(10.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Výbor předložil ve sněmovním tisku bod č. 16, kterým je návrh vypustit úpravu tzv. kolektivního propouštění. Je to velmi významný a důležitý bod a dovolte mi tedy, abych se ho dotkl podrobněji.
Návrh na úpravu kolektivního propouštění byl nesen dvěma základními úvahami. Za prvé kolektivní propouštění ve stavu ekonomické recese je ekonomickou sociální realitou. To tak prostě je. Dochází k uzavírání podniků a ke kolektivnímu propouštění. Kolektivní propouštění s sebou nese velké napětí, a proto je správné, aby bylo nějakým rozumným způsobem legislativně upraveno, aby byly jasné procesní náležitosti, protože procesní náležitosti zvyšují právní jistotu a také usnadňují intervence a akce, ať se to týká ze strany státu nebo místních samospráv, případně dalších subjektů.
Dále je velmi významné, že tento návrh na úpravu kolektivního propouštění je vlastně harmonizačním krokem, protože je požadován obecně evropskými směrnicemi a přiblížil by nás k uplatňování evropského práva. K tomuto bodu proběhla velmi rozsáhlá debata, dále proběhla debata se sociálními partnery, a to jak se zástupci zaměstnanců, tak se zástupci zaměstnavatelů. Musím říci, že proto jsem vlastně pozdržel podání předlohy zákona do sněmovny, což mělo za následek, že jednání byla dostatečně dlouhá na to, abychom došli ke shodě. Čili návrh, který předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, je návrhem, který získal podporu jak zástupců zaměstnanců, tak zástupců zaměstnavatelů, protože - otevřeně řečeno - v okamžiku, kdy musíte tlumit podnik, je i pro vás jakožto zaměstnavatele a majitele podniku velmi výhodné, když v této napínavé a těžké situaci se můžete opřít o nějaký jednoznačně definovaný předpis. Je to jasně základní konflikt nebo politický rozpor, rozpor náhledů, který jakožto ministr práce a sociálních věcí zastávám ve vztahu k výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Jinak musím jasně prohlásit, že debata vedla k prohloubení názorů na zákon, že většina úprav je z mého hlediska buď velmi dobrá a lepší než původní úpravy na předložené návrhy, nebo minimálně je to úprava, která je také možná a lze s ní souhlasit.
Ještě mi dovolte, abych se dotkl toho, jakým způsobem probíhala rozprava v prvním čtení, kde se objevily některé velmi podstatné názory, které mají význam a stojí za to, aby byly komentovány.
Za prvé se objevily určité argumenty, které směřovaly k vypuštění § 1 odst. 4 - byla to argumentace, která vlastně otevírala cestu k tzv. Schwarz systému. Tady musím prohlásit, že zákon vlastně chrání závislou činnost, činnost vykonávanou v pracovně právním vztahu. Vypuštění tohoto ustanovení by mělo za následek snížení až ztrátu ochrany osob, které vykonávají závislou činnost, avšak na základě živnostenského oprávnění nebo občanskoprávní smlouvy. Například nemají dovolenou, stanovenou pracovní dobu, úrazy nejsou odškodňovány jako pracovní apod. To je velmi vážné zhoršení jejich pozice a myslím, že při důsledném pojetí se právní akt posuzuje podle svého obsahu. Z toho lze dovodit, je-li obsahem pracovně právní vztah, je správné to chápat takto i formálně.
Dalším rizikem, které by vyplynulo ze zrušení tohoto ustanovení, je riziko zneužití cizinci. Zde musím jasně prohlásit, že legalizace Schwarz systému by znamenala možnost využití ze strany cizinců, kteří by mohli výkon pracovní činnosti provádět na základě živnostenského listu nebo občanskoprávní smlouvy. To by mohlo vést k nekontrolovatelnému černému zaměstnávání cizinců, které je nepochybně porušením rovné soutěže a nepochybně obecně ztěžuje postavení českých zaměstnanců.
Dále je nutné si uvědomit, že vypuštění tohoto ustanovení by vážně narušilo kontrolní činnost a kontrolní možnosti úřadu práce.
Přesto mi dovolte, abych se v závěru vyjádřil opět k celému průběhu diskuse, a to jak k diskusi na plénu, tak zejména k diskusi ve výboru pro sociální politiku, kterou považuji za diskusi, která odpovídá váze a významu této předlohy. Byl jsem velmi rád, že jsem se této debaty mohl zúčastnit, a znovu konstatuji, že až na pasáže v usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a některé tendence, které byly v diskusi obecné, a k jejichž komentáři jsem přistoupil, považuji tuto diskusi z hlediska předlohy za velmi obohacující.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Předložený vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk č. 93/1. Prosím, aby se slova ujala nyní zpravodajka tohoto výboru paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením č. 50 výboru pro sociální politiku a zdravotnictví ze dne 28. dubna, které je obsahem tisku 93/1 a které doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti, působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a dále aby k tomuto návrhu zákona přijala v tisku uvedené změny a doplňky.
Tyto změny a doplňky mimo jiné zahrnují formální a legislativně technické úpravy, rozšiřují výčty cizinců, od nichž se nevyžaduje povolení k zaměstnání, o příslušníky ozbrojených sil a civilních složek smluvní strany Severoatlantické smlouvy. Dále pak se povolení zprostředkování zaměstnání za úhradu vydává na tři roky místo původně navrhovaného jednoho roku. Slova "mateřské poslání" se nahrazují slovy "péče o dítě", aby byl respektován princip rovných příležitostí a nebyli diskriminováni otcové.
Výbor nepřijal k mé radosti a ke smutku pana ministra nově zařazenou úpravu vymezující kolektivní propouštění. Výbor dále nepřijal návrh na snížení hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání na úroveň balíčků, jejichž platnost skončila 31. 12. 1998.
***