(15.30 hodin)
(pokračuje Lux)
Hovořím o té části družstev, která je korektní a čeká na nějaké poctivé a spravedlivé řešení.
Skutečnost, že zemědělská družstva se až na výjimky vypořádala s těmi oprávněnými osobami, které chtěly podíl na majetku, aby mohly soukromě hospodařit, znamená, že tato družstva v rozhodující části měla vůli se vypořádat. To, že to nebylo možné formou peněžního vypořádání, dle mého názoru má tři příčiny.
První je v tom, že v zemědělské prvovýrobě všude ve světě existuje nižší výnosnost kapitálu než v jiných oblastech hospodaření.
Za druhé je to nižší angažovaností státu v zemědělské politice.
A za třetí je to skutečností, že v naší zemi neproběhla restituce právnických osob, jinými slovy hospodářských družstev.
Tyto tři argumenty si dovolím vysvětlit, protože jsou důležité pro věcné zdůvodnění.
Nižší výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě je charakteristická pro zemědělství všude na světě. I ve vyspělých zemích, kde se stát angažuje velmi vysokým způsobem v zemědělské politice, výnosnost kapitálu se pohybuje do pěti procent v zemědělské prvovýrobě. Za poslední roky v naší republice výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě se pohybovala kolem jednoho procenta, resp. kolem nuly. Část podniků měla i záporné znaménko. Tato nižší výnosnost kapitálu je objektivní, je dána tím, že zemědělská prvovýroba všude ve světě je atomizována vůči určitému monopolnímu nebo regionálně monopolnímu postavení zpracovatelů nebo obchodníků. Je dána tím, že v zemědělské prvovýrobě existuje biologický charakter této prvovýroby, který - když to zjednoduším - znamená, že zemědělec musí krávu dojit každý den, i když je špatná cena, kdežto vyrábí-li někdo šroubky, je-li cena špatná, přestane vyrábět nebo vyrábí na sklad.
Za třetí v zemědělské prvovýrobě je výrobní cyklus charakteristický dlouhodobým pojetím, které je založeno na poli osevním postupem, ve stáji generačním intervalem zvířat. A za třetí téměř 50 % zemědělské půdy z pohledu nakládání s ní je omezeno nějakými zákony z pohledu životního prostředí atd.
Podtrženo znamená, že nižší výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě je normální věc a existuje všude na světě. Většina zemí na to reaguje tím, že vláda se snaží ocenit především mimoprodukční funkce zemědělství větší angažovaností. Tato míra angažovanosti státu se v civilizovaném světě vyjadřuje ekvivalentem produkčních subvencí, který v sobě nezahrnuje jenom absolutní dotace státu, ale zahrnuje také celní politiku, nastavení celních tarifů, otázku měnové úrovně atd. Tento koeficient v zemích Evropské unie se pohybuje od 40 do 50, od 0,4 do 0,5. V naší zemi se pohybuje od 0,1 do 0,15. Zjednodušeně se dá říci, že Česká republika za posledních zhruba deset let se angažovala v rámci zemědělské politiky na zhruba třetinové úrovni, než je obvyklé ve vyspělých zemích. Je samozřejmě možné hovořit o míře této angažovanosti.
Třetím argumentem je skutečnost, že neproběhla restituce právnických osob po roce 1990 především z obavy z církví, ale je třeba říci, že skutečnost, že se nevrátila hospodářská družstva původním vlastníkům, znamená, že zemědělští prvovýrobci bez ohledu na to, jak jsou organizovaní, se nemohou podílet na konečné ceně zemědělského výrobku tak, jak bylo obvyklé za první republiky, a tak, jak je obvyklé ve vyspělém světě.
Tyto tři důvody, tzn. skutečnost nižší výnosnosti kapitálu zemědělství jako realita, menší angažovanost státu v České republice po roce 1990 v porovnání s vyspělými demokraciemi v zemědělské politice, a skutečnost, že se nevrátila hospodářská družstva, ve svém důsledku znamenají, že v zemědělské prvovýrobě existuje majetek zemědělských družstev, ale je velmi málo peněz, konkrétních prostředků na uspokojení potřeb oprávněných osob. A vůle k vypořádání u rozhodující části družstev byla a je toho dokladem téměř 50 000 soukromých zemědělců, kteří dostali majetek. Ale u části podniků - připouštím - může být nějaký spekulativní důvod. Ale u rozhodující části podniků prostě je třeba konstatovat, že tyto prostředky nejsou - ty, které byly očekávány.
Jinými slovy, nižší výnosnost kapitálu je dána. Kdyby se stát více angažoval v zemědělské prvovýrobě, kdyby se vrátila hospodářská družstva a zemědělci se mohli větší měrou podílet na ceně výrobků, tak jak je obvyklé ve světě, tak by situace byla jiná.
Dnes s vědomím těchto skutečností zde existují na stole dva zákony - tento, který projednáváme dnes, a nová novela "42" tohoto zákona z pera kolegy Tlustého a kolegy Peška. Tento návrh, který dneska projednáváme, je vlastně změněným návrhem, původním návrhