(16.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Nicméně musím konstatovat, že věta, kterou možná vůbec netuší voliči sociální demokracie, že je obsažena v dokumentu předloženém jejich vládou, věta, že jaderné zbraně budou i v budoucnu hrát odstrašující roli tím, že vyvolají u případného útočníka nejistotu o charakteru odpovědi aliance na vojenskou agresi, je bezesporu pozitivním krokem. A znovu opakuji - je to dobrou zprávou pro sociálně demokratické voliče. V každém případě to vypadá, že sociální demokracie se definitivně osvobodila od svých pokusů o různé skandinávské statuty, bezjaderné statuty, o snahu provádět poněkud unáhleně demontáže a likvidaci jaderných potenciálů ze strany aliance apod. Znovu konstatuji tedy, že je to velmi pozitivní.
Snad jenom jako poznámku pod čarou, na téže straně tohoto dokumentu je napsaná velmi kouzelná věta, z níž jenom budu citovat malý útržek, že se tady mluví o nerušeném chodu svobodné tržní ekonomiky - anglický překlad free market ekonomy. Sociální demokracie zřejmě ustoupila od svého požadavku na sociálně a ekologicky orientovanou ekonomiku, čili z tohoto pohledu musím tento myšlenkový a ideový posun sociální demokracie hodnotit velmi pozitivně. Ale to se nyní dostáváme trochu od merita věci, ke kterému bych se velmi rád vrátil.
Velmi pečlivě jsem si samozřejmě jako každý prostudoval jeden z klíčových prvků podobných dokumentů, kterým je bezesporu analýza bezpečnostních rizik. Musím konstatovat, že v tomto případě se jedná spíš o jejich jmenování než o pokus o stručnou analýzu. V tomto dokumentu je uvedeno devět rizik. Těžko lze z tohoto vyjmenování odhadnout nějakou hierarchizaci, nějaký pokus o stanovení pravděpodobnosti jednotlivých rizik, o jejich četnost, intenzitu apod. Na druhé straně musím konstatovat, že zde zcela zjevně chybějí některá rizika, o kterých se velmi intenzivně vede debata jak v jednotlivých demokratických státech, tak v členských státech Evropské unie, tak v členských státech Severoatlantické aliance. Debata, která se odrazila v dokumentech, jako je strategická koncepce Severoatlantické aliance. Musím konstatovat například to, že mezi riziky není zahrnuto velmi vážné riziko pro menší stát, a sice narušení systému mezinárodních vztahů a práva, což by až tak nevadilo, protože je možné říci, že je obsažen v některém z těch devíti. Ale to, že zde není zmínka o - řekl bych - nejvýznamnějším, nikoliv politickém, nikoliv bezpečnostním, ale vojenském riziku současného světa, kterým je proliferace zbraní hromadného ničení a raketových technologií, považuji za zarážející. Zabývají se jím skutečně naprosto klíčové dokumenty v rámci Severoatlantické aliance. Po pravdě řečeno této zemi nehrozí z vojenského hlediska to, že by ji někdo přímo vojensky napadl, že by jí hrozila nějaká bezprostřední okupace, vojenská hrozba, že by na hranicích našeho státu v menší nebo větší vzdálenosti od těchto hranic byly nastartovány nepřátelské tanky. Nicméně právě riziko proliferace, rozšiřování zbraní hromadného ničení - a tady chci upozornit, že se nejedná pouze o jaderné zbraně, že dnes možná v míře větší jsou nebezpečné především zbraně chemické a zbraně biologické, které jsou mimochodem technologicky podstatně snadněji dostupné, jakákoliv továrna na farmaka, jakákoliv továrna na výrobu průmyslových hnojiv může být velmi rychle přeměněna zčásti nebo v plném rozsahu svých provozů na továrnu, která produkuje otravné plyny, tak o těchto rizicích se zde, bohužel, nedočítáme, podobně jako o rizicích proliferace raketových technologií.
Co se týká popisu národních zájmů nebo bezpečnostních zájmů nebo zájmů v oblasti národní bezpečnosti, musím říci, že z tohoto pohledu je dokument více než vágní. Možná právě proto, že se sociální demokracie těmto pojmům velmi brání.
