(9.30 hodin)
(pokračuje Žižka)
Bohužel jsem pamětník vývoje od roku 1992, kdy minulé vlády mnohokrát říkaly, že předloží zákon o integrovaném záchranném systému, mnohokrát se to odkládalo, mnohokrát tento problém řešen nebyl. Je to problém, který má dopady i do kauzy, kterou zde dnes otevíráme.
Samozřejmě, vyhláška Ministerstva financí, která spatřila světlo světa od 1. ledna, nemohla vzbudit nadšení u starostů zejména malých obcí. Není třeba si nalhávat, že to byl krok, který nebyl dobrý. Já jsem se zúčastnil mnoha jednání v této věci a mohu říci, že ekonomicky problém pro letošní rok je vyřešen. Vyřešen tak, jak říkal pan ministr. Ale tady se směšují ještě další věci. Hasičská vozidla, a zde souhlasím s panem předsedou - skutečně jeden kilometr je tak drahý jako u bavoráků, jak on říkal. Ale také proto, že minulé vlády -konkrétně vyhláškou Ministerstva dopravy - uložily vozidlům požární ochrany, aby jezdila jednou ročně na STK. Dokonce hasiči tvrdí, že oni najedou tolik kilometrů jako ČSAD na couvání. Kvůli tomu musí jezdit na kontroly. A to jsou peníze, které obce vynakládají.
Pokusme se na to podívat čistě pragmaticky. Máme před sebou pozměňující návrh rozpočtového výboru. Zde bych poprosil všechny, kteří máte zájem o tuto problematiku, abyste se na něj podívali, a to je to systémové opatření. Nejde zde jen o požární vozidla. Jsou také sanitní vozidla, která platí 1,5násobek, a další a další. Tento pozměňující návrh řeší systémově celou tuto problematiku od 1. ledna příštího roku. Myslím si, že pokud bychom chtěli skutečně tento problém řešit, tak zde máme první možnost. Druhou možností, kterou já vidím, je zákon o integrovaném záchranném systému a civilním nouzovém plánování - aspoň myslím, že tak bude znít název. Tam skutečně je třeba, aby byla financována další oblast, a to je stáří vozidel.
V roce 1996, když jsem přišel do Poslanecké sněmovny, přečetl jsem si usnesení předcházejícího výboru pro obranu a bezpečnost, které konstatovalo, že zadluženost požární techniky v této oblasti - a to je hřích minulých vlád - se pohybuje kolem 5 miliard korun. V dnešní době je to 7 miliard korun. To jsou problémy, o kterých se zde také hovořilo.
Dámy a pánové, pokusme se na to podívat ryze pragmaticky, neobviňujme pana ministra za věc, za kterou nemůže, protože zdědil určitý systém, zdědil určitý dluh. Také je třeba se na to podívat z hlediska budoucnosti, protože tak, jak zde bylo hovořeno, tyto systémy skutečně morálně jsou oporou zejména malých obcí a je třeba je v každém případě podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, za vaše vystoupení, za zklidnění atmosféry v sále. Teplota stoupala, bál jsem se, že dojde k samovznícení a k nutnému zásahu dobrovolných hasičů.
Kolegové, ptám se, kdo má ještě v úmyslu vystoupit v rámci rozpravy k tomuto bodu. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Mohu rozumět slovům pana poslance Nečase jako návrhu na usnesení, o kterém bych měl dát hlasovat, a to v tom smyslu, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra financí Ivo Svobody na interpelaci poslance Petra Nečase.
Zahajuji v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 z přítomných 145 pro 74, proti 57. Návrh byl přijat. (Potlesk.) Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra financí.
Další písemnou interpelací, která je na programu našeho jednání, je opět interpelace poslance Petra Nečase na ministra financí Ivo Svobodu - ve věci převodu nepotřebného majetku Armády České republiky na města a obce. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 177. V tuto chvíli dávám slovo panu poslanci Petru Nečasovi.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, řada z nás ze svých okresů, ze svých volebních krajů a obcí zná dlouholetý problém, problém, se kterým se nepotýká pouze tato vláda, se kterým se potýkaly také vlády předchozí. Problém, který samozřejmě tato vláda zdědila a zdědí ho i vlády následující.
Jedná se o problém nevyužitého armádního majetku. Majetku, který Armáda České republiky nepotřebuje, majetku, který byl zpravidla bezúplatně převáděn na obce. Bohužel dosavadní postup Ministerstva financí - a podotýkám, že nejen tohoto vedení Ministerstva financí, ale i těch předchozích - spočíval v tom, že bezúplatný převod objektů na obce probíhal podle vyhlášky číslo 119/1988 Sb., ve znění metodického pokynu Ministerstva financí č. 5/1997. V důsledku tohoto postupu - a tak to ve své odpovědi na mou interpelaci řekl i pan ministr financí - dochází pouze k velmi omezené možnosti využívání těchto objektů. Ministerstvo financí trvalo a podle odpovědi na mou interpelaci nadále trvá na názoru, že je možné provést tento bezúplatný převod pouze tehdy, jde-li o bezúplatnost tohoto konkrétního převodu ve společenském - veřejném - zájmu. Ministerstvo financí tak v rámci své kompetence dané vyhláškou vychází z principu, že společenský zájem je zásadně nekomerční využití majetku budoucím nabyvatelem. Znamená to tedy využití tohoto majetku pouze pro účely humanitární, charitativní, pro potřeby na úseku kultury či tělovýchovy.
Samozřejmě nechci rozvíjet dlouhou debatu o tom, nakolik vyhláška č. 119/1988 Sb. - a doporučuji věnovat pozornost číslu za lomítkem, rok 1988 - může odrážet pojem a definici společenského zájmu v roce 1999, čili nejen o deset let později, ale úplně v jiných podmínkách, v úplně jiném režimu, v demokracii, nakolik vyhláška z dob husákovsko-jakešovských má ve svém pojetí společenského zájmu ovlivňovat naše dnešní rozhodnutí. Problém je totiž podstatně složitější a několikrát se jím zabýval i výbor pro obranu a bezpečnost, který na své 12. schůzi 24. února letošního roku požádal ministra financí a ministra obrany, aby se touto záležitostí zabývali. Vyzval také ministra financí, aby Ministerstvo financí přehodnotilo svůj dosavadní přístup k této problematice.
Musím znovu opakovat, že v současné době Armáda České republiky má ve svém držení poměrně rozsáhlý majetek, který nepotřebuje. Tento majetek je možné prodat pouze ve velmi omezené míře, zvláště v současné situaci, v době ekonomické recese, v době, kdy jsou velmi utlumeny podnikatelské aktivity, v době, kdy je prakticky nemožné získat úvěr na nákup těchto nemovitostí. Čili zapomeňme na to, že by v nějakém větším objemu bylo možné prodávat tyto objekty privátním subjektům, které je budou používat pro své podnikatelské záměry.
Doba, kdy tyto objekty byly k dispozici - typu kasárna na náměstí Republiky - které bylo možné bezesporu velmi lukrativně zpeněžit, je pryč. Nyní se jedná zpravidla o objekty v menších městech, v menších obcích, někdy dokonce mimo jakýkoli urbanizovaný terén, uprostřed krajiny. Neexistuje jiný způsob efektivního využití těchto objektů, než že tyto objekty budou převedeny na obce tam, kde o to obce stojí. Ale my nemůžeme nadále obcím svazovat ruce tím, že jim budeme říkat, že mohou používat tento majetek pouze pro účely sociální, zdravotní, kulturní a tělovýchovné.
***