(17.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Myslím, že jestliže někdo přistupuje k mikrofonu, měl by mít znalost o problému, který se projednává, nikoliv se uchylovat pouze k lacinému ideologickému žvanění. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, kolegové, za to, že jste nepřesáhli rámec ani charakter faktické poznámky.
Zřejmě některá vystoupení povzbudila i další kolegy k tomu, že se přihlásili do rozpravy. V tuto chvíli mám ještě čtyři písemné přihlášky do obecné rozpravy. První z posledních čtyř je přihláška pana poslance Doktora, po něm pan poslanec Jičínský, Exner a pan kolega Holáň.
Slovo má pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji, pane předsedající. Pokusím se být velmi krátký.
Jak už bylo na tomto místě řečeno, na základě návrhu poslanců Občanské demokratické strany, v tomto případě členů zahraničního výboru, projednáváme návrh usnesení sněmovny ve věcí vyslovení souhlasu na vyslání vojenské účasti České republiky v operaci JOINT GUARDIAN.
Usnesení zahraničního výboru nabízí vládě České republiky větší mandát a pracovní prostor, než o který původně požádala. Myslím, že je velmi významné - a na tomto místě i důležité zdůraznit - že návrh usnesení podpořili všichni přítomní zástupci Unie svobody, KDU-ČSL a samozřejmě všichni přítomní poslanci Občanské demokratické strany.
Jak už jsem uvedl, hlavní motivací pro podání pozměňovacích návrhů bylo poskytnutí většího prostoru pro práci a rozhodování vlády České republiky. Pokolikáté již by bylo možné na tomto místě diskutovat především o efektivitě a rychlosti, s níž jsme jako člen aliance schopni reagovat na aktuální vývoj bezpečnostní situace a konkrétních potřeb. Z těchto důvodů jsme navrhli nahradit slova "průzkumné roty" slovy "vojenské jednotky". Význam této úpravy spočívá především v možnosti reagovat na potřebu vyslání jiné vojenské specializace.
Členové zahraničního výboru si totiž dovedou představit jisté procedurální obtíže či obstrukce, které by vznikly ve chvíli, kdy by vláda stála před takovým rozhodováním a narážela na původní znění textu. Zvýšením celkového počtu až na 800 mužů vytváříme dostatečnou vůli pro volbu naší účasti a přitom samozřejmě nepředpokládáme, že bude zcela využita.
Přestože si zřejmě předseda vlády myslí, že jsme naivní, a víme, že naše účast potrvá spíše několik desítek let než několik let, výkonnou mocí je pověřena vláda. Nyní je to vláda sociální demokracie. Mnohdy při rozhodování o osudech daleko dražších projektů vláda této moci užívá, jak jí libost ráčí. Musí tedy umět rozhodnout i v tomto případě. Náš výbor jí poskytl pouze prostor pro jednání a zároveň ji zprostil někdy až tragikomické potřeby utíkat do sněmovny před názory svých voličů a možná někdy i svého poslaneckého klubu.
Pan předseda bohužel nemá pravdu, říká-li, že jsme povinni říci "b", říkáme-li "a". Usnesení zahraničního výboru neříká, že vláda musí. Usnesení výboru říká, kam až vláda může při svém rozhodování jít. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní pátrám po kolegu Zdeňku Jičínském. Nevidím ho zde, takže jeho přihláška propadá.
Nyní má slovo pan kolega Václav Exner. Po něm zatím poslední písemně přihlášený kolega Vilém Holáň.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, nejdříve bych se rád vyjádřil k některým věcem, které zazněly v rozpravě, pak také k některým věcem, které jsou přímo uvedeny v textu.
Především pan zpravodaj Petr Nečas vyslovil názor, že na jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky můžeme pouze vyslovovat nebo nevyslovovat souhlas s návrhem vlády České republiky. V tom případě musím upozornit, že vláda České republiky nenavrhuje vyslání 800 osob do této operace. Musím ale také zároveň říci, že se nedomnívám, že by z ústavy nebo jednacího řádu vyplývalo, že takovouto záležitost můžeme projednávat jenom na základě návrhu vlády.
Za druhé - již jsem se snažil faktickou poznámkou požádat předsedu vlády Miloše Zemana, aby vysvětlil splnění podmínky o uzavření příměří. Zatím se předseda vlády odpovědi na tuto otázku vyhnul. Prosím tedy některého z ministrů, kteří předkládají návrh, jestli by bylo možné vyjasnit, mezi kým bylo příměří uzavřeno a jakou formou. Jedná se snad o příměří mezi NATO a Svazovou republikou Jugoslávie? Nebo se tohoto příměří zúčastnily také polovojenské jednotky, o kterých mám pochybnost, jestli jsou pod vlivem Svazové republiky Jugoslávie, nebo je toto příměří mezi Svazovou republikou Jugoslávie a Kosovskou osvobozeneckou armádou? Není mi znám žádný dokument, který by něco takového konstatoval, ale připouštím, že je to moje neznalost. Pokud takový dokument bude předložen, budu velice rád.
Jsem také rád, že jak předseda vlády Miloš Zeman, tak zpravodaj Petr Nečas jednoznačně odmítli to, že by snad možnost následné ekonomické podpory z České republiky nebo podpory účasti České republiky na ekonomické obnově závisela na tom, jestli tam nyní vyšleme vojenskou jednotku, nebo ne. Pan Miloš Zeman to udělal na základě porovnání se situací v Bosně, pan Nečas to odmítl celkově. Domnívám se, že jak tento argument uvedený v předloženém tisku 250, tak vystupování některých politických činitelů - především vládních - zavádí argument, který je naprosto imaginární. Domnívám se, že bude - dojde-li k tomu - přijata pomoc od všech, kteří budou nabízet, že takové Japonsko, které nepočítá s vojenskou účastí v mnohonárodních silách, pokud bude mít ekonomickou moc a nabídne pomoc, zvláště její financování, tak se toho rozhodně rozsáhle bude moci zúčastnit.
Dále mi dovolte, abych reagoval na velmi razantní projev Cyrila Svobody, který nás znovu poučoval o tom, jak nás spojují v NATO demokratické hodnoty. Nabádal nás ke společnému střežení a ochraně těchto hodnot. Bylo by potřeba, aby nám objasnil, jestli střežení a ochrana těchto hodnot se týká také zemí, které si to nepřejí a nejsou členskými zeměmi NATO, a jestli naopak uvnitř členských zemí NATO s takovou razancí střežení těchto hodnot neprosazujeme, jako např. na severu Kypru, který pod patronátem Turecka je ovládán kyperským tureckým státem, nebo v samotném Turecku, pokud jde o Kurdy, nebo v Severním Irsku a na mnoha dalších místech.
Někteří říkali, že se snažíme o obstrukci. Dovolte mi, abych na základě toho, jak jsem prostudoval neoficiální text rezoluce Rady bezpečnosti OSN, jak ho předal pan poslanec Koháček na základě zprávy České tiskové kanceláře, upozornil, že tento materiál je opravdu pracovní v tom smyslu, že např. ani neobsahuje číslo této rezoluce.
***