(11.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Spíš se domnívám, že problém je nikoliv na straně sociálních dávek, ale na straně výše příjmů. Jestliže budou slušné příjmy, budou i motivovat. Není možné - a myslím, že donedávna to možné bylo - aby z minimální mzdy, kterou člověk dostal, si ještě šel pro sociální dávku nikoliv proto, že by byla tak vysoká sociální dávka, ale protože byly tak vysoké minimální mzdy. Proto si myslím, že pan exministr Pilip místo mentorování a neustálého napadání této vlády by se měl spíše stydět. Kdyby zde hovořili jeho straničtí kolegové, kteří tady nepředkládali podobné falešné sněmovně a nelhali nám do očí, pak by k tomu měli určitě morální právo. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Dále se hlásí pan poslanec Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Paní předsedající, dámy a pánové, snažil jsem se poslouchat celou tuto diskusi, i když mám dojem, že řada vystoupení, která zde zazněla, byla spíše určena televizním kamerám a novinářům než nám, jak jsme zde seděli. Je ale samozřejmé, když opozice kritizuje vládu, kdy se snaží poukazovat na to, jakým způsobem vláda hospodaří, jakým způsobem se vyvíjí situace kolem státního rozpočtu. Myslím si, že i v minulosti se opozice chovala takovýmto způsobem.
Všechna vystoupení jsou si ale velmi podobná. 90 % takového vystoupení většinou tvoří popis stávající situace, který je ovšem většině přítomných včetně novinářů i našich voličů a občanů, kteří se na toto možná budou v ranních hodinách dívat, velmi dobře znám. Poté, kdy v 90 % času opoziční poslanec popíše současný stav, ve zbývajících 10 % jakoby nadhodí několik velmi stručných návrhů na to, jak by se celá situace mohla řešit, s odkazem na to, že zřejmě existuje celá řada možností, které on pouze z nedostatku času tady nevyjmenuje.
Musím říci, že většina těchto vystoupení na mě působila poměrně velmi fádně a neoriginálně. Nebyla tam žádná invence, nezazněly žádné nové náměty, nezazněly žádné nové nápady na to, jakým způsobem by se měla teoreticky situace, v níž se Česká republika v tuto chvíli z hlediska svého rozpočtového hospodaření nachází, řešit. Jediné konkrétní argumenty, jediné konkrétní informace byly obsaženy ve vystoupení ministra financí. To je v tuto chvíli můj dojem, který si odnáším z této debaty, která se zřejmě blíží ke konci.
Ještě k tomu, o čem hovořil kolega Škromach. Při jeho vystoupení jsem si vzpomněl na to, jak jsme v této sněmovně - a řada z nás tady v té době byla - projednávali státní rozpočty na rok 1997 a 1998. V té době pokračovaly negativní trendy, které se projevují teď při rozpočtové situaci v roce 1999. V té době nikdo ze současných opozičních poslanců nepřišel s žádným návrhem na omezení mandatorních výdajů, žádný ze současných opozičních poslanců a tehdy vládních poslanců neupozornil na to, že zde je negativní křivka nárůstu mandatorních výdajů, a nevaroval před tímto nebezpečím, do kterého jsme se dnes dostali. Myslím, že je dobré si i na toto vzpomenout.
Vzhledem k tomu, že pro mne v diskusi nezazněly žádné nové ani originální návrhy, dovoluji si v této chvíli navrhnout pouze stručné usnesení: Poslanecká sněmovna bere informaci ministra financí na vědomí. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Sobotkovi. To, jestli se tato diskuse chýlí ke konci, ještě poznáme. V tuto chvíli nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Končím tedy rozpravu k tomuto bodu. Pane poslanče Sobotko, měl jste pravdu.