Pokud se podíváme na bezpečnostní politiku státu, což je taková třetí základní oblast, které by se měl věnovat podobný dokument - a znovu říkám, z tohohle schematického hlediska tento dokument je strukturován správně - tak pokud se postupně prokoušeme přes části, které se týkají zahraniční politiky, které se týkají přístupu České republiky v oblasti kolektivní obrany, kde evidentně postrádáme jednoznačné přihlášení se k alianční politice, ke strategické koncepci, byť jsem si vědom toho, že tento dokument byl projednáván v době, kdy nová strategická koncepce nebyla ještě přijata, nicméně platila stará koncepce strategická, koncepce římská z roku 1991. Zde se toto jednoznačné přihlášení se k této strategické koncepci nenachází.
Musím také říci, že bych očekával podstatně silnější a jednoznačné přihlášení se této vlády k tomu, že jsme jednoznačně připraveni plnit své spojenecké závazky, že jsme jednoznačně připraveni dostát všem závazkům, které plynou z čl. 5 Washingtonské smlouvy, tzn. článku, který zajišťuje kolektivní obranu spojenců.
Pokud se dostanu k další části bezpečnostní politiky, která se týká obranné politiky, musím říci, že jedním ze základních definičních znaků podobných dokumentů je jejich dlouhodobost. Dlouhodobost - právě proto je potřeba onen politický konsensus, aby tato dlouhodobost byla zaručena. Z tohoto pohledu jsem přesvědčen o tom, že obranná koncepce, tak jak s ní počítá sociální demokracie, která je založena na zachování všeobecné branné povinnosti, je koncepcí, která právě tento dlouhodobý charakter nemůže mít z celé řady důvodů. O některých z nich jsme zde již mluvili v době, kdy jsme projednávali vojenskou legislativu. Nebudu tedy zabíhat do podrobností, ale některé věci zde musí zaznít, protože - znovu opakuji - jedná se o dlouhodobý charakter dokumentu.
V současné době je zjevné a dá se to doložit na konkrétních statistikách, na konkrétních číslech, že všeobecně branná povinnost ztrácí svůj definiční znak všeobecné povinnosti. Naopak začíná se týkat menší a menší části populace, získává velmi výrazný diskriminační charakter tím, že jsou rozdílné míry odvodovosti a nástupu na vojenskou službu u různých sociálních a vzdělanostních skupin, tak získává také velmi selektivní charakter. Onen étos všeobecné branné povinnosti, dámy a pánové, je definitivně pryč. Za situace, kdy nám nastupuje méně než 20 % vysokoškoláků na základní vojenskou službu, za situace, kdy nám na vojnu chodí lidé, jejichž vzdělání je nižší než vyšší, za situace, kdy nám chodí spíše mladí muži z venkova než z měst, za situace, kdy nám chodí spíše muži z moravských okresů než z českých okresů, tak ono slovíčko všeobecná z toho úsloví všeobecná branná povinnost nenávratně mizí a myslím si, že toto musí být jedním ze základních důvodů pro to, aby se česká politická reprezentace shodla na tom, že je třeba postupně vybudovat plně profesionální ozbrojené síly, nebo chcete-li plně dobrovolné síly, jak je poslední módní termín.
Vedle toho se řadí samozřejmě i další požadavky, jako je otázka nového geopolitického a strategického postavení České republiky a prudce klesající pravděpodobnosti, že Armáda České republiky povede své operace na území České republiky. Naopak prudce rostoucí pravděpodobnost, že armáda povede své operace mimo území České republiky. Pro tyto účely je vhodná plně profesionální armáda, již vůbec nemluvě o revoluci v oblasti vojenské techniky, která probíhá v posledních deseti letech, o masovém zavádění informačních technologií, elektronických systémů, počítačových sítí apod., které vede k tomu, že sofistikované zbraňové systémy musí být obsluhovány vysoce vycvičenými, motivovanými a vysoce kvalifikovanými a vzdělanými vojáky, což je opět v rozporu se základní vojenskou službou a se všeobecnou brannou povinností.
V oblasti zajištění bezpečnosti - myslím si, že je velkou chybou, že se vláda neubránila tomu, aby v oblasti hospodářská politika opět promítala, prováděla jakousi projekci svých hospodářských přístupů. Myslím si, že tato věc právě ve snaze o dosažení silného politického konsensu měla obsahovat základní přístupy, na základě kterých bude stát a tato společnost zajišťovat základní fungování ekonomiky v době ohrožení, v době krizí, v době případného - nedej bože - válečného stavu, protože na tom se zřejmě všichni shodneme.
***