(16.00 hodin)
(pokračuje David)
Ale akcelerovaly by se i sociální dopady navrhovaného zákona. Obdobný efekt by přinesla i rozpočtová forma hospodaření laboratoří, která s sebou nese možnost použít rozpočtových příjmů jen ve velmi omezeném rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva financí nebo na základě souhlasu Ministerstva financí.
Z návrhu zákona plyne, že nadále neprovádí rozsáhlé schvalování výrobků a činností před jejich uvedením na trh, protože jde o nadměrnou administrativu, která nezajistí zdravotně nezávadné výrobky a činnosti. To je zase odpověď těm, kteří se dovolávají této nadměrné administrativy jako nesmírně účelné, ačkoliv je v rozporu s požadavky Evropské unie. Podstatné je totiž to, co podnikatel skutečně na trh uvede, nikoliv to, co přinese do laboratoře k přezkoumání. Proto je třeba zesílit terénní průzkum, terénní činnost pracovníků, proto je třeba uvolnit jejich pracovní kapacitu pro tyto činnosti a nenutit je, aby se zabývali těmito předběžnými sledováními jednotlivých výrobků a služeb.
Garancí je tedy pouze široký běžný dozor, nové sankční oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví a zdravotní výchova. Velké laboratorní kapacity věnované dosud posuzování výrobků a činností před uvedením na trh budou nahrazeny právními předpisy a kapacity budou uvolněny pro laboratorní činnost, k nimž je Česká republika zavázána s ohledem na budoucí členství v EU v šetření stížností a vyšetřování a měření pro účely dozoru.
Přitom nelze opomenout, že podnikatel odpovídá za naplnění zákonné povinnosti a je orgánu státního zdravotního dozoru tuto skutečnost povinen prokázat i výsledky vyšetření a měření. Falešné je proto volání po zachování odborných týmů. Laboratoře musí garantovat pouze vyšetření vzorků s dodržením správné laboratorní praxe a srovnání výsledků vyšetření se stanoveným limitem. Laboratoře však zásadně nemohou rozhodovat ani se na rozhodování správního úřadu podílet. Tento zásadní princip náleží k akreditaci inspekčních orgánů podle mezinárodních norem. Navržené laboratorní kapacity jsou pro výkon státního dozoru dostačující.
Tomu, kdo se obává o kvalitu návazné zdravotní péče, je třeba říci, že podle zdravotnické statistiky funguje v ČR mimo hygienickou službu 83 klinických mikrobiologických laboratoří, které jsou součástí státních i nestátních zdravotnických zařízení. Tím je více než plně pokryt požadavek na individuální vyšetření infekčních onemocnění. Pro oblast veřejného zdraví a odborný růst epidemiologických oborů se v hygienické službě dále ponechává šest klinických mikrobiologických laboratoří umístěných plošně. Většinu laboratoří, které zůstanou v okresních úřadech, podle signálů z regionu okresní úřady převedou pod státní nemocnice, nebo si je ponechají jako své příspěvkové organizace pro plnění úkolů takových referátů okresních úřadů, jako jsou referáty životního prostředí, vodohospodářské orgány, živnostenské referáty atd. Výjimečně připadá v úvahu privatizace cestou prodeje majetku, přičemž prodej v zůstatkové hodnotě převyšující 40 tisíc korun u movitých věcí a 60 tisíc korun u investičního majetku podléhá souhlasu vlády, přičemž žádosti předkládají okresní úřady Ministerstvu pro místní rozvoj. Čili toto je odpověď na obavy, že by došlo k neúměrnému zneužívání majetku jeho prodejem za neúměrně nízkou cenu.
Transformace hygienické služby tedy proběhne v mezích stanovených zákonem o ochraně veřejného zdraví, instrukcí Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra, finančními předpisy, které upravují hospodaření s majetkem státu rozhodnutím Ministerstva financí o udělení souhlasu ke zřízení příspěvkových organizací, jejichž vznik přinese nároky na státní rozpočet, zákoníkem práce, zákonem o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a souvisejícím usnesením vlády.