Nyní udílím slovo ministru financí panu Ivo Svobodovi k závěrečnému slovu.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, mám-li říci svůj dojem z projednávání tohoto bodu a z celé rozpravy, musím říci, že je mi líto tématu. Je mi líto tématu, které je jedním z nejzávažnějších pro každou exekutivu a každou legislativu. Je mi líto toho, že toto téma bylo projednáváno v časovém a věcném spěchu, že čas na přípravu všech účastníků diskuse byl limitován, když pominu dobu účasti na jednání, na 24 - 30 hodin čistého času, a že toto téma takříkajíc zapadlo a zapadne.
Toto téma mělo být projednáno ve výborech, mělo být předmětem věcné diskuse a měla být připravena racionální usnesení. Racionální usnesení obsahující část popisnou, část hodnotící a část, která se pokusí ukázat východiska ze situace. Jediná míra shody, kterou se mi podařilo nalézt, byla míra shody ve stupni kritiky a v ní implicitně obsažená konstatování, že situace je krizová, kritická, špatná, že se vyvíjí negativně, v různé míře podle osobních a politických stanovisek diskutujících. Naprosto jsem postrádal vystoupení, která by hovořila o tom, co, jak a kdy podle názoru diskutujících je třeba udělat, aby se situace, jak je popsána, začala urychleně řešit.
Pokud se týče dalších, konkrétnějších, diskuse šla v podstatě z velké části mimo obsah, smysl i cíl předkládaného materiálu. Byl zde kritizován nedostatečný výběr daní. Nevím, zda to byl úmysl diskutujících nebo náhoda, ale - jak říká italské právo - měli všechny podmínky k tomu, aby mohli vědět, že je stejná situace relativně ve výběru pojistného jak na sociální, tak na zdravotní zabezpečení. Co to znamená? Znamená to, že ti, co neplatí, neplatí systémově a neplatí tedy z jiných důvodů, než které jsou ve vymáhací schopnosti státu. To je důležité si uvědomit. Jsem přesvědčen, že řada z nich dnes neplatí už proto, že na to nemá. Řada z nich třeba proto, protože ví, že stát bude vymáhat nebo nebude. Ale je to systémový jev. Jev je zde založen od vzniku samostatné České republiky. My jsme první, kteří ho popsali, identifikovali, hledali příčiny a první opatření k nápravě budou prezentována této sněmovně novelou zákona č. 531/1990, o územních finančních orgánech. Doufám, že ti, kteří zde hovořili o negativních efektech, si na tato slova vzpomenou a tento zákon podpoří.
Pokud bych šel ještě dále k jednotlivým návrhům usnesení, jsou tam některá, která hovoří o významném snižování výdajů. Za prvé - v období recese považuji za krajně nerozumné, aby byly snižovány radikálním a zásadním způsobem výdaje investičního charakteru, protože by se zpětně promítly ve snižování příjmů v letech dalších. Za druhé - v řadě investic, které český stát provádí, by bylo ohroženo kofinancování ze strany evropských a světových institucí a celé investiční programy by byly zásadně ohroženy.
Předpokládáme, že bude lze snížit běžné výdaje rozpočtových a příspěvkových organizací z titulu nižší inflace zhruba o 3 miliardy korun. Tyto jsme již započetli proti saldu. Dojde i k redukci dluhové služby zhruba o 6 miliard korun, ale i tyto jsou již započteny proti saldu. Nejsou to prostředky ze snížení výdajů, které by měly být proplýtvány, ale které budou použity pro snížení salda tak, abychom se co nejblíže dostali k předpokládané hladině.
Pokud se týká kritiky k ekonomickým analýzám a východiskům k sestavení návrhu, chtěl bych podtrhnout, že návrh zákona o státním rozpočtu se sestavuje v základních hodnotách ve velkém předstihu před jeho předložením parlamentu. Jak všichni víme, po schválení salda nelze nic měnit. Jedině vrátit a začít jednat znova s rizikem rozpočtového provizoria. Pokud tady zazněla slova, která byla kritikou ve vztahu k Mezinárodnímu měnovému fondu, hovořící určitě věděli, že tyto závěry jsou společnými závěry, a proto mohli se stejným oprávněním hovořit o tom, že jsou to závěry Ministerstva financí.
***