(15.00 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Působnost Ústavního soudu se ovšem musí rozšířit o posouzení mezinárodních smluv, které by měly mít po přijetí bezprostřední závaznost a přednost před zákonem, z hlediska jejich souladu s ústavou - jde o tzv. předběžnou kontrolu ústavnosti - s tím, že v případě zahájení takového řízení nelze pokračovat v procesu ratifikace dotčené smlouvy. Důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu, který takový nesoulad vysloví, je zákaz ratifikace, dokud zjištěný nesoulad nebude odstraněn. Tato úprava je vám předložena jak v navrhované novele ústavy, tak v připojeném návrhu zákona, kterým se novelizuje zákon o Ústavním soudu.
Druhá vertikála navrhovaných ústavních změn souvisí se záměrem České republiky vstoupit do rodiny států Evropského společenství. Návrh jednak v ústavní úpravě umožňuje, aby ČR přenesla mezinárodní smlouvou nebo na jejím základě některé působnosti moci zákonodárné, výkonné nebo soudní na mezinárodní organizaci, a současně stanoví, že pokud to tato mezinárodní smlouva předpokládá, bude právo takové mezinárodní organizace na území ČR po jejím vstupu bezprostředně závazné a bude mít přednost před právem České republiky.
Návrh novely ústavy předpokládá, že o ratifikaci takové mezinárodní smlouvy má být rozhodnuto buďto stejnou kvalifikovanou většinou v obou komorách parlamentu, jaká se vyžaduje pro přijetí ústavního zákona, anebo v referendu na základě ústavního zákona. Jde o model, který je analogicky upraven např. v polské nebo rakouské ústavě.
Žádná z verzí navrhovaných ústavních změn samozřejmě neuvažovala o možnosti vypuštění přívlastku svrchovaný z čl. 1 ústavy, jak se občas objevovalo v novinářských zprávách. Právě proto, abychom vytvořili ústavní prostor umožňující část svrchovaných pravomocí našeho státu přenést na společně vytvořené orgány mezinárodní organizace, do které hodláme vstoupit, musíme v čl. 1 ústavy ponechat vyjádření toho, že náš stát je svrchovaný, že náš stát tedy nakládá s vlastní kompetenci. Přistoupení České republiky k EU nebude mít za následek ztrátu svrchovanosti českého státu, ale jen odlišný výkon některých svrchovaných působností prostřednictvím jejich sdílení s ostatními členskými státy.
Vážené dámy a pánové, předmětem velmi intenzivní diskuse je další část vládního návrhu. Pro splnění asociačního závazku České republiky ke sbližování vnitrostátního práva s právem EU jako podmínky našeho přijetí obsahuje návrh dočasné zmocnění vlády k přijímání nařízení s mocí zákona. Vláda bude při přijímání těchto nařízení omezena dvojím způsobem. Na jedné straně zůstane vydávání těchto norem zcela pod kontrolou Parlamentu, kterému musí vláda každé takové zařízení předložit s tím, že pokud kterákoli komora Parlamentu vysloví s návrhem nařízení ve lhůtě 30 dnů nesouhlas, návrh bude projednán jako každý jiný návrh zákona. Na druhé straně bude vláda omezena časově i věcně. Nařízení s mocí zákona bude možno vydávat pouze ke splnění závazků k aproximaci práva a pouze do doby přijetí České republiky za člena Evropských společenství.
Tento ústavní projekt umožní jednak výrazně urychlit proces aproximace českého právního řádu a současně zbaví Parlament značně nedůstojné, dehonestující role, která by mu připadla, kdyby musel zbývajících více než 3000 norem komunitárního práva implementovat do našeho právního řádu klasickou cestou projednávání vládních návrhů zákonů, na kterých by přitom nemohl prakticky nic měnit.
V této souvislosti je třeba poukázat i na praxi většiny členských zemí EU, které vesměs realizují závazky k implementaci nově přijatého sekundárního komunitárního práva cestou podzákonných norem a činí tak, i když již dávno členy EU jsou a rozsah závazků k transpozici acquis communautaire je v jejich případě nesrovnatelně nižší než u nás.
Poslední změna ústavy směřuje k vytvoření ústavního modelu umožňujícího řádné a včasné plnění závazků, které pro český stát vyplývají z jeho členství v Severoatlantické alianci. Podle čl. 5 Washingtonské smlouvy se smluvní strany této smlouvy dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich bude považován za útok proti všem, a pro takový případ se zavázaly napadené smluvní straně pomoci tím, že podniknou samy i v souladu s ostatními smluvními stranami akci, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit mír a udržet bezpečnost v severoatlantické zóně.
Česká republika je tedy za takových okolností povinna reagovat neprodleně ať již tím, že vyšle své ozbrojené síly mimo území státu, anebo tím, že přijme spojenecké ozbrojené síly na území své, anebo jim přes ně umožní tranzit. Upozorňuji vás, že členské státy předpokládají pro takové případy reakci v řádu minut, maximálně jedné hodiny, a je tedy logické, že jde o časový interval, který nemůže splnit žádný parlament, tím méně pak parlament dvoukomorový. Naše platná ústavní úprava, která je velmi atypická a je značně poznamenána reminiscencí na okupaci naší zemí vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, je tedy pro plnění závazků vyplývajících z našeho členství v NATO prakticky nepoužitelná.
Návrh změny ústavy proto sice zachovává zásadu předchozího souhlasu obou komor jak s vysíláním našich vojsk mimo území státu, tak s pobytem cizích vojsk na území České republiky, ale pro případy závazků k rychlé reakci a dále pro další případy neumožňující odklad - např. přírodní a průmyslové havárie - přenechávají tuto pravomoc vládě s dodatečným oznámením Parlamentu a s časovým omezením maximálně na dobu 60 dnů. V případě vysílání našich vojsk pak může vláda podle návrhu takto disponovat pouze vojenskými útvary k tomuto účelu předem určenými Parlamentem. Vláda by měla nadále také rozhodovat o věcech banálních, bagatelních, jako je účast na plánovaných spojeneckých cvičeních a vzdušné a pozemní tranzity spojeneckých ozbrojených sil přes naše území. Ústava tak bude rozlišovat spojenecké a cizí ozbrojené síly, přičemž vláda již předložila i návrh zákona o ozbrojených silách jiných států na území České republiky, který tyto pojmy definuje a který jste již svým hlasováním propustili do druhého čtení.
Vážené dámy a pánové, vím, že projednávání tak rozsáhlé změny ústavy není věc jednoduchá a vyžádá si delší rozpravu a odpovědný přístup. Vláda vám po zevrubném studiu ústav prakticky všech členských zemí EU předkládá návrh, který neobsahuje nic nového, nic, co byste v ostatních ústavách nenalezli. Výjimkou je jen problematika vysílání a pobytu vojsk, která ve většině ústav zcela absentuje, protože ozbrojené síly jsou podle ustálené teorie dělby moci samozřejmou součástí moci výkonné, a tudíž je v ostatních zemích tato kompetence pravidelně ve výlučné působnosti vlády.
Věřím, že věnujete vládnímu návrhu náležitou pozornost a budete ochotni naslouchat nejen všem argumentům, které v rozpravě nad osnovou zaznějí, ale i tomu, že navrhovaná změna ústavy je splněním naléhavého požadavku na začlenění naší země mezi vyspělé státy, které odpovědně plní své mezinárodní závazky a mají vůli se začlenit do evropských a atlantických integračních struktur. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi, který se dopustil příliš extenzivního výkladu, ale je to jeho právo.
Prosím zpravodaje pana poslance Jičínského.
***