: 185 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.06 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím posaďte se, abychom mohli zahájit dnešní jednací den.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 13. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám.
Prosím, abyste se přihlásili hlasovacími kartami, popřípadě mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Konstatuji, že zatím nikdo nežádal, takže předpokládám, že platné jsou pouze standardní hlasovací karty.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti požádali poslanci Křeček - hospitalizace, Lobkowicz Michal - zahraniční služební cesta, z vlády ministr Dostál - doprovod prezidenta Lotyšské republiky, na zahraničních cestách jsou ministři Fencl a Peltrám.
Vidím, že pan poslanec Tollner má kartu č. 1.
Budeme pokračovat v projednávání bodu č. 6, kterým je
6.
Vládní návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody
a o změně některých souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 89/ - druhé čtení
Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujal ministr spravedlnosti Otakar Motejl a zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost poslanec Tomáš Kladívko.
Včera jsme ukončili obecnou rozpravu. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se mi přihlásilo šest poslanců - jako první se přihlásil pan poslanec Josef Houzák.
Poslanec Josef Houzák: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Předkládám dva pozměňovací návrhy s věcným odůvodněním.
Za prvé navrhuji vypuštění § 13 s názvem Místo výkonu trestu v objektech nespravovaných Vězeňskou službou.
Již v prvním čtení jsem poukázal na zcela nový systémový přístup, kdy do ověřeného a zaběhnutého vězeňského systému místa výkonu trestu je předložena právní úprava, umožňující ministrovi spravedlnosti zřídit věznici v jiném objektu, než který je ve správě Vězeňské služby. Od samotného prvního projednání jsem si ověřil na několika kvalifikovaných místech, včetně vězeňských zařízení, jaký je názor na tuto úpravu. Rovněž pokus o získání informací z praxe v evropských státech ukázal, až na jednu výjimku v Anglii, že nejde o standardní záležitost, spíše o úzce specializovaný požadavek možná určité zájmové skupiny. Domnívám se, že ani dosavadní zkušenosti řady takovýchto krátkodobých či dlouhodobých takovéhoto druhu uzavřených smluv nedávají solidní jistotu pro nekonfliktní dodržování smlouvy při změnách cen pronájmů, cen energií, dodržování stavebních předpisů a údržby, hygienických předpisů. Jsou však také problémy se zcela běžnou změnou vlastníka. Stát, a je jedno, jde-li o Ministerstvo spravedlnosti, se stává vhodným a jistým subjektem při uzavírání takovýchto smluv, který většinou ztrácí.
Z těchto důvodů a nezískání kvalifikovaných přesvědčivých informací předkládám pozměňovací návrh tohoto znění: vypustit z předloženého vládního návrhu celý § 13, oddíl 2, hlava první pod názvem Místo výkonu trestu v objektech nespravovaných Vězeňskou službou.
Jako druhý pozměňovací návrh předkládám návrh na vypuštění § 57, který nese název Výkon trestu ve věznicích pro místní výkon trestu.
Odůvodnění: Obsah uvedeného paragrafu umožňuje ministrovi po dohodě s obcí zřídit věznice pro odsouzené kategorie pro společný výkon trestu, zařazených pro výkon s dohledem nebo s dozorem, a výjimečně pro výkon trestu s ostrahou. Ani v tomto případě jsem neshledal - zdůrazňuji, že ze strany obcí - zájem o možnost zřizování takovýchto vězeňských zařízení. Stále více získávám na přesvědčení, že se jedná o vážné řešení kapacity stavu věznic, a to prostřednictvím státního subjektu v podobě obcí. Plně chápu myšlenku o působení takovýchto zařízení pro odsouzené, kde může efektivně působit blízkost bydliště na jeho výchovné působení.
***