(16.30 hodin)
(pokračuje Lánský)
Zajištění bezpečnosti České republiky nelze proto považovat pouze za záležitost vlády a ostatních ústavních institucí. Jde o úkol, jehož úspěšné plnění je podmíněno aktivní podporou celé společnosti. Bezpečnostní strategie České republiky bude udržována v aktuálním stavu. Vláda posoudí tento dokument z hlediska souladu s aktuální bezpečnostní situací každé dva roky a podle potřeby je bude novelizovat. Vláda může současně rozhodnout o změně navrhovaného intervalu.
Dámy a pánové, jsem připraven případně odpovědět na vaše otázky. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. V tuto chvíli otevírám rozpravu, do které mám přihlášených pět kolegů. Jako první je to pan kolega Petr Nečas, druhý pan kolega Josef Houzák, třetí kolega Koháček, čtvrtý pan kolega František Ondruš, pátý Vilém Holáň, šestý pan poslanec Jan Zahradil. Uděluji slovo prvnímu přihlášenému, kterým je pan kolega Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, úvodem mi dovolte, abych provedl krátkou rekapitulaci našeho posledního pokusu o projednávání bezpečnostní strategie České republiky v této sněmovně. Bohužel musím konstatovat, že vláda zřejmě za tímto dokumentem příliš nestojí, příliš zřejmě neusiluje o kvalitní a konzistentní bezpečnostní politiku, protože jinak si nemohu vysvětlit onen ostentativní nezájem o projednávání tohoto dokumentu v Poslanecké sněmovně, kde ze všech klíčových ministrů, kteří spadají do bezpečnostní oblasti, zde byl přítomný pouze pan ministr Bašta. Nebyl zde ani ministr zahraničí, nebyl zde ani ministr obrany, nebyl zde ani ministr vnitra, nebyl zde ani místopředseda vlády pro bezpečnostní a zahraniční politiku. Je to o to závažnější, že z pěti těchto ústavních činitelů jsou čtyři z nich členy tohoto parlamentu. Nevypovídá to tedy zřejmě jen o jejich vztahu k bezpečnostní politice tohoto státu, ale zřejmě i o vztahu k parlamentu a parlamentním institucím a parlamentní demokracii. Toto jsem považoval za nutné říci úvodem, protože tento fakt by neměl být opomenut.
Již ve svém úvodním slově nebo odůvodnění jsem řekl, že by měla být založena parlamentní tradice projednávání těchto klíčových dokumentů, které se týkají národní bezpečnosti, to znamená jak bezpečnostních strategií, tak případně vojenské strategie, koncepce zahraniční politiky apod. Je tomu tak skutečně zvykem ve všech vyspělých demokratických státech, především těch, které fungují na principu parlamentní demokracie. Velmi silným důvodem k projednávání v těchto tělesech je také fakt, že v oblasti národní bezpečnosti, které se týkají podobné dokumenty, jako je bezpečnostní strategie, je třeba dosáhnout velmi silného politického konsensu všech demokratických stran. Tento konsensus je nutný z několika důvodů. Jedním ze základních důvodů je, že v každé demokratické zemi se dříve nebo později mění vlády, mění se vládní konstelace, vládní garnitury, přesto by v oblasti bezpečnostní politiky, v oblasti národní bezpečnosti měl stát zůstat čitelný pro své partnery a spojence, měl by být v této oblasti velmi transparentní, neměly by se měnit základní cíle, priority a postupy v oblasti národní bezpečnosti, protože je v zájmu demokratického státu, aby zde skutečně fungovala naprostá transparence.
Z tohoto pohledu - a musím říci, že je to pohled, na kterém mně i ODS velmi záleží - musím bohužel konstatovat, že tento dokument ignoruje tento metodologický přístup, tuto technologii, protože tento dokument nebyl ve stadiu zpracovávání, ve stadiu vypracování, ve stadiu své tvorby konzultován s opoziční stranou, v tomto případě ODS, a podle mých informací ani s ostatními opozičními stranami. Z tohoto pohledu může tento dokument těžko usilovat o onen politický konsensus, protože o něj neusiloval od prvního momentu.
