(15.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Je zde žádost, abych vás odhlásil, činím tak. Žádám všechny o novou registraci a za malou chvíli zahájíme hlasování.
V hlasování pořadové číslo 42 rozhodneme o návrhu, který jsem před malou chvílí zrekapituloval.
Hlasování zahajuji. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování pořadové číslo 42 končí. Z přítomných 114 poslankyň a poslanců se pro vyslovilo 20, proti 70. Návrh nebyl přijat.
Kolegyně a kolegové, tímto jsme projednali všechny odpovědi na písemné interpelace, které jsme na této schůzi projednat měli.
V tuto chvíli jsme v lehce komplikované situaci, neboť bychom měli projednávat vládní návrh zákona o spotřebních daních, nicméně my jsme si přijali při schvalování programu, že prvním bodem čtvrtečního odpoledního jednání bude
23.
Informace ministra financí o odhadu vývoje veřejných rozpočtů v roce 1999
a o opatřeních vlády směřujících k dodržení zákona o státním rozpočtu na tento rok
V tuto chvíli na základě tohoto usnesení otevírám tento bod a žádám ministra financí České republiky Iva Svobodu, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova.
Prosím, pane ministře, můžete hovořit.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, tato informace je podávána na základě požadavku sněmovny předloženého panem poslancem Ivanem Pilipem.
V první části svého expozé se budu zabývat obecnými tendencemi v soustavě veřejných rozpočtů v letech 1996 až 1998.
Vývoj veřejných rozpočtů v první polovině 90. let byl v zásadě příznivý. Záhy po roce 1993 se však začaly kumulovat disproporce, které se ve vývoji hospodaření veřejných rozpočtů viditelně projevují již v letech 1996 až 1998 a v plné míře se projevují v současné době.
Vývoj příjmů veřejných rozpočtů charakterizovaných jejich podílem na hrubém domácím produktu má dlouhodobě založenou klesající tendenci. Tato tendence byla založena již vznikem samostatné České republiky. Podíl rozpočtových příjmů se snížil od roku 1993 do roku 1996 o 3,1 procentního bodu, ze 44,5procentního podílu na HDP na 41,4 podílu na HDP, a dále klesal až na 39,8procentního podílu na HDP v roce 1998. Tento pokles byl dán zejména nižší dynamikou daňových příjmů, než byla dynamika HDP.
Ukazuje se, že i když filozofie daňové reformy z roku 1993 byla správná, v dalších letech nebyla při daňových úpravách dostatečně v předstihu vnímána a ošetřena některá rizika. Současný daňový systém totiž zakládá každoroční pokles daňové kvóty bez ohledu na vývoj fundamentálních ekonomických veličin, resp. na vývoj hospodářského cyklu. Tím, že při přijímaných úpravách daňového systému byly přeceněny přinejmenším krátkodobé růstové možnosti české ekonomiky, byly na příjmové straně rozpočtu založeny krajně nepříznivé tendence.
Do roku 1996 byla pro výdajovou stranu veřejných rozpočtů charakteristická spíše stabilita, resp. mírný pokles výdajů na HDP opřený o obnovený ekonomický růst, snižující se inflaci a nízkou nezaměstnanost. K výraznějšímu zlomu otočení trendu k růstu podílu výdajů na HDP dochází až v tomto roce.
Podíl výdajů na HDP byl v roce 1996 stejný jako v roce 1993, tj. 4,18 %. U řešení problému měnových turbulencí a tzv. úsporných balíčcích v roce 1997 a následné ztrátě ekonomické dynamiky dochází opět k růstu podílu veřejných výdajů na HDP. Pokles je zvláště výrazný u přímých výdajů vlády na nákup zboží a služeb, které se snížily z extrémních 12,6 % HDP v roce 1993, když se vláda musela vyrovnávat s rozdělením federace, na 9,1 % v roce 1996, resp. 8,3 % po balíčcích v roce 1998.
