(10.20 hodin)
(pokračuje Benda)
A bude jistě ještě nějakou dobu trvat, než budou, proto neuvažujme tento návrh zákona. Je přiblížením předpisům Evropské unie, a nepokládejme za nezbytně nutné, abychom již dnes všemu vyhověli, zejména v tak citlivé otázce, jakou je pojištění zájezdu, kterou pokládám od počátku za velmi chybnou a řekl bych dokonce i v myšlení Evropské unie za velmi chybnou. Je to ten směr, kterým bychom se spíše vydávat neměli. Jestli budeme někdy po roce 2003 vstupovat do Evropské unie, pak není problém tam pojištění na refundaci doplnit. To nic nemění na textu tohoto zákona, který i tak může fungovat a může tam zůstat právě jenom návrat, pokud cestovní kancelář ponechá své zákazníky venku, nikoli úplné pojištění na nesplacení zaplacené ceny zájezdu. tzn. úplná bezpečnost zákazníků, kterou stejně jako ve všech ostatních oborech pokládám za nesprávnou.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče.
Posledním písemně přihlášeným je pan poslanec Pavel Svoboda, kterému uděluji slovo.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak jsem již avizoval v obecné rozpravě, rád bych předložil v podrobné rozpravě několik pozměňovacích návrhů k tomuto textu zákona.
V návrhu zákona není ujasněna věcná působnost. Je třeba zúžit jeho věcnou působnost pouze na tzv. výjezdovou turistiku a případně na domácí cestovní ruch. Dále je nedostatečná definice zájezdu, proto navrhuji:
1. Doplnit do § 1 tyto odstavce:
"Odst. 1) Tento zákon upravuje podmínky pro organizování a prodej zájezdů na území České republiky, ochranu zákazníků cestovních kanceláří, dále podmínky pro podnikání v oblasti cestovního ruchu a kontrolu jejich dodržování.
Odst. 2) Tento zákon neupravuje právní vztahy v oblasti cestovního ruchu, které vznikají při příjezdu turistů ze zahraničí do České republiky, tzv. příjezdový cestovní ruch.
Odst. 3) Zájezd může být prodán zákazníkovi výhradně uzavřením cestovní smlouvy. Podstatné náležitosti cestovní smlouvy jsou upraveny tímto zákonem."
V § 1 dosavadní odst. 1 bude označen jako odst. 4 a bude znít:
"Zájezdem se rozumí předem sestavená kombinace alespoň z dvou následujících služeb, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin, nebo kdy zahrnuje ubytování přes noc:
a) doprava
b) ubytování
c) jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a jejichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu.
Oddělené účtování za jednotlivé položky téhož zájezdu nezprošťuje subjekt, který je oprávněn nabízet a prodávat zájezdy, závazků dle tohoto zákona. Za zájezd se považuje i zajištění ubytování, je-li nabízeno v jednom místě pro více osob a ve více termínech, tzv. pobyty s vlastní dopravou."
V § 1 se dosavadní odst. 2 vypouští a odst. 3 a 4 se označují jako 5 a 6.
Bod 7 a bod 19 usnesení hospodářského výboru vylučují zcela možnost prodávat v České republice zájezdy zahraničních touroperátorů. Proto navrhuji:
V § 2 se vkládá nový odst. 2, který zní: "Zprostředkovávat prodej zájezdů pro zahraniční cestovní kanceláře a jiné zahraniční subjekty mohou jen cestovní kanceláře. Na prodej zájezdů se vztahuje ustanovení § 1 odst. 3 zákona, přiměřeně se použijí ustanovení §§ 6 až 8 zákona."
Dosavadní odst. 2 se označuje jako odst. 3.
Doporučuji ponechat jako základní institut ochrany zákazníka povinné pojištění cestovní kanceláře, ale zúžit rozsah pojistného plnění. Není možné chránit zákazníka dle mého názoru před všemi riziky. Je však nepřijatelné, aby vznikl monopol pojišťoven v rozhodování o tom, kdo může v oblasti cestovního ruchu podnikat. Jak se píše v důvodové zprávě, pokud dojde pojišťovna k závěru, že žadatel nesplňuje požadavky pro uzavření tohoto druhu pojistné smlouvy, nepojistí ho a on nemůže v tomto oboru podnikat. Tato myšlenka je zcela nepřijatelná, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony. Právo podnikat může být omezeno jen zákonem a v jeho mezích, a ne rozhodováním soukromé osoby bez stanovení jakýchkoli mezí a pravidel a bez možnosti opravného prostředku. Proto je nutné umožnit i jiné formy ochrany zákazníka, např. bankovní instrumenty, záruku jiné osoby s dostatečným majetkem, např. letecká či autobusová společnost apod.
