(15.10 hodin)
(pokračuje Matějů)
Právě data za malé územní jednotky umožňují získávat stavebnicovým způsobem informace za různě vymezené regiony a pro nejrůznější potřeby. Bez úplné inventarizace jak obyvatelstva, tak bytů a domů není vytváření takových variabilních, řekněme flexibilních informací představitelné.
Za třetí. Nejde jenom o to, znát úhrnné počty obyvatel za stát, jak tady před chvílí argumentoval kolega Langer. Je třeba mít informace o regionálních rozdílech ve věkové struktuře, v kvalifikační struktuře, o ekonomické aktivitě nebo dnes již o neaktivitě obyvatelstva atd. Od posledního sčítání, které proběhlo v roce 1991, došlo k obrovským změnám, a to jak v demografické struktuře, tak v ekonomické aktivitě obyvatelstva. Změnila se intenzita dojížďky obyvatelstva, o které poskytuje informace dnes jedině sčítání lidu. Tyto údaje jsou zvlášť důležité pro analýzy mobility obyvatelstva a pracovní síly. Potřeba těchto informací je stále naléhavější s ohledem na očekávanou rostoucí a zejména územně diferencovanou nezaměstnanost.
Za čtvrté. Přesné údaje o bytovém fondu v České republice chybějí, to víme všichni. Dokonce takový údaj, jako je celkový úbytek bytů v České republice v období mezi jednotlivými sčítáními, je dnes pouze předmětem spekulací. V posledních letech se výrazně změnil počet bytů zejména v centrech velkých měst a řada bytů byla přeměněna na nebytové prostory nebo na provozovny. Změnila se samozřejmě i kvalita bydlení. Mezi jednotlivými kraji, okresy, městy a obcemi jsou přitom obrovské rozdíly, protože tento proces změn probíhal diferencovaně. Je možné namítnout, že změny bytového fondu jsou perfektně zachyceny v evidenci stavebních úřadů. To je ovšem pouze teoretický předpoklad. I když je možno ocenit práci stavebních úřadů, změn bylo příliš mnoho. Otevření možností po roce 1990 vytvořilo podmínky pro výstavbu, přestavbu rodinných domů, změnila se struktura bytů v činžovních domech. Z přízemních bytů vznikaly prodejny, provozovny, ateliéry atd. Mimochodem často bez formálních souhlasů. Je třeba asi přiznat, že ne všechny tyto změny proběhly v souladu s platnými předpisy, a zjistit skutečný stav je nezbytné. K tomu bohužel může sloužit pouze sčítání lidu. Jiné šetření tyto skutečnosti nezjistí.
Za páté. Položme si otázku, kdo vlastně informace ze sčítání lidu potřebuje. Pro jaký účel má být vynaložena práce statistiků a skutečně velmi nemalé prostředky ze státního rozpočtu, bylo by možné podrobně vypočítávat informační potřeby resortů, např. Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva vnitra, institucí zabývajících se místním rozvojem atd. Je nutno připomenout i potřeby VÚSC nebo potřeby podrobných regionálně zpracovaných informací pro projekty směřující k čerpání strukturálních fondů Evropské unie.
Rozhodně bychom neměli zapomínat ani na potřeby investorů domácích i zahraničních. Řada rozumných investorů se dnes ptá, jak vypadá struktura obyvatelstva v územích, kde hodlají investovat. Jak tam vypadá kvalifikační a věková struktura. Jak vypadá možnost dojížďky a skutečná dojížďka.
Za sedmé - za poslední. Často slýcháme, že lze sčítání lidu nahradit rozsáhlými výběrovými šetřeními. To je pravda. Přechod od sčítání lidu k výběrovým šetřením - a já bych byl jeho zastáncem - není snadná ani krátkodobá záležitost. Kdybychom již v roce 1992 začali s procesem přípravy výběrových šetření a přechodu na tato výběrová šetření, rozhodně bych dnes byl pro to, abychom levně a rychle provedli takové šetření, které by sčítání nahradilo. Ale my v té situaci nejsme. Pokud odložíme nebo zrušíme možnost provést sčítání v roce 2001, prodloužíme toto období na dalších 10 let. Obávám se, že za dalších 10 let bude situace tzv. opor pro provedení výběrových šetření ještě horší, než je dnes.
