(pokračuje Lánský)
Nevšiml si, že jsme byli aktivně činní při vzniku a průběhu existence Severoatlantické rady pro spolupráci, z níž se později vyvinulo Partnerství pro mír, z něhož se později vyvinulo naše členství v této organizaci. Je mi líto, že si nevšiml, že v té době Československo podepsalo novou smlouvu se SRN, že znovu navázalo styky se státem Izrael a celou řadu dalších věcí.
V ostatních otázkách, o kterých pan poslanec hovořil, můžeme mít rozdílná stanoviska, ale oceňuji konciliantní tón a vyváženost jeho slov a myslím si, že stanoviska jsou na to, aby se sbližovala, aby se hledaly kompromisy přesně v duchu toho, co zahraniční politika demokratického státu je. Totiž národním zájmem a přesně v duchu těchto národních zájmů by měly být zájmy všech demokratických stran činných v Parlamentu. Zahraniční politika by se v diskusi mezi těmito stranami měla dále vyvíjet.
Pokud jde o pana poslance Payna, nemíním polemizovat s jeho stylem ani s poněkud agresivním a zmateným obsahem jeho vystoupení. Poukázal bych jenom na pár věcí.
Pan poslanec mezi prioritami, které nám vytýkal, že jsme zařadili až kdesi na konec, jmenoval mimo jiné vztahy s krajany. Chtěl bych ty, kdo mají v tomto shromáždění poněkud lepší paměť, vyzvat, aby se rozpomenuli na to, který z českých politiků vyvolal první velkou roztržku s krajanskou komunitou, tehdy ještě československou. Rád bych poukázal také na vztahy se Slovenskem, o kterých se zmiňoval, a na to, že vztahy se Slovenskem od rozpadu republiky byly sice verbálně na velmi vysoké úrovni, ale ve skutečnosti na zcela zmrazené úrovni a že ke změně tohoto stavu došlo až letos na podzim po změně vlád, jak v naší zemi, tak na Slovensku.
Pan poslanec Payne také opomněl, co se stalo ve vývoji vztahů České republiky a SRN, které konečně teď, po změně vlád v obou zemích, se dostaly na tu úroveň, kterou si zaslouží, a to přes veškeré pokusy o teatrální zviditelňování pseudověcnými argumenty. Jenom poukážu na to, že v době kritického úsilí o naplňování Česko-německé deklarace, vláda, jejímž ministrem zahraničí byl pan Zieleniec, po více než deset měsíců nechala neobsazený post velvyslance v Bonnu, velvyslance, pro nás nejdůležitější země na této zeměkouli.
Pokud jde o kritiku české vlády a její zahraniční politiky ve vztahu k NATO, zdá se mi, že pan poslanec vůbec neposlouchal úvodní slovo ministra zahraničí, protože ten se o tom široce zmiňoval a doufám, že ve svém závěrečném slově se k celé věci vrátí.
Rád bych řekl, že koncepce zahraniční politiky, kterou ministr Kavan dnes zde předkládá, není vůbec stranickým materiálem, jak ji pojmenoval pan poslanec Payne, naopak je produktem ministerstva zahraničí, jehož naprosto rozhodující část tvoří odborníci, kteří v tomto ministerstvu pracovali již za vlády minulé a předminulé, a že tito lidé mají, samozřejmě pod vedením sociálně demokratického ministra zahraničí, hlavní zásluhu na materiálu a na jeho zformování, tak jak vám ho tady dnes předkládáme.
Pane předsedo, dámy a pánové, nemíním se pouštět do konfrontačního tónu. Mohl bych pokračovat s výčtem celé řady naprosto účelových tvrzení a naprosto nepravdivých výroků, které zde v úvodním vystoupení padly. Chtěl bych znovu zdůraznit, že národní zájmy, tedy zahraniční politika demokratického státu, je všude považovaná za předmět širokého konsensu, široké pozitivní a plodné diskuse a já věřím, že tato sněmovna má hluboký zájem na pochopení pro demokracii, že v tomto duchu také tuto zahraničněpolitickou koncepci bude chápat a že se v této sněmovně možná ještě mnohokrát utkáme o její obsah, ale že to budou utkání, která budou vedena ve snaze společně naše národní zájmy co nejlépe prosazovat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády České republiky Egonu Lánskému.
Kolegyně a kolegové, teď jsou tady tři faktické přihlášky. Nejprve pan kolega Kohlíček s faktickou, poté pan kolega Payne a poté pan kolega Zahradil. V tomto pořadí s faktickými poznámkami vystoupí tito kolegové. Hovoří kolega Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Dovolil bych si přičinit k mému předřečníkovi jenom tři drobné poznámky. Za prvé německo-českou smlouvu, jak je koncipována, považuji za špatnou smlouvu. Umožnila totiž věci, které dnes sledujeme, to znamená požadavky na zrušení Benešových dekretů a podobné nehoráznosti.
Za druhé krajanské hnutí hodnotím velice vysoko a upozornil jsem na to, že řada věcí u krajanského hnutí není dosud řešena a že je to jednou z podstatných věcí naší zahraniční politiky.
Za třetí asociační dohodu vítám, ale nevítám její obsah. Ten je totiž špatný.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Kohlíčkovi, nyní vystoupí kolega Payne s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji. Za prvé bych rád doporučil panu ministru Lánskému a zároveň celé vládě toto. Konsensus zahraniční politiky nevzniká proto, že se to tak sluší, ale proto, že vláda bude připravovat materiály ve spolupráci s širokým okruhem politiků. V prvé řadě se zahraničním výborem, a tak se nestalo.
Za druhé mě mrzí, že pan ministr není schopen ničeho jiného než osobních útoků, navíc směřovaných opět do minulosti. Doporučil bych mu, aby si přečetl článek "Výzva krajanům", který vyzýval krajany k užší spolupráci s Českou republikou. Že došlo k nepochopení článku, to by si možná mohl pan ministr Lánský také zopakovat.
Dále se pan ministr ani slůvkem nezmínil o koncepčním rozporu mezi dvěma materiály téže vlády, z nichž jeden předkládal ministr Lánský, druhý předkládal ministr Kavan. Tyto dva materiály si odporují. Nevysvětlil, jak je možné, že koncepční materiály této vlády nezohledňují nové priority NATO, které byly stanoveny. Zdá se, že skepse vůči politice NATO je hluboce zakořeněna v duších obou ministrů.
***