Rovněž není možné omezit pojistnou částku na 50 % nebo dokonce 30 % loňského či plánovaného obratu. Zvláště u menších a středních firem obrat výrazně kolísá a tím by ochrana zákazníka nebyla zajištěna. Je nutné, aby pojištění či jiné záruky zajišťovaly všechna rizika podle § 6 odst. 1.
K § 7 odst. 1 je nutno poznamenat, že pojišťovna nebude mít v okamžiku vzniku problému s návratem přehled o tom, kolik zákazníků ve kterém místě přesně je, a bude mít problém s komunikací se zákazníky, zvláště pokud budou již na letišti nebo cestě na letiště, event. budou vystěhováni z hotelu pro neplacení. Navíc i delegáti v pobytových místech přestanou fungovat nebo se jejich možnosti práce zhorší. Navíc v případě charterových letů letadlo obsazuje více cestovních kanceláří a je otázka, bude-li mít o všech těchto skutečnostech pojišťovna přesné informace. Proto lze očekávat, že pojišťovna zajistí přepravu velkých skupin, pro které bude nutno vyslat zvláštní letadlo, neboť lety do známých letovisek jsou v sezóně vytížené a nelze očekávat převoz větší skupiny pravidelnou linkou či jiným charterem.
Naproti tomu je nutno počítat s tím, že část zákazníků odlet zmešká nebo se o něm nedozví, protože je nutno počítat i s tím, že v těchto případech nebudou zajištěny transfery ze všech pobytových míst. Tito zákazníci se budou muset přepravit domů individuálně různými lety, mnohdy i komplikovanými a s přestupem, pravidelnými lety či chartery do různých míst Evropy a následně teprve domů podle toho, jak se jim podaří zajistit volná místa v letadle.
Přitom náklady na charterový let do Řecka, Tuniska či na Mallorcu činí kolem šesti až devíti tisíc korun na osobu, ale jednosměrná letenka z těchto míst do střední Evropy stojí deset až třicet tisíc. Proto omezení plnění pojišťovny jejími náklady nemá logiku a vyplývá z naprosté neznalosti poměrů.
Proto navrhuji tyto změny:
1. § 5 odst. 2 písm. a) zní: "Smlouvu s pojišťovnou o pojištění v rozsahu stanoveném v § 6 a 8 nebo doklady o jiném zajištění svých závazků podle § 6 odst. 4."
2. V § 6 se doplní odst. 4 tohoto znění: "Cestovní kancelář může svou povinnost sjednat pojištění podle odst. 1 nahradit jinými způsoby zajištění svých závazků vůči zákazníkům, a to tím, že
a) povinnost poskytnout zákazníkovi dopravu z místa pobytu zajistí ručitelským prohlášením dopravní společnosti, která na základě smluvního vztahu s cestovní kanceláří má zajistit dopravu zákazníka do místa pobytu a zpět, nebo jiná dopravní společnost, která svým obchodním majetkem a spolehlivostí skýtá záruku, že ručitelský závazek v případě potřeby splní;
b) povinnost vrátit zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu dle podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) zajistí banka bankovní zárukou. Na jiné způsoby zajištění se přiměřeně použijí ustanovení § 6 odst. 3 a § 7."
3. V § 6 odst. 1 se vypouští písm. b).
4. § 7 odst. 1 zní: "Pojistné plnění v případě, že zákazníkovi nebude poskytnuta doprava z místa pobytu v zahraničí do České republiky - § 6 odst. 1 - poskytuje pojišťovna zabezpečení dopravy z místa pobytu v zahraničí do České republiky včetně nezbytného ubytování a stravování. Zajistí-li si zákazník dopravu včetně nezbytného ubytování a stravování na vlastní náklady, poskytne mu pojišťovna náhradu ve výši nákladů nezbytně vynaložených na tyto účely. Tato náhrada zahrnuje:
a) náklady na dopravu stejného druhu, jaká měla být poskytnuta podle cestovní smlouvy, nebo na dopravu levnější; u letecké dopravy se hradí letenka v ekonomické třídě, zákazník musí využít všech dostupných slev a zvolit nejvýhodnější z dostupných variant trasy;
b) náklady na ubytování v hotelu nejvýše stejné úrovně, jaký měl být poskytnut podle cestovní smlouvy;
c) stravné ve výši zvláštního zákona - zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. a zákona č. 125/1998 Sb.;
d) další nezbytné výdaje, jako např. náklady na dopravu na letiště a letištní poplatky apod."
5. V § 8 se vypouští stávající odst. 2. Stávající odstavce 3, 4, 5 a 6 se nově označují 2, 3, 4 a 5.
6. § 8 odst. 5 zní: "Všeobecné pojistné podmínky nebo pojistná smlouva stanoví, jakou částku neboli kauci složí cestovní kancelář na účet, určený pojišťovnou před zahájením prodeje zájezdů nebo v jeho průběhu, bližší podmínky jejího použití a vrácení a maximální výši zálohy na zaplacení zájezdu."
***