Cítím potřebu se ještě vyjádřit k tzv. ideologickému aspektu sčítání lidu. Doporučoval bych panu místopředsedovi Langerovi, aby se podíval na poslední číslo časopisu Economist, který se mimochodem zabývá touto otázkou velice seriózně. V článku nazvaném The End of Privacy neboli Konec soukromí obhajuje to, aby státy, které chtějí rozhodovat v tzv. parametrických prostředích, prováděly sčítání a zjišťovaly informace, které potřebují. Já bych si dovolil ocitovat jeden jediný odstavec z tohoto článku: "Je pravděpodobnější, že zákony budou používány nikoli k tomu, aby se kladly překážky sběru a získávání informací, ale k tomu, aby byli odhaleni a zajištěni ti, kteří těchto informací zneužívají. Naštěstí tatáž technologie, která umožňuje pronikat do soukromí, stejně tak umožňuje chytit podvodníky, odhalit defraudanty, stíhat kriminálníky a umožňovat vládám mít nad těmito lidmi navrch."
Já doufám, že spíš budeme směřovat k tomu, abychom měli navrch nad podvodníky, než abychom si zamezili možnost získat informace, které potřebujeme pro to, aby jakákoli vláda rozhodovala v parametrickém prostředí. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu, kde sedí poslanci ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matějů. Slovo má pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se na úvod svého vystoupení, že jsem jedním z těch, který se pravda v roce 1981 odmítl zúčastnit ze svého osobního rozhodnutí a opustil jsem republiku, odjel jsem do Polska, abych nebyl zahrnut do statistiky při sčítání lidu. (Smích ze strany poslanců ČSSD.) Zjistil jsem, že v tuto chvíli bych mohl být sankcionován. Já si myslím, že je zapotřebí se na tento návrh podívat ze tří základních pohledů.
Prvním je ochrana údajů. Myslím si, že jsme se přesvědčili o tom, že ochrana údajů není vždy taková, jako bychom chtěli. Je pravda, že v návrhu zákona je sankce do výše 200 tisíc Kč pro toho, kdo by porušil ochranu údajů. Další věc jsou náklady, o těch tady bylo hovořeno již více. Chci jenom upozornit, že v příštím roce je to 1,3 miliardy Kč. Třetí věc je otázka rozsahu informací. Já jsem stoprocentně přesvědčen, že přesné údaje o bytovém fondu, přesné údaje o počtu bytů z toho stejně nezískáme. Asi se každý z vás setkal s tím, že někdo byt přeměnil na nebyt a že to neučinil oficiálně. To znamená, že není zahrnut do oné statistiky, která je vydobytelná z údajů stavebních úřadů. Já si nedovedu představit, že by takovýto člověk napsal, že to není byt, že to je nebyt. On prostě napíše, že to je byt. Budeme mít přesný seznam, bohužel z nepřesných podkladů. Nemyslím si, že toto je přesně ono řešení.
Nicméně pokud se nepřikloníte k návrhu na zamítnutí, tak v podrobné rozpravě alespoň navrhnu snížení sankce pro ty lumpy, kteří se nebudou chtít příliš zúčastňovat tohoto aktu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Miloslav Výborný, připraví se pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, protože jsem nepředpokládal, že obecná rozprava k tomuto návrhu zákona se bude odvíjet dokonce od návrhu na zamítnutí, tak jsem se původně ani nehlásil do obecné rozpravy. Nicméně teď jsem to učinit musel.
Rád bych řekl, že velmi silně souhlasím s panem poslancem Langerem, který prohlásil, že není možno tento vládní návrh zákona považovat za toliko jakousi technicistní normu, že tento zákon má další důležité roviny. V tom s ním souhlasím. Ono totiž málokdy máme zákon, který by byl toliko technicistní. A nepochybně má tento zákon onu rovinu ekonomickou. Sčítání lidu, domů a bytů bude něco stát.
***