(15.00 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Sčítání by podle návrhu mělo zajišťovat 70 tisíc lidí, sčítacích komisařů, revizorů, ale navíc i dalších pracovníků obecních úřadů a resortů.
Vrchol příprav a vlastní průběh sčítání a vyhodnocování je tímto návrhem načasován na období, kdy vláda České republiky připravuje faktický rozjezd reformy veřejné správy. Uvádím příkladem některé kroky této reformy:
Do 31. 12. 2000 - volby do vyšších územních samosprávných celků.
K 1. 1. 2001 - zřízení nových krajských orgánů státní správy a samosprávy.
V prvním čtvrtletí 2001 - přesuny kompetencí z centra a obcí na krajské orgány, rušení některých dekoncentrátů státních orgánů na krajské úrovni, stanovení nových kompetencí krajských orgánů.
Do r. 2001 - vyřešení personálních, materiálních podmínek pro fungování úřadů, jakož i majetkové přesuny navzájem.
Časovou provázanost dvou takto důležitých a náročných úkolů - sčítání lidu a reformu veřejné správy - do téměř jednoho termínu přijímám s podivem a upřímně nechápu odhodlání vlády zvládnout obojí najednou, za předpokladu, že tuto skutečnost vůbec vzala na vědomí. Nepovažuji to za reálné a přijatelné pro občany naší republiky.
Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby návrh zákona o sčítání lidu, domů a bytů v r. 2001, podle sněmovního tisku č. 108, byl zamítnut.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Hrnčířovi, slovo má pan místopředseda Ivan Langer a připraví se pan poslanec Petr Matějů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, možná se podivíte, proč někdo vystupuje v rámci obecné rozpravy ve druhém čtení k normě, která na první pohled vypadá jako technická a která by neměla mít teoreticky žádný problém projít Poslaneckou sněmovnou.
Důvod je ten, že podle mého názoru je třeba se na tento návrh zákona nedívat pouze na první pohled, ale vedle tohoto pohledu se také nad touto normou zamyslet. V tu chvíli totiž zjistíme, že se nejedná o prostou technickou normu, jejímž cílem je spočítat českou, moravskou a slezskou populaci, zjistit kolik nás zde žije, jak si vedeme a na základě těchto čísel potom vytvářet různé vládní nebo nevládní programy.
Myslím si, že právě ten druhý pohled, který bych doporučoval všem z nás, kteří budeme o tomto zákonu rozhodovat, nám jasně řekne, že se nejedná o technickou normu, ale že se jedná o zákon, který má přinejmenším dva zásadní politické aspekty. Ten první je ekonomický, tzn. že tato norma spolu s sebou nese zásadní ekonomické náklady, které nebude platit nikdo jiný než lidé, kteří žijí v této zemi, a současně že vedle ekonomických aspektů má v sobě i silný politický a nebojím se říci i ideologický rozměr, protože ve své podstatě znamená velmi zásadní zásah do soukromí jedince, který žije na území České republiky.
Dovolte mi, abych se nejprve vyjádřil k té první rovině, kterou jsem nazval ekonomickou. Myslím, že by neměl naší pozornosti uniknout fakt, že tato norma je nám předkládána v situaci, kdy schodek státního rozpočtu České republiky se spíše prohlubuje, než by se zmenšoval, že výhled na zlepšení ekonomické situace České republiky není nejlepší, a že bychom tudíž měli napřít všechny své síly, abychom se pokusili zvrátit tento nepříznivý trend. A každý z nás má možnost se na tom podílet. Myslím, že v této chvíli je prvotní úděl vlády, která by neměla vymýšlet různé programy revitalizací, ale měla by se zamyslet nad tím, jak uspořit objem veřejných výdajů, se kterými disponuje. A namísto smysluplných úspor v oblasti spotřeby, nikoliv v oblasti investic - na investice by nebylo vhodné v tuto chvíli sahat - máme před sebou návrh zákona, který znamená další spotřebu a další náklady na tuto spotřebu, které v tuto chvíli jsou vyčísleny zhruba na 2,5 mld. Kč, nicméně zkušenost každého z nás velí k ostražitosti. Já sám jsem přesvědčen, že reálné náklady spojené s přijetím tohoto zákona vysoce převýší přinejmenším 3 mld. Kč daňových poplatníků.
