(10.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
Naopak výbor přijal návrh na zvýšení maximální výše hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání a při rekvalifikaci. Tato úprava by znamenala v roce 2000 zvýšení výdajů státního rozpočtu celkem asi o 177 mil. Kč.
Poměrně závažnou změnou proti vládnímu návrhu je zavedení sankce pro podnikatele, kteří nesplní kvóty zaměstnání počtu osob se změněnou pracovní schopností. K předložení návrhu vedla pana poslance Krásu dobrá víra a vůle pomoci tělesně postiženým občanům. Tím, že návrhu nevěnoval dostatečnou pozornost, dá se říci, že jej neodpracoval, může celé věci velmi ublížit. V návrhu je řada nedostatků, kterými jsem se podrobně zabývala na jednání výboru.
Návrh byl díky politické vůli i přes mé důrazné varování výborem přijat a v tuto chvíli je ve hře. Protože si vážím vašeho času, budu se nedostatky této výborem doporučené úpravy podrobně zabývat ve třetím čtení, pokud nebude pane poslancem Krásou předložen nový, opravený návrh.
Dále výbor doporučuje rozšířit škálu správních poplatků souvisejících s vydáváním povolení v souvislosti se zaměstnáváním cizinců. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni. Prosím, aby se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci. Prvním z těchto poslanců je právě znovu paní poslankyně Páralová. Rozumíme tomu tak, že nyní vystoupila jako zpravodajka výboru a teď vystoupí jako přihlášená do diskuse.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, v posledních měsících jsme svědky rostoucí nezaměstnanosti a lidé se zdravotním postižením jsou jedna ze skupin, kde se tento problém projevuje ve zvlášť silném měřítku. Je to mimo jiné důsledek ochranářských opatření, kterými je tato skupina občanů handicapována podruhé.
Zaměstnavatel má problémy s propuštěním tělesně postiženého, byť by byl nesvědomitý a způsobuje zaměstnavateli i ostatním zaměstnancům problémy. Pokud se zaměstnavateli podaří jej po mnoha peripetiích propustit, příště si rozmyslí zákonem velmi silně chráněného pracovníka zaměstnat. Také klauzule zakazující uzavřít s tělesně postiženým smlouvu na dobu určitou vykonala své, byť můžete namítnout, že se dá obejít.
Naši zaměstnavatelé jsou pod každodenním tlakem. Jejich firmy bojují o přežití. Splácejí ještě stále dluhy, protože začali na zelené louce, a tím jsou v nevýhodě před svými kolegy z jiných zemí, kteří své zavedené firmy zdědili po předcích, nemusí jít do tak velkého rizika a pohybují se v daleko přehlednějším podnikatelském prostředí.
V době rostoucího schodku státního rozpočtu a rostoucí nezaměstnanosti podává pan poslanec Krása návrh, kterým předčil socialistickou vládu. Další vyplňované formuláře, další sankce, další prostor pro úředníka. Postrádám elementární úctu k práci těch, kteří nesou na svých bedrech transformaci. Proč bychom jim nepřihodili další závaží! A tady musím zvednout varovně prst a říci starou pravdu: Stokrát nic umořilo osla. Abychom nenakládali tak dlouho, až osel ztratí motivaci.
Není možné přenášet donekonečna problémy státu na jednu jedinou skupinu občanů. Zde se Unie svobody uchyluje k nebývalému populismu. Naše země má podstatně menší hrubý domácí produkt na hlavu než vyspělé země Evropské unie. Přesto jsou západoevropské sociální systémy na pokraji bankrotu právě díky socialistickým vládám a jejich kvótám, díky ochranářským opatřením a rozmařilému sociálnímu systému.