Tyto zákonné správní meze zpravodaji zřejmě unikly. V části zpravodajské zprávy, která se týká případného vzniku nestátních laboratorních podniků, je třeba důrazně říci, že podmínky privatizace jsou stanoveny zákonem a v mezích usnesení vlády 182 z roku 1999. V žádném případě pak stát nenese odpovědnost za podnikatelské záměry přijímané v tomto směru. V souvislosti s předkládanou činností osob provádějících ověřování zachování podmínek ochrany veřejného zdraví do doby vzniku či zapojení se stávajících nestátních podniků v oblasti laboratorních služeb uvažovaných návrhem zákona však stát musí učinit vše pro to, aby funkce v této oblasti mohly být nastartovány. Uloží proto svým příspěvkovým organizacím, aby se ucházely o toto postavení, přičemž startovací podmínky státních i nestátních subjektů jsou ze zákona stejné.
Tvrzení, že osoby provádějící ověřování zachování podmínek ochrany veřejného zdraví jsou pilířem navrženého zákona - je třeba dodat, že tomu tak není. Zákon kodifikuje povinnosti osob a stanoví soustavu správních úřadů ustanovených k ochraně zákonem chráněného zájmu. Osoby provádějící ověřování jsou nadstavbou v této struktuře, zavedenou s ohledem na to, že to je běžné ve vyspělých státech EU. V této souvislosti je nadbytečné diskutovat o povinnosti okresních úřadů plnit povinnosti osoby, která vykonává práva hospodaření s majetkem státu.
Pokud jde o navržený preventivní dozor, úprava není ani nemusí být mnohomluvná, a přesto svěřuje orgánům ochrany veřejného zdraví postavení dotčeného správního úřadu ve všech řízeních, která se dotýkají jimi chráněných zájmů, např. podle stavebního zákona, zákona o odpadech a podobně. Čili toto lze v textu zákona nalézt.
Výčet jednotlivých řízení, v nichž má hygienik postavení dotčeného orgánu státu, je z hlediska právního nadbytečným a legislativně méně vhodným řešením, protože předpokládá novelizaci zákona vždy při změně zvláštních zákonů. Čili tady se odvoláváme na zvláštní zákony a tak je to zjevně racionálnější.
K přechodu pracovněprávních vztahů je třeba říci, že jeho podmínky jsou stanoveny návrhem zákona a zákoníkem práce, jak již bylo řečeno. Nesrozumitelný je požadavek zpravodaje o sladění navrhované úpravy s právem Evropských společenství, tak jak jsem se tady o tom již zmiňoval, protože obojí je obsahem vládního návrhu zákona. Ve zvláštní části důvodové zprávy je to též vysvětleno.
Legislativně nedomyšlené je i volání po úpravě postgraduálního vzdělávání, například. Není srozumitelný poukaz zpravodaje na nárůst výdajů státního rozpočtu. A konečně je třeba také dodat, že Ministerstvo zdravotnictví soustředilo všechny podklady nezbytné pro nastartování předloženého návrhu zákona k datu, kterým by se předpokládala účinnost, tj. k 1. lednu 2000. Nelze totiž do nekonečna prodlužovat neústavní právní stav v oblasti hygienického dozoru, který má dopad na občany, orgán státní zdravotní správy, autoritu státu v této oblasti i hodnocení úrovně aproximace práva Evropských společenství, k níž se ČR zavázala k 1. lednu 2000.
K dalším připomínkám. Já jsem zde vysvětloval v úvodním vystoupení, jak mnoho zaostáváme za tím, co od nás vyžaduje Evropa, jak daleko jsme od dob, kdy zákon v téměř nezměněné formě funguje, poukazoval jsem na skutečnosti, že existuje řada vyhlášek, které nemohou být novelizovány, protože k nim neexistuje zmocnění. A dozvěděl jsem se, že tomu je vlastně naopak, protože vlastně předbíháme. Předbíháme, měli bychom zřejmě počkat, až skončí reforma veřejné správy, dříve zřejmě nemá smysl návrh předkládat, jak vysvětlili poslanci Unie svobody. Nerozumím také požadavku, aby se ponechal čas na osvětu a čas na to, aby se přizpůsobili střední a drobní podnikatelé, aby mohli vyhovět nárokům zákona a aby se zákonem řešilo postupné přesouvání těchto požadavků na fyzické a právnické osoby.
***