Panem místopředsedou vlády zde bylo již konstatováno, že došlo k určitému metodologickému posunu. Onen původní záměr, který vznikl v polovině 90 let, kdy byla vytvořena koncepce založená na třech základních strategických dokumentech - národní bezpečnostní strategii, národní strategii obrany a vojenské strategii - došlo k posunu a k tomu, že byly spojeny národní bezpečnostní strategie a národní obranná strategie do jednoho dokumentu, který v tomto případě byl nazván "Bezpečnostní strategie České republiky". Nevím, zda se tak dělo pouze z paniky před slovem "národní", které je standardní u podobných dokumentů, protože v každém případě tento dokument, tak jak byl vytvořen, nesplňuje definiční znaky národní bezpečnostní strategie a současně vlastně suplementa za národní obrannou strategii.
Základním posláním národní bezpečnostní strategie, tak jak je zpravidla zpracovávána v demokratických státech, je definovat čtyři základní oblasti. První oblastí je definice bezpečnostních rizik, druhou oblastí je definice národních zájmů v oblasti bezpečnosti nebo, chcete-li, v oblasti národní bezpečnosti. Třetí oblastí, kterou má podobný dokument definovat, je bezpečnostní politika, jejímž cílem je za prvé maximální eliminace bezpečnostních rizik a za druhé maximální snaha uplatnit a dosáhnout maximalizace národních nebo chcete-li státních zájmů. Zpravidla čtvrtou částí podobných dokumentů bývá definice, popis a zajištění bezpečnostního systému státu.
Z tohoto pohledu tyto formální znaky, pokud se podíváme na obsah, tento předložený dokument splňuje. Ale musíme konstatovat, že obsah je také jediné, co tento standard splňuje, protože další definiční znaky národní obranné strategie, která by měla být implementována a zahrnuta do dokumentu a měla by být tedy podle výkladu vlády jeho součástí, již nesplňuje. Obsahem národní obranné strategie by mělo být jednoznačné definování úkolů v oblasti vojenské a nevojenské obrany v případě mírového stavu, v případě krizového stavu, v případě válečného ohrožení, v případě války. Z tohoto pohledu je tento dokument skutečně spíš blíže oné původní definici národní bezpečnostní strategie. Nesplňuje požadavky na dokument, který by měl v sobě zahrnovat jak národní bezpečnostní strategii, tak národní obrannou strategii.
Bylo by asi velmi nudným a zdlouhavým průběhem tohoto jednání, kdybychom definovali a hledali jednotlivé chyby, pojmy, teze, věty, odstavce v tomto dokumentu, možná některý z mých následovníků u tohoto řečnického pultu tak bude činit, já se nehodlám tímto slovíčkařením zabývat. Nicméně musím konstatovat, že národní bezpečnostní strategie skutečně obsahuje některé velmi zajímavé, až řekl bych šokující věty, např. tvrzení, že svou rozlohou a počtem obyvatel se v Evropě Česká republika řadí mezi země střední velikosti. Opravdu, vypovídací hodnota této věty u tak klíčového dokumentu je naprosto úžasná. Nevím, zda autoři, když zpracovávali tento dokument, tak zrovna listovali v učebnici zeměpisu pro šestou třídu základní školy. Skutečně nechápu smysl této věty v podobném dokumentu.
Na druhé straně musím ocenit snahu o komplexní pojetí bezpečnosti, které je dnes vlastní všem moderním demokratickým státům, které se skutečně snaží pojímat pojem bezpečnosti nikoli pouze jako otázku armády, otázku působení policie a dalších bezpečnostních sborů, ale které skutečně definují bezpečnost jako komplexní kategorii, která zahrnuje aspekty vnitřní bezpečnosti, vnější bezpečnosti, ekonomické bezpečnosti, případně dokonce environmentální bezpečnosti.
Musím také pozitivně zhodnotit fakt, že sociální demokracie ústy své vlády velmi výrazným způsobem posunula některé své úvahy. Pokud je porovnáme s obdobím nedávno minulým, musím např. konstatovat, že politika v oblasti jaderného odstrašování, jaderných zbraní, se pohnula u sociální demokracie pozitivním směrem. Myslím, že je to dobrá zpráva pro tuto zemi. Upřímně řečeno, nevím, jestli je to dobrá zpráva pro členy a voliče sociální demokracie.
***