(17.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
Je jím propagace dobrého jména České republiky a proexportní podpora našich firem.
Na základě osobního poznání z jednání podvýboru s jednotlivými zástupci některých agentur musím uvést, že resortní spory a neochota nalézat společná témata jako základní předpoklad zefektivnění této činnosti ční z jednotlivých agentur jako dikobrazí ostny. Není však možné připustit, aby agentury na základě připravených rozvojových strategií budovaly svá nová zahraniční zastoupení při naprosté absenci koordinace. Mám tedy pocit, že je nutné, aby Ministerstvo zahraničních věcí zapracovalo do uvedeného materiálu představu k této diskusi, jakýsi cílový model, k němuž je nutné dojít.
Samostatným a v tomto materiálu zcela opomenutým tématem je účast České republiky na světových výstavách. Vystavovatelská pověst naší země - a uvádím to s lítostí - má bohužel několik nezhojených ran z nedávné minulosti. S obavou a určitou výzvou na tomto místě sděluji sněmovně, že jsem zděšen průběhem a obsahem příprav na naši účast na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru.
Přikláním se tedy na základě uvedených i neuvedených připomínek k poslancům, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti vrácení tohoto materiálu k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Doktorovi. Nyní bude hovořit kolega Laštůvka, připraví se Petr Šulák. Mám ale informaci, že opustil jednací sál, tak mám pro vás potěšující informaci, že dalším do rozpravy je přihlášený pan poslanec Miroslav Ransdorf.
Hovořit bude kolega Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedající, dámy a pánové, chci vás ujistit, že budu maximálně stručný. Úvodem bych, pane předsedající, vaším prostřednictvím rád sdělil panu poslanci Ransdorfovi, že projevy mé nevůle nesměřovaly k omezování jeho práv poslance tohoto ctihodného shromáždění, nicméně chtěl jsem upozornit, že projednáváme koncepci české zahraniční politiky, nikoliv Amsterodamskou smlouvu. Čímž také chci kolegovi Ransdorfovi sdělit, že stejně jako on cítím potřebu o této smlouvě někdy v budoucnu rovněž hovořit.
Dámy a pánové, rád bych se vrátil pár slovy k tématu, meritu věci, kterou dneska projednáváme. Na rozdíl od řady svých předchůdců považuji předložený dokument "Koncepce české zahraniční politiky" za dokument dobrý, splňující všechny hlavní atributy, které takový dokument má mít. Je to podle mého názoru dokument komplexní a systematický, tj. obsahuje všechny základní segmenty problematiky zahraniční politiky českého státu. Je logicky strukturovaný a vnitřně konzistentní. A v přiměřené podobě a míře obecný a v neposlední řadě - a to je podle mého názoru důležité - srozumitelný. Srozumitelný především veřejnosti.
Tento dokument dává i ve své obecnosti pevný rámec a pevné kontury české zahraniční politiky, tedy je jakýmsi základem její předvídatelnosti. Toto konstatování ovšem neznamená, že nemůže být tento materiál předmětem diskuse - naopak. Je třeba o něm diskutovat, je podle mého názoru to vítané. Je třeba ovšem diskusi strukturovat. Myslím si, že mělo smysl hovořit o obsahu, o tom, zda ano či ne Evropská unie, NATO, Visegrad a jaké jsou národní zájmy. Má smysl hovořit o formě, obecnosti a rozsahu, jeho realizaci. Ale co je důležité rozlišit v diskusi, jestli je cílem diskuse roztrhat nějaký papír nebo dospět k nějakému závěru. Myslím si, že většina - kdybych si osoboval právo hodnotit průběh diskuse - většina příspěvků směřovala k té věcné rovině.
Myslím si, že tady opakovaně zazněla potřeba diskutovat Evropskou unii a naši představu o Evropské unii. Tento pocit sdílím. Nejsem si zcela jist, zda pro tuto diskusi je adekvátní prostor v tento okamžik v tomto místě, pro diskusi nad českou zahraniční politikou. Jistě ano, nicméně si myslím, že se k tomuto tématu vrátíme při dílčích materiálech, dílčích koncepcích, které ministr zahraničí avizoval, mezi něž nepochybně bude patřit také Evropská unie, NATO a koncepce naší pozice, našich postojů v Severoatlantické alianci a naše představy o unii, tedy o Evropě, do jaké bychom chtěli jít.
Chtěl bych se vrátit k tomu, co říkal kolega Mareš jako určitou výhradu o našem závazku, že vstoupíme do Evropy v takovém stavu, v jakém bude, když do ní budeme přistupovat. Je to koneckonců závazek, který jsme konstatovali v naší přihlášce, a tudíž o tom nemůže být nejmenších pochyb, že tento závazek platí. To neznamená, že o svých představách bychom neměli hovořit.
Slíbil jsem, že budu přesný a stručný. Kolega Zahradil mi dává najevo, že překračuji dlouhý rámec. Takže závěrem bych chtěl konstatovat a zdůraznit, že tento materiál, který je předložen, splňuje podle mého názoru všechny atributy, které takovýto rámcový materiál má splňovat. Domnívám se, že bylo konstatováno, že je to materiál otevřený, k němuž se budeme vracet. Budeme se k němu vracet v pravidelných cyklech, tudíž si myslím, že závěr tohoto jednání sněmovny by zněl, že sněmovna bere na vědomí tento materiál a žádá vládu, abychom se k němu v pravidelných periodách vraceli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Laštůvkovi. Kolega Petr Šulák není přítomen v sále, tudíž jeho přihláška ztrácí pořadí.
Nyní je poslední přihlášený do rozpravy pan poslanec Miroslav Ransdorf. Prosím ho, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, teď opravdu jenom stručně přednesu návrhy usnesení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby
1. se intenzivně zapojila do přípravy Charty evropské bezpečnosti v souladu se závěry Lisabonského summitu;
2. podala veřejnosti ucelenou informaci o stavu příprav na vstup do Evropské unie;
3. vypracovala koncepci ekonomické dimenze zahraniční politiky České republiky zahrnující obnovu sítě obchodních zastoupení;
4. zintenzivnila úsilí o prezentaci České republiky v zahraničí.
Písemně předávám panu zpravodaji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Táži se, zda trvá nepřítomnost pana kolegy Šuláka. Je tomu tak, jeho přihláška tedy propadá.
Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Ne, rozpravu uzavírám.
Kolegyně a kolegové, podařilo se nám uzavřít rozpravu a můžeme tedy přistoupit k další fázi projednávání. Jelikož nevidím ministra zahraničí pro závěrečné slovo a přiznám se, že i z toho důvodu, že nemám, kdo by mě vystřídal, a přece jen bych uvítal alespoň dvouminutovou přestávku, vyhlašuji krátkou přestávku do 17.31 hodin.
(Schůze přerušena v 17.28 hodin.)
***