Nejsem si jist, zda se nachází česká ekonomika v té situaci, že by si mohla dovolit takovýto výdaj, který nemá charakter investiční, který nemá charakter povzbuzující pro českou ekonomiku.
Druhý rozměr, který jsem nazval trochu odvážně ideologický, znamená zásah veřejné moci, zásah státu do soukromí jedince, který svá výsostná práva deleguje na tento stát. Myslím, že je naší povinností ptát se po smysluplnosti takového zásahu, po oprávněnosti takového zásahu do práv občanů této země a o efektivitě a hranici takovéhoto zákona. Rozumím, že stát potřebuje mít základní přehled o tom, kdo žije a v jakém počtu na jeho území, nicméně nejsem si jist, zda je právem státu tázat se každého člověka na to, jakým způsobem žije, jakým majetkem disponuje a vůbec zasahovat takovýmto způsobem do jeho soukromí.
Myslím, že tento návrh zákona je podle mého hlubokého přesvědčení příliš velkým zásahem do soukromí občanů, zásahem do osobních práv lidí žijících v České republice a jako na takový bychom na něj měli pohlížet. Velmi bych tedy prosil, abychom při pojednávání tohoto zákona a při hlasování o tomto zákoně na něj tedy nepohlíželi jako na normu technickou, ale jako na normu vysoce politickou, která má přinejmenším dvě roviny, ekonomickou a politickou neboli ideologickou.
Prosím, abychom se tedy všichni připojili k návrhu, který zazněl z úst mého kolegy, tj. připojili se hlasováním ve prospěch zamítnutí tohoto zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Langrovi. Slovo má pan poslanec Petr Matějů, připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Petr Matějů: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, původně jsem k tomuto návrhu zákona nemínil vystupovat, považoval jsem jej za technickou záležitost. Ale protože kolegové Hrnčíř i Langer navrhli, abychom se nad tímto zákonem hlouběji zamysleli, přičemž oni z tohoto zamýšlení dělají závěr tento zákon nepodpořit, já bych se nad ním také rád zamyslel, ale výsledkem mého zamýšlení bude opačný návrh.
Mám sedm důležitých poznámek, které podporují návrh vlády, aby sčítání lidu bylo provedeno, dokonce ve stanoveném termínu. Za prvé, sčítání lidu je po všech stránkách - o tom nikdo z nás nepochybuje - akcí mimořádnou. A vzbuzuje velkou pozornost těch, kteří se obávají o průnik do soukromí, a zřejmě vzbuzuje velkou pozornost, protože je to akce velice drahá. Vždy ale sčítání bylo, po dobu deseti let, v tzv. intercenzárním období široce využívaným zdrojem nenahraditelných informací, které žádný jiný zdroj nemůže poskytnout. Jeho význam a využitelnost je násobena tím, že jde o integrované sčítání lidu, domů a bytů. Tedy k jednomu datu zjišťujeme údaje o třech segmentech společnosti, které můžeme spojovat a můžeme z nich dělat důležité závěry.
Obrovskou předností sčítání lidu je to, že umožňuje získat data a zpracovat data v takové územní podrobnosti, která není zatím dosažitelná ze žádného jiného zdroje, ze žádných jiných šetření.
Za druhé. Potřeba informací tříděných podle regionů, vymezených buď administrativně, tj. formálním způsobem, nebo účelově, tedy věcným způsobem, vyžaduje mít k dispozici data za velmi malé územní jednotky. Takovými jednotkami jsou nejen obce, ale jak jistě víte, sčítání zachycuje i data za části obcí, tzv. urbanistické obvody. Je tedy možné kdykoliv vytvořit jakýkoliv přirozený celek pro rozhodování o takovém celku v souvislosti v kontextu většího celku.
***