(11.20 hodin)
Poslanec Miroslav Máče: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, vývoj na evropském kontinentě má pro Českou republiku zásadní význam. Základním způsobem jej ovlivňuje proces evropské integrace, v němž je rozhodujícím činitelem Evropská unie. Česká republika se zapojila do evropského integračního procesu bezprostředně po svém vzniku. V lednu 1996 požádala o členství v Evropské unii. Bylo však cílem minulých vlád dovršit přípravu na přistoupení republiky k Evropské unii do roku 2003.
Česká republika při formulování své evropské politiky jasně nevyjádřila, že cílem naší integrace s Evropskou unií je vytvořit politickou unii se silnou sociální a ekologickou dimenzí. Nebyla rozhodnuta sdílet svou suverenitu při uplatňování zásady subsidiarity, jejíž podstatou je přenášení rozhodovacích kompetencí v jednotlivých oblastech na nejnižší možné správní úrovně. Proto odkládala reformu státní správy a samosprávy.
Minulé vlády České republiky nepovažovaly vytvoření hospodářské a měnové unie a zavedení společné měny euro za velký úspěch evropského integračního procesu s celosvětovým dosahem. Proto nepodnikaly opatření, kterými bychom se přibližovali kritériím pro vstup do hospodářské a měnové unie. Důsledkem jejich nečinnosti je nezbytnost urychlené privatizace bank se státní účastí.
Česká republika si dostatečně neuvědomovala, že jednotný evropský vnitřní trh může fungovat jen tehdy, bude-li chráněn proti destabilizujícím vlivům, proti organizovanému zločinu a ostatním negativním jevům. Proto opomenula harmonizovat svoji migrační a vízovou politiku s politikou Evropské unie a zcela nepřevzala zásady, které pro tuto oblast vyplývají ze Schengenských dohod a z Amsterodamské smlouvy.
Naším cílem měla být příprava na vstup do Evropské unie v roce 2003. S tím je však spojena řada závažných kroků, které nebyly důsledně realizovány. Patřil mezi ně především úkol převzít, zavést a vynucovat široký soubor právních norem.
Teprve současná vláda vytváří potřebné institucionální a organizační předpoklady a zapojila do přípravy vstupu všechny resorty státní správy. Proto až nyní je připraven dokument hospodářské strategie vstupu do Evropské unie, jehož cílem jsou růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost a solidarita.
Přistoupení k Evropské unii je zásadní politické rozhodnutí historického významu. Dopady našeho členství se budou týkat všech občanů České republiky, a proto má podpora evropské politiky současné vlády ze strany veřejnosti klíčový význam, neboť usiluje o vznik společenství, v němž budou občané demokraticky rozhodovat o správě věcí veřejných.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Máčemu. V tuto chvíli vystoupí v průběhu rozpravy předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, před několika málo dny jsem se zúčastnil společně s místopředsedy české vlády jednání s vedením odborů, kde nám bylo vyčítáno, že naše "zpráva o stavu unie", jak jí někdy říkáme, tedy zpráva o stavu české společnosti, je příliš málo kritická, příliš málo ostrá, že měla být daleko ofenzivnější vůči minulým vládám a vůči minulým vládním politickým reprezentacím. Zdá se, že v rozpravě zazněly podobné názory, které chápu i v této Poslanecké sněmovně.
Na druhé straně se domnívám, že míra kritičnosti není dána ostrostí slov, ale hloubkou faktů, která jsou v této zprávě uvedena, a že rétorika by mohla tato fakta spíše přehlušit. Proto jsme se snažili, aby tato zpráva byla maximálně věcná, aby byla doplněna rozsáhlým tabulkovým aparátem a aby neměla charakter předvolebního manifestu. Věřím, že z tohoto hlediska mohla být pro ty, kdo tuto zprávu skutečně četli, inspirující, a mohla jim přinést některé nové informace.
Co se vlastně stalo? Když - promiňte mi to srovnání - nový majitel obchodu přebírá krám, udělá si inventuru po svém předchůdci a tuto inventuru zveřejní, aby bylo jasné, v jakém stavu tento krám převzal. Vy víte, že ve vládním programovém prohlášení byl tento krám označen jako snědený, což je tak trochu metafora, ale bohužel do značné míry i pravda. Již Tošovského vláda vytáhla některé kostlivce ze skříně a pravdivěji než dosud pojmenovala velikost státního dluhu, která byla přibližně dvojnásobná ve srovnání s dluhem dříve oficiálně uváděným.
Tato vláda např. sdělila veřejnosti, že objem až dosud poskytnutých státních garancí činí 350 mld. Kč, což rozhodně není číslo příjemné a mnozí z nás o něm až dosud nevěděli. Tato vláda ve své zprávě poprvé zveřejnila i výsledky tak vychvalované kuponové privatizace, a tyto výsledky naprosto jednoznačně prokazují, že zatímco nejlépe se nám vede u podniků se zahraniční kapitálovou účastí, pak kuponově privatizované podniky mají daleko horší výkonnostní parametry než dokonce i podniky státní. To není argument ve prospěch státních podniků, aby mi bylo dobře rozuměno. To je argument proti kuponové privatizaci.
***