(9.13 hodin)
(pokračuje Grulich)
Uvědomme si, jaká byla situace při nástupu této vlády. Výbor pro veřejnou správu, regionální správu a životní prostředí minulého funkčního období inicioval u vlády pana Tošovského, aby pokračovala v tom, co bývalá vláda dostala za úkol a co nesplnila. To byla příprava tohoto návrhu reformy a jeho předložení a harmonogram přijímaných zákonů, který měl být Poslanecké sněmovně předložen už do konce kalendářního roku 1997. Samozřejmě, že se tak nestalo.
Po diskusích a usneseních - a musím říci, že usnesení tohoto výboru, které bylo plošné, tedy mimopartajní, mimostranické - vypracovalo Ministerstvo vnitra návrh harmonogramu realizace a přijímání jednotlivých zákonů a opatření. Samozřejmě, že do toho přišly volby 1998 a že tento harmonogram se nesplnil a neplnil. Z časových a personálních důvodů je to pochopitelné, bylo to logické. Nechtěl bych, aby to ode mě znělo jako výčitka, bylo to přirozené, ale fakt je ten, že naše vláda musela začínat znovu, protože pochopitelně harmonogram, který byl vypracován už na březen - duben - květen - na přijímání opatření, která přijata nebyla, už nebyl k ničemu a muselo se začínat znovu.
Druhý problém byl, že prakticky neexistoval úsek, kterému se dříve a stále říká civilně správní, a že neexistovala ani nejmenší skupinka lidí, která by se soustředěně reformou veřejné správy zabývala. Pro tento úsek na Ministerstvu vnitra byla jmenována, a to vy dobře víte, zvláštní a pověřená tímto úkolem náměstkyně a ta začala vlastně budovat od samého začátku nejenom personálně, organizačně celý tento úsek, ale současně samozřejmě musela připravovat všechny programové věcné materiály. Tedy začínalo se, jak se říkává s oblibou, na zelené louce, bez ničeho, bez personálu, a přitom do půl roku nejenže byly připraveny příslušné harmonogramy včetně legislativního plánu, ale do půl roku byla připravena koncepce reformy veřejné správy, o které se dlouhá léta předtím jenom mluvilo.
My se můžeme samozřejmě soustředit na to, jestli s jednotlivými částmi této koncepce souhlasíme, nebo ne. Ale to bychom šli asi špatnou cestou. Tato koncepce v řadě případů nabízí varianty. Ve variantách byl také nabídnut vládě i materiál úkolů a jejich postupného řešení, o kterém budu hovořit v druhé části tohoto dnes projednávaného materiálu. Jestliže dáváme určité varianty, musíme samozřejmě zvažovat cíle, které mají být reformou dosaženy, a jestli tyto jednotlivé varianty splňují nebo do jaké míry splňují cíle, které jsme si stanovili a které stanovujeme.
Velice úpěnlivě prosím, abychom už odhlédli od lokalizace, abychom neumísťovali tyto cíle do jednotlivých regionů a měst, která svou velikostí, silou ekonomickou a množstvím obyvatel se samozřejmě liší. Reforma nemůže být šita ani na nejmenší kraj, ani na největší kraj. Reforma nemůže být šita na výhody nebo nevýhody toho či onoho krajského města, toho či onoho jiného regionu. Jestliže bychom propadli a podlehli tomuto vábení, ušijeme špatný kabát pro reformu veřejné správy a důsledky se obrátí nejen proti nám, to by bylo to nejmenší, protože to bychom si zasloužili, ale obrátí se proti občanům, protože místo toho, abychom jim usnadnili život, abychom zrealizovali demokratizaci, dosáhneme opaku. A to nesmíme dopustit.
Jestliže celá reforma se nese v duchu demokratizace, pak si uvědomme, že demokratizace rovná se decentralizace, dekoncentrace a profesionalizace. Slyšel jsem na různých shromážděních výkřiky, že starostové budou odevzdávat své pravomoci, své kompetence a s nimi i své ekonomické prostředky krajům. Slyšel jsem varování, že vzniknou krajské parlamenty a krajské vlády a že místo do Prahy se bude jezdit do Českých Budějovic, do Brna a jinam. Slyšel jsem varování, že prostě občané budou vyřizovat své záležitosti na krajských městech, a ať si uvědomí, jak je to daleko, atd. Buď je to zlý úmysl - takováto varování a takovéto výkřiky - nebo je to neschopnost seznámit se s procesem reformy veřejné správy, anebo už potom je to záležitost, pro kterou se hledá těžké vysvětlení. Takovéto úmysly s reformou nemají ani to nejmenší, zkrátka a dobře, kdybychom nešli přesně opačnou cestou tj. aby se posílily pravomoci obcí a měst, aby z centra, tj. z ústředí přešly záležitosti do krajů.
***