To spolu se stabilitou úrokových výdajů na dluhovou službu, která klesla z 1,8 % HDP na 1,2 % HDP v roce 1996 i 1998, částečně kompenzoval trvalý růst transferových výdajů domácností z 16,9 % HDP v roce 1993 na 18,1 % HDP v roce 1996, resp. 19 % v roce 1998.
Zároveň se však zužoval prostor pro kapitálové výdaje. Oproti 6,6 % HDP v roce 1996 došlo v důsledku balíčků k poměrně razantnímu snížení v krátkém čase na 5,3 % HDP v roce 1998. Když tedy globálně na straně výdajů nedošlo ve sledovaném období k růstu jejich relativního aktivního podílu na HDP, projevily se nepříznivé tendence jak ve vztahu k příjmům, které klesaly rychleji než výdaje, tak ve struktuře výdajů.
Výsledkem těchto tendencí je, že od roku 1996 včetně jsou veřejné rozpočty trvale deficitní s tím, že podíl veřejných deficitů na hrubém domácím produktu se stále zvyšuje. Navíc po celé období od roku 1993 se snižují podíly salda běžných příjmů a neinvestičních výdajů a od roku 1996 se do deficitu dostalo i saldo primární rozpočtové bilance až na úroveň 1,3 % HDP v roce 1998, a to přesto, že pokles, resp. následná stabilita úrokových výdajů ve vztahu k HDP částečně kompenzovala rozevírání nůžek mezi rozpočtovými příjmy a výdaji.
Pokud jde o vývoj vykazovaného veřejného a zejména státního dluhu, ten byl příznivý. Podíl veřejného dluhu na HDP klesal až na 13,3 % v roce 1996, v posledních letech došlo však ke stabilizaci tohoto podílu okolo 13,6 % v HDP. I když však byl čistý úvěr vládního sektoru od samého počátku vzniku samostatnosti České republiky na nízké úrovni a jeho podíl na celkových domácích úvěrech se po roce 1993 snižoval, již od roku 1995 začíná čistý úvěr vládě růst rychleji, než rostou domácí úvěry.
Vývoj veřejných rozpočtů byl výrazně určován vývojem rozpočtu státního. Všechny návrhy státního rozpočtu od vzniku České republiky až do roku 1998 byly konstruovány jako vyrovnané a jako vyrovnané byly schvalovány Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Ve skutečnosti vykázal státní rozpočet v letech 1993 až 1995 přebytek hospodaření, když k tomu přispívalo nebo o tom rozhodovalo čerpání mimorozpočtových zdrojů, např. prostředků z velké privatizace. Od roku 1996 bylo výsledné saldo hospodaření státního rozpočtu vždy záporné a deficitem rozpočet skončil i v roce 1999. Zásadní rozdíl - nejen z meritorního, ale i politického hlediska - mezi minulostí a přítomností je ten, že současná vláda předložila parlamentu návrh deficitního rozpočtu a s deficitem ve výši 3,1 miliardy korun byl tento rozpočet také schválen.
Pro podrobnější informaci, deficit státního rozpočtu v roce 1996 činil 1,5 miliardy korun, v roce 1997 již 15 miliard korun a v roce 1998 jsme uzavírali rozpočet sestavený minulou vládou saldem minus 29 miliard korun.
Kromě výše naznačených problémů se kumulovaly i zdroje fiskálních rizik stojící mimo veřejné rozpočty, které se svými důsledky v plné míře ukazují až v současné době. Jde zejména o existenci dluhů spojených s fungováním tzv. transformačních institucí a důsledky financování vládních politik formou státních garancí. V obou případech jde o určité odložení problému v čase, kdy z hlediska efektivního výdaje veřejných rozpočtů či dopadů do dluhového financování se výdaje či zadlužení neprojevují v těch letech, do kterých logicky patří. Nedostatečná transparentnost a nedostatečné ošetření těchto skrytých finálních rizik do značné míry do budoucna ohrožují stabilitu veřejných financí a udržitelnost fiskální pozice vládního sektoru.
Hodnocení vývoje veřejných rozpočtů. Základní hodnotící závěr vyplývající z časových řad souhrnných rozpočtových veličin lze formulovat následovně:
***