(14.50 hodin)
(pokračuje Exner)
Podobně se mi zdá být poměrně efektivní, jestliže při rekvalifikacích, kde okolo 5 000 absolventů škol se ihned rekvalifikovalo, je náklad na jednu rekvalifikovanou osobu z prostředků aktivní politiky zaměstnanosti přibližně 9 000 Kč. Ukazuje to, že obě dvě formy by mohly být rozšířeny, pokud to rozšíření za sebou má také pozitivní potřebu, ať už těch absolventů s odbornou praxí, nebo těch rekvalifikovaných. Jestliže v roce 1998 bylo podle údajů zařazeno do zvláštního programu Absolvent přibližně 20 tisíc absolventů, ale ke konci roku stále bylo 71 tisíc nezaměstnaných absolventů, a jestliže se počítá pro letošní rok s tím, že do tohoto programu bude zařazena jedna třetina až jedna polovina absolventů, pak je zřejmé, že se sice určité kroky podnikají, avšak tyto kroky podle konečných výsledků jsou stále zcela nedostatečné.
Za úsměvné pokládám to, že je zde uveden výraz, že další se sami zaměstnají. Nejsem si jist, co se tím myslí, jestli si sami najdou zaměstnání nebo jestli se zaměstnají nějakým jiným účelným nebo neúčelným způsobem.
Pan místopředseda vlády uvádí ve své odpovědi: Možnosti vidíme především v programovém řešení. Já s tím souhlasím, také to tak vidím, ale dodal bych k tomu: Ano, ale rychle.
Pokud se hovoří o již v současné chvíli přijatém národním plánu zaměstnanosti, pak v odpovědi se při některých konkrétních věcech bohužel používá budoucí čas. Například: bude nezbytné zajistit taková opatření, která povedou ke zvýšení zaměstnatelnosti pracovní síly, nebo: aktivní politika zaměstnanosti se bude muset zaměřit především na podporu zvyšování zaměstnatelnosti, nebo: bude nezbytné provést reformu řízení a financování školského systému. Já se však v souvislosti s textem této odpovědi ptám, proč vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí v této věci hovoří o budoucnosti, proč tyto tak naléhavé potřeby praxe nerealizuje.
Ve své další otázce jsem se ptal, jaké jsou zásadní změny v přístupu vlády proti té politice, která byla uplatňována v posledních letech předchozími vládami a která vede ke stále zhoršující se situaci zaměstnatelnosti absolventů škol a mladistvých. Souhrnně musím bohužel konstatovat na základě odpovědi, kterou jsem dostal, že je snad verbální změna, konstatuje se, že nezaměstnanost a její řešení je prioritou nové vlády, byl zpracován národní plán zaměstnanosti, ale reálný výsledek pro absolventy škol je takový, jak informuje pan místopředseda vlády, že se pro ně situace v letošním roce dále zhorší.
Na základě toho všeho se domnívám, že není možné souhlasit s takovouto politikou, s takovýmto nerozhodným a nedostatečným přístupem, který neodstraňuje jednu z velmi krizových záležitostí současného života naší společnosti.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Nyní vidím do rozpravy přihlášeného místopředsedu vlády ČR a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidlu. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče Exnere, interpelující v této věci. Problém zaměstnanosti mladistvých a absolventů škol, lidí, kteří začínají na trhu práce, je obecným problémem trhu práce ve vyspělých zemích. Je to bohužel projev tendence, která na trhu práce je naprosto zřetelná, že pokud existuje přebytek pracovní síly, přebytek nabídky pracovní síly, jsou vybíráni lidé, kteří mají pro zaměstnavatele nejmenší vedlejší náklady, kteří nejvíce zajišťují zisk. To znamená zkušení kvalifikovaní lidé s praxí.
