(17.20 hodin)
(pokračuje Laštůvka)
A sněmovna podle mého názoru nemůže, pokud myslí vážně myšlenku, že naše účast má být širší a větší, nemůže myslet vážně to, ať si vláda poradí. Já si myslím, že je to úkol jak vlády, tak sněmovny, protože naprosto prakticky, věcně, aniž teď budu zacházet do nějakých podrobností, bude nezbytné hledat podle mého názoru prostředky jak v kapitolách rozpočtu, tak v možnostech, které má sněmovna do budoucna. Takže se domnívám, že je naprosto nemyslitelné přijmout usnesení, aniž vyjádříme rámcově ochotu této sněmovny ekonomickou stránkou této operace se zabývat. A to dnes, to je v rozpočtu na rok 1999, resp. vypořádání rozpočtu na rok 1999, tak v rozpočtech následujících, protože je naprosto evidentní, že naše účast v Kosovu nebude na 16 měsíců.
Dámy a pánové, konkrétní návrh, jak bych doporučoval usnesení sněmovny upravit, přednesu v podrobné rozpravě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Petru Marešovi, připraví se pan kolega Karel Černý.
Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, setkáváme se zde již poněkolikáté, abychom vedli rozpravu na téma účasti českých ozbrojených sil v akcích Severoatlantické aliance zaměřených k řešení kosovské krize.
Dnes mnozí z nás musí zažívat ten podivuhodný pocit označovaný psychology jako jednou již viděné nebo spíše jednou již slyšené. Je sice pravda, že někteří představitelé smluvní opozice si i v této situaci dokáží připravit příspěvek, který se skutečně vymkne očekávanému, ale jinak argumenty, které zde slyšíme, jsme zde v podstatě už slyšeli. Část poslanců této sněmovny je pevně přesvědčena, že naše účast v Severoatlantické alianci je nejen zbytečná, ale dokonce škodlivá, a pochopitelně takovouto příležitost využívají i k tomu, aby ve prospěch tohoto svého názoru argumentovali. To je zcela legitimní. Je sice pravda, že občas jejich argumenty překračují civilizované meze, neboť zpochybňovat v tuto chvíli ve světle nálezů hromadných hrobů ve Velké Kruše, v Prizrenu, v Peci a na mnoha dalších místech oprávněnost zásahu Severoatlantické aliance je přinejmenším nevkusné, nicméně i tyto argumenty se mohou očekávat.
Co s tím můžeme dělat? Já si myslím, že velkou šanci má v tomto směru sociálně demokratická vláda. Vždyť už minule, když se obracela na nás, na poslance této sněmovny, docházelo ke zvláštní situaci, kdy sněmovna vládě nabízela mandát širší, než vláda chtěla. Vláda se ho vždy z důvodů, které v tuto chvíli nechci komentovat, zřekla.
I v této chvíli nabízíme vládě mandát širší, než o kolik nás žádá. A myslím si, že tato širší nabídka, tak jak je formulována v usnesení zahraničního výboru, je velice oprávněná a velice dobře argumentovatelná. Každý z nás, kdo sleduje vývoj v Kosovu během posledních několika dní, poté co do něj vstoupily jednotky Severoatlantické aliance a poněkud nečekaně také jednotky Ruské federace, ví, že předpovědět další vývoj v této oblasti s větší pravděpodobností na dobu delší než 24 hodin je obrovsky riskantní. My můžeme jen těžko vědět, jaké budou potřeby našich spojenců ze Severoatlantické aliance ode dneška za týden, za měsíc, a pan premiér měl pravdu, možná i za dva roky nebo za pět.
V takovém případě si myslím, že by vláda měla usnesení našeho zahraničního výboru vzít jako nabídku a jako projev důvěry ze strany legislativy.
A já se domnívám, že se skutečně můžeme i my poslanci opozice bavit spolu s našimi kolegy z vládních lavic o tom, kde peníze vzít. Nejsem si jist, zda ten moment je právě teď, ale jistě se o tom bavit můžeme My jsme přesvědčeni, že peníze je možné uspořit. Bavme se např. o té kapitole rozpočtu, která se týká Ministerstva obrany, a bavme se např. o tom, zda 12 měsíců prezenční služby je skutečně nutná doba, zda by nebylo možné ji zkrátit a zda by se tím třeba něco neuspořilo. Ale neotvírejme tuto otázku v tuto chvíli a domluvme se, že se na toto téma skutečně konstruktivně budeme bavit.
Za klub Unie svobody bych chtěl říci, že náš klub podpoří návrh, tak jak byl přijat zahraničním výborem. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu kolegovi Karlu Černému, připraví se pan poslanec Milan Zuna.
Poslanec Karel Černý: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, patřil jsem mezi poslance, kteří odmítali jakoukoli českou vojenskou účast v jugoslávském konfliktu bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Nyní jednáme o vyslání našich vojáků v rámci mise KFOR. Tyto mezinárodní mírové jednotky mají za úkol uhasit největší válečný požár v Evropě po druhé světové válce.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, požár stále doutná a jeho definitivní uhašení nebude otázkou dnů nebo týdnů. V Kosovu doznívá válka, a proto se chovejme, dámy a pánové, jako Češi, kteří posílají Čechy do války, a udělejme všechno pro jejich osobní ochranu a bezpečnost. Tou je podle mého názoru vyslání mechanizované jednotky v síle několika set mužů a tím se plně hlásím k usnesení zahraničního výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji panu kolegovi Milanu Zunovi, připraví se pan poslanec Michal Doktor a po něm zatím poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, není to tak dlouho, co se komunističtí poslanci proháněli po sněmovně s terčíky na prsou, co se pan poslanec Filip rezolutně domáhal kamery, která by zachytila jejich politickou exhibici coby živých terčů. Není to tak dlouho, co část komunistických a sociálně demokratických poslanců si udělala soukromý výlet do Jugoslávie, aby nás mohla informovat o svých dojmech.
Z jejich dnešního vystoupení je patrno, že se jednalo, tak jako vždy, o laciná politická gesta. V současné době, kdy je opravdu možno napomoci mírovému řešení, dělají komunisté jen samé obstrukce. Síly KFOR nejenom umožní klidný návrat kosovských Albánců, ale zároveň ochrání Srby před eventuální pomstou těchto kosovských Albánců. Síly, kam máme vyslat naše vojáky, napomohou stabilizaci poměrů v Jugoslávii. Podpořme proto usnesení zahraničního výboru, ať se jednou nemusíme stydět před svými dětmi za svou malost.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Laštůvka, poté kolega Ransdorf.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych jen konstatovat k předřečníkovi, že cesta na místo události není žádný výlet ani obstrukce, ale potřeba poznat věci zblízka. Závěry, které byly učiněny, byly řečeny nahlas a podle mého názoru interpretovat je tak, jak bylo interpretováno, je pro mne velmi obtížné. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pan předsedající, dámy a pánové, já jsem si zatím vážil toho, že diskuse byla vedena v klidném, věcném tónu ze všech stran. Tento příspěvek vybočil z tohoto tónu.
Chtěl bych říci, že diskutovat se má se znalostí věci. Jestliže mluvíme, jak mluvíme, je to důsledek obav, které máme např. o vývoj v jednotlivých sektorech. Třeba v italském sektoru probíhá dění zatím relativně klidně, ale naproti tomu německé jednotky nezvládají ve svém sektoru vůbec svěřenou misi a dochází tam v podstatě k benevolentnímu přehlížení násilností páchaných na nejenom srbském, ale i na albánském obyvatelstvu.
***