(9.50 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Je nepochybné, že skutečná úroveň a vyspělost ve vztahu k lidským právům našeho národa ani zdaleka není uspokojivá, a vláda ví, že když není v její moci nařídit něco podobného, je rozhodnuta věnovat ať už kampani proti rasismu, vzdělávání v oblasti lidských práv, tak doplnění právního řádu v potřebném směru maximální úsilí.
Tuto pasáž bych chtěl doplnit snad jednou povzbuzující větou. Ve druhé polovině minulého století jeden starý Skot jménem Ferguson prohlásil: "Můžete nám vzít všechna lidská práva a svobody. Necháte-li nám svobodu projevu, záhy získáme všechna lidská práva zpět." Vláda proto považuje svobodu projevu za základní pilíř systému lidských práv a svobod.
Poslední část, o které jsem se chtěl zmínit, se nazývá "Občanská společnost, rozvoj občanské společnosti". Vláda na jedné straně považuje bohatě strukturovanou občanskou společnost za elementární předpoklad fungujícího demokratického státu, na druhé straně je si vědoma toho, že občanská společnost je fenomén, který se musí vytvářet zdola, který musí vznikat nezávisle na státní moci, protože jeho hlavním posláním právě je vytvářet paralelní participativní struktury ke státním strukturám. Vláda považuje v tomto směru za úspěšné některé předchozí vlády. Podařilo se vytvořit legislativní základ v podobě obecně prospěšných společností, byl přijat - jak víte - zákon o nadacích a nadačních fondech. Tato vláda předloží ještě v tomto roce parlamentu poslední kamínek do legislativního zabezpečení rozvoje občanské společnosti a to bude nový zákon o právu spolčovacím.
Tím bych chtěl ukončit stručnou charakteristiku nejen úvodní pasáže zprávy vlády, ale i záměrů, které v této oblasti vláda hodlá učinit. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády ČR panu Pavlu Rychetskému. Nyní bude hovořit místopředseda vlády ČR pan Egon Lánský, připraví se místopředseda vlády ČR pan Pavel Mertlík.
Hovoří místopředseda vlády ČR pan Egon Lánský. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády Egon T. Lánský: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, kolegové - členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi úvodem, abych vyslovil jisté politování nad tím, že Zpráva o stavu České republiky, kterou tato vláda jako první polistopadová vláda hned po svém nástupu vypracovala, na sebe strhla okamžitou kritiku předsedy i dalších členů této sněmovny v předcházejících měsících a bohužel nevyvolala ve většině členů opozice nejmenší zájem o kritický dialog. S politováním musím konstatovat, že těm, kteří navrhují, aby tato sněmovna odmítla přijmout Zprávu o stavu ČR, což je něco, čemu dost dobře nerozumím, protože si nevzpomínám, že by vláda předložila tuto zprávu sněmovně k přijetí, bych rád poukázal na to, že v zemích, odkud tato tradice pochází, jsem nikdy v životě neslyšel, že by například Kongres Spojených států odmítl přijmout Zprávu o stavu Unie, protože tuto zprávu předkládá prezident Spojených států celé veřejnosti. Je to něco, s čím se dá polemizovat, co se dá kritizovat, ale není to něco, co se má přijímat nebo nepřijímat.Nicméně mě udivuje, že tato sněmovna a tato opozice má tak malý zájem vyslechnout a vést dialog o této zprávě, že většina opozice sněmovnu opustila.
Rád bych řekl, že se domnívám, že i toto se postupně změní a že i v české politice postupně dojde ke smysluplnému dialogu, jakkoliv kritickému, jakkoliv sebekritickému, a že speciálně v těch oborech politiky, o kterých často mluvíme jako o konsensuálních, toto bude naprostou samozřejmostí.
Ve vládě odpovídám za koordinaci oborů zahraniční politiky, obrany, vnitra a zpravodajských služeb a dovolte, abych se aspoň několika slovy zmínil o každém z těchto oborů, i když předpokládám, že specificky se jimi budou zabývat příslušní ministři.
Rád bych poukázal na to, že zahraniční politika České republiky, nebo lépe řečeno od samého začátku Československa, prošla jistými změnami, už také vzhledem k tomu, že došlo k zásadním změnám v našem státě. Z věcí, na které bych chtěl poukázat, mi jde především o ty, v nichž mezi vládami předchozími a vládou, kterou reprezentuji, existoval přinejmenším na úrovni teoretické vždy konsensus. Prioritami totiž byly například vztahy se sousedy a po rozdělení Československé republiky také s Maďarskou republikou, která tedy už naším sousedem není, a s mezinárodními organizacemi, završení vztahů s Německem.
Chtěl bych poukázat na to, že bohužel za minulé vlády ve srovnání s vládou nynější došlo k výraznému poklesu zájmu o dobré sousedské vztahy s našimi sousedy, došlo k výraznému poklesu zájmu o vztahy se Slovenskem. Pokud jde o vztahy ke Spolkové republice Německo, rád bych řekl, že na jedné straně došlo k velkému úsilí zlepšit vztahy a odstranit jisté nedostatky, které třeba naše vztahy nesou z minulosti, na druhé straně bych chtěl poukázat na to, že právě v kritickém období završování jednání o Česko-německé deklaraci byl z Bonnu odvolán velvyslanec České republiky a nebyl nahrazen po 14 měsíců.
Chtěl bych poukázat na to, že vláda ČR, která Zprávu o stavu ČR vypracovala, byla tou, která přivedla Českou republiku do Atlantické aliance a která výrazně změnila také postoj České republiky k přistupování k Evropské unii. Doufám, že plody této změny postoje se postupně projeví také v našem přibližování se k unii.
Chtěl bych také poukázat na to, že pokud jde o sektor obrany, předchozí vlády na jedné straně se pokoušely přivést Českou republiku k západním státům a postupně k Atlantické alianci, ale na druhé straně od začátku zanedbaly vztahy k Armádě České republiky, k jejímu sociálnímu postavení, k jejímu společenskému zhodnocení a postavení.
***