(11.20 hodin)
(pokračuje Payne)
Podobný vztah může být mezi krajskou a obecní samosprávou. Jsou to také firmy, ale každá se zabývá úplně něčím jiným. Myslím si, že matematický vzorec by umožňoval, aby obce nepřišly o svoji suverenitu, aby se nestaly přívěskem nějaké krajské samosprávy, aby jim zůstala zachována autonomie, která jim náleží.
Poslední, závěrečná připomínka. Návrh, který máme před sebou, podle všeho vychází ze zkušeností 50 let socialismu. Jen nepatrně se v něm odrážejí zkušenosti rakousko-uherské a zkušenosti ze let 20. a 30., kterých si nesmírně vážím, protože zrovna v této oblasti jak Rakousko-Uhersko, tak první republika byly velmi efektivní a účelné. Obávám se, že ústup od principu přenesené státní správy, ústup z některých zásad, na kterých Rakousko-Uhersko a první republika stály, nás bude stát další komplikace další náklady.
Vedle toho mám pocit, že Česká republika by dnes potřebovala něco naprosto jiného než trávit čas debatou o reformě veřejného systému. Mám pocit, že máme mnohem vážnější problémy. Reforma veřejné správy řešení nejvážnějších problémů České republiky spíše oddálí, než aby urychlila jejich řešení. Sám, jakkoli jsem k této věci vystoupil, mám za to, že by debata k této věci měla být co nejmenší a že by ministerstva měla věnovat svoji pozornost důležitějším otázkám, než je tato.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím pana poslance Máčeho.
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, úvodem slibuji, že mé vystoupení bude podstatně stručnější než vystoupení mého předchůdce.
Rozhodnutí o konkrétní formě státní správy a samosprávy není triviální. Proto bychom si měli zodpovědět tři následující otázky. První: Co je spravedlivé ve správě věcí veřejných? Za druhé: Potřebujeme silnou veřejnou správu? Za třetí: Mají být kraje z hlediska Evropské unie významné?
Z hlediska první otázky - co je spravedlivé ve správě věcí veřejných. Stejně jako nesmí být jednotlivci odňato a přeneseno do sféry společenské činnosti to, co může sám dokázat z vlastní iniciativy a vlastními silami, je porušením spravedlnosti, aby si širší a nadřízené společenství osobovalo, co dokážou a dovedou ke zdárnému konci jeho menší a podřízené součásti. Stát má proto přenechat jednotlivci či menším strukturám záležitosti, jež jsou schopny stejně dobře zvládnout.
Co získáme posílením veřejné správy? Rozšíření možností spoluvytvářet na úrovni samosprávy zvýší nutnost kompromisu mezi kraji s různou stranickopolitickou většinou, podpoří tímto uznání politického systému jako takového a uvolní strnulé uspořádání politických stran.
K druhé otázce: Potřebujeme silnou veřejnou správu? Mezi pravomocemi, které by mohly být přeneseny do regionů, je potřeba v první řadě zvolit ty, které mohou zajistit tzv. druhý dech v oblastech, jako je vitalita, tvořivost a inovace. Jevy, jako jsou zaměstnanost, popřípadě propouštění, jsou příliš komplexní, než aby mohly být zvládnuty z jediné, centrální úrovně. Místní úroveň věc zjednodušuje, činí administrativně dostupnou občanovi, neboť odstraňuje nejasnosti a přibližuje problematiku všem zúčastněným. Mimoto region může pomoci mladým lidem, kteří hledají své pracovní zařazení.
Třetí otázkou je, zda mají být kraje z hlediska Evropské unie silné. Reforma Evropské unie, která je bezprostředně nutná před dalším rozšířením unie, vyžaduje řešit šest hlavních úloh:
- jasně ohraničit kompetence mezi evropskou a národní úrovní,
- zefektivnit politické působení regionů a lépe využít svých možností,
- blízkost občanovi zabezpečit decentralizací a odstraněním byrokracie,
- zvlášť podporovat fungování euroregionů a různých forem spolupráce mezi sousedními regiony,
- vyvinout nové, intenzivní formy bezprostřední účasti občanů, vytvořit občanské iniciativy, které by zastupovaly zájmy občanů a seznamovaly by s nimi patřičné instituce.
Čím budou státní celky větší, a to eventuálně platí zejména pro Evropskou unii, o to více musejí vyvinout ve vyvážené funkci menší formy blízké občanům, zvýší se regionální povědomí lidí a občané budou též víc usilovat o regionální identitu. Kraje budou mít úspěch jen tehdy, když se jim podaří najít spojence na evropské úrovni. Nacionální individualita by byla pohodlná jen z krátkodobého hlediska. Velmi brzy by vedla k izolaci, která enormně ztěžuje realizaci centrálních záměrů.
Poté co jsem se pokusil odpovědět na nastolené otázky, je patrné, že rozhodnutí spočívá v přijetí varianty dvě, tj. spojené státní správy a samosprávy. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Jako devátý je přihlášen pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych také učinil několik poznámek, a to především k bodu číslo 28, protože rozprava je spojená, tj. ke zprávě o přípravě ustavení vyšších územně samosprávných celků, protože debata, ať chceme nebo nechceme, se do určité míry koncentruje na vyšší územně samosprávné celky a ty se také stávaly, stávají a ještě dlouho budou stávat nejviditelnějším symbolem této reformy.
Mám pocit, že časový harmonogram, který nám byl předložen a s nímž jsme byli seznámeni, vychází v zásadě z vládního prohlášení a do jisté míry i z koncepce zahraniční politiky České republiky, která si stanovila jako datum připravenosti České republiky na vstup do Evropské unie 1. leden 2003. Mám pocit, že od tohoto fiktivního data se odvíjí harmonogramy některých kroků, které vláda hodlá činit např. mimo jiné v přípravě reformy veřejné správy a v přípravě a naplnění onoho konceptu VÚSC.
Mám své pochybnosti ohledně toho prvního termínu a z toho samozřejmě vyplývají i mé velice silné pochybnosti o reálnosti a dosažitelnosti termínů, které nám zde byly předloženy, nehledě na to, že absolutně nesouhlasím s časovou posloupností a sousledností kroků. Mám pocit, že postup, který se zde předkládá, je postupem přesně opačným. Je to postup odzadu dopředu, nikoliv odpředu dozadu.
Také mám pocit, přestože tato debata už proběhla zde zřejmě v době, kdy jsem ještě nebyl poslancem této sněmovny, takže jsem se naštěstí pro mne nemusel podílet na onom rozhodování o ustavení VÚSC a stanovování jejich počtu, o kterém ovšem nicméně mám také své představy a docela detailní informace, jak probíhaly, že je na místě vést stále ještě debatu o vyšších územně samosprávných celcích z hlediska jejich náplně. My jsme je sice zřídili, ale dosud jsme je nenaplnili. Mám pocit z toho, s čím jsem se seznámil z vládních materiálů, že náplň, kompetence a věci, které by měly spadat pod tyto VÚSC, jsou minimálně stejně nejasné, jako byly nejasné v době, kdy se onen ústavní zákon přijímal.
Mám pocit, že vycházelo a vychází zřízení vyšších územně správných celků ze známého hesla o regionalizaci, což je heslo, které samozřejmě je velmi dobře známo z materiálů Evropské unie a vůbec postupu celého procesu evropské integrace.
***