Přesto je v Evropské unii řada příkladů, jak podnikatele motivovat k zaměstnávání handicapovaných lidí pozitivně. Porovnejme návrh pana poslance Krásy na zavedení povinných kvót pro zaměstnávání tělesně postižených s podobnými úpravami zemí Evropské unie. Zjistíme, že se jedná o jednu z nejpřísnějších úprav. Některé země, např. Dánsko, kvóty vůbec nemají. Jiné, např. Belgie, mají vymahatelnou povinnost stanovenu pouze pro veřejný sektor. Kvóty jsou zavedeny např. v Německu. Tato úprava je zde ovšem bohatě vyvážena zvýhodněním zaměstnavatelů, kteří handicapované občany zaměstnávají.
Mimo Evropskou unii, např. ve Spojených státech, musí ti podnikatelé, kteří získají státní zakázku, prokázat vstřícný postup ke zdravotně postiženým lidem. Co je však velice podstatné - obecně je v zemích Evropské unie dávána přednost pozitivní motivaci před sankcemi.
Návrh pana poslance Krásy nemotivuje, ale sankcionuje. Je otázkou, zda je správné, aby na zaměstnavatele, kteří nemohou z objektivních důvodů handicapované lidi zaměstnávat, uvalil zákon povinnou sankční platbu do státního rozpočtu, hrazenou z jejich zisku. Sankční poplatek nebo vymyšlené pracovní místo nepůjde z jiných prostředků než z balíku mezd a dopadne na všechny zaměstnance.
Z tohoto pohledu je návrh selektivním zdaněním. Každá sankce podobná této místo pozitivní motivace způsobuje opak. Vznikne tlak na získávání potvrzení od lékaře či nedůstojné brigády tělesně postižených pro naplněných tabulkových počtů. Na základě vlastní zkušenosti vím, že na trhu práce probíhá i při zvyšujícím se procentu nezaměstnanosti souboj zaměstnavatelů o schopné zaměstnance bez ohledu na věk, pohlaví nebo zdravotní postižení potenciálního zaměstnance.
Jsem přesvědčena, že kdyby se pan poslanec Krása vydal cestou pozitivní motivace, daleko více by handicapovaným lidem pomohl a setkal by se s pochopením i na pravé straně politického spektra. Jsem přesvědčena, že vztahy mezi občany se mají budovat na základě pozitivních motivací. Osobně dávám přednost partnerství před charitou, protože úspěchy dosažené vlastními silami, byť slabými, mohou přispět k důstojnosti člověka a jeho svobodě rozhodování. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců ODS.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Páralové. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, není pochyb, že zákon o zaměstnanosti může významným způsobem ovlivnit trh práce. Už v prvním čtení jsem upozorňoval, že situace v České republice se stává v tomto směru kritickou. V obecné části mi dovolte ještě několik názorů na vývoj zaměstnanosti a na česká specifika tohoto fenoménu.
Chci připomenout, že nezaměstnanost jako společenský fenomén poznala už třetina obyvatel České republiky a od května 1997 nezaměstnanost permanentně roste a stává se nejpalčivějším ekonomickým, sociálním a politickým problémem současné doby. Jenom pro připomenutí - číslo 433 000 je hrozivé a hrozivý je také meziroční nárůst proti březnu loňského roku o 149 000.
Nezaměstnanost ovlivňuje zdravotní stav populace, negativní dopady má na rodinu, mládež, drogy atd. Znovu připomínám i z historického hlediska, že jde o nejvyšší nezaměstnanost v historii České republiky minimálně od roku 1918, kdy ta statistika existuje.
Pokud jde o ta česká specifika, pokusil jsem se formulovat následující: Na rychlý růst nezaměstnanosti není společnost připravena, a pokud pan ministr prognózuje 10 až 11 % koncem roku, tak přistoupí ještě další fenomén, že po dosažení - to je zkušenost zahraniční, ověřená - desetiprocentní nezaměstnanosti návrat k pozitivním číslům nebo dokonce k plné zaměstnanosti bývá téměř vyloučen. V historii velmi často jsou tyto řešeny válkou, např. recese v USA byla tehdy řešena americko-vietnamskou válkou a pak se to vrátilo do jakžtakž přijatelného normálu.
***