Mohu ze své praxe ředitele úřadu práce prohlásit, že to sice není pro zaměstnavatele nejefektivnější metoda, že mladí lidé jsou velmi talentovaní a velmi schopní, ale je to tak. Tento problém, který koncentruje nezaměstnanost do oblasti mladistvých, je problém, který se nepodařilo zvládnout v plné míře v žádném ze systémů trhu práce. To neznamená, že bychom měli rezignovat, a vláda v tomto směru také nerezignuje. Protože i zvýšení prostředků, které pan poslanec zmínil, je aktivní akcí. My otevíráme možnosti pro velké množství absolventů, aby jim bylo pomoženo při přechodu do zaměstnání.
Dovolte mi, abych se soustředil ještě na některé detailnější věci. Pan poslanec Exner mylně interpretoval onu myšlenku, že po skončení podpůrčí doby poklesl počet absolventů evidovaných na úřadech práce. Interpretoval ji jako jakousi účetnickoadministrativní operaci.
Nikoli. Ten počet, o který se snížil počet lidí na úřadu práce, evidovaných absolventů, je počet absolventů, kteří skutečně z evidence odešli, a je pravděpodobné, že získali zaměstnání. Je možné, že působil právě ten okamžik, že ztratili nárok na hmotné zabezpečení, i když bych nepřeceňoval význam tohoto faktoru.
Pokud jde o odbornou praxi, i já souhlasím s panem poslancem Exnerem, že to je efektivní metoda. Také ji rozvíjíme pokud možno ve velkém rozsahu. Ale tato metoda naráží na přirozené limity. Ačkoliv prostředky, které uvolňujeme, by bylo možno ještě zvýšit, nedaří se nám ani při velmi masivní podpoře otevřít prostor u zaměstnavatelů. Prostě trh práce se zmenšuje a volná místa nejsou otevírána ani za předpokladu této silné a masivní podpory.
Podobným problémem jsou rekvalifikace. Je samozřejmě naším cílem, aby rekvalifikací bylo obecně co nejméně, protože rekvalifikace znamenají selhání systému nebo mají v sobě do značné míry prvek selhání systému. Já považuji za přirozené a normální, aby absolvent po ukončení studia měl zaměstnání - a to je také cílem vlády - tři až čtyři roky, to je přirozený přechod, a teprve poté je možná oprávněnost soustředit se na rekvalifikaci, protože trh práce je v pohybu a je samozřejmě jasné, že tento pohyb, tato změna je osudem trhu práce i v budoucnosti. Rekvalifikace jsou tudíž nouzovým řešením. Ale i tyto rekvalifikace jsou podrobeny určité účelnosti. To znamená, že je nutné rekvalifikovat a umožnit vstup do zaměstnání. Bylo by neefektivní a ponižující pro absolventy škol, kdyby byli rekvalifikováni bez naděje na další zaměstnání, kdyby šlo pouze o jakési umění pro umění.
Je samozřejmé, že úřady práce poskytují i řadu méně nápadných činností, které se skrývají v obecném rozpočtu, jako podpora při hledání zaměstnání, informační kursy, informační akce na školách, práce s poradci škol apod. Tyto způsoby práce jsou nenápadné, ale jsou opět vysoce efektivní a také jsou prováděny ve velkém rozsahu. Je ovšem nutné si uvědomit, že struktura ukončovaného vzdělání je struktura, která byla založena minimálně před čtyřmi lety, velmi často i před delší dobou, je tudíž mimo dosah a reálnou možnost vlády, která je relativně krátkou dobu u své ústavní odpovědnosti, aby tuto strukturu výhodně a zásadně změnila.
Musím jasně prohlásit, že považujeme usnadnění vstupu práce pro absolventy škol za skutečně prvořadou prioritu, že směřujeme v tomto směru naplno prostředky aktivní politiky zaměstnanosti, že hledáme nové cesty, že ta základní nová cesta je právě pokus o efektivní organizační a politickou provázanost práce v oblasti nezaměstnanosti a že tato priorita, soustředěná na lidi, kteří jsou nezaměstnaní, mladistvé nezaměstnané, je prioritou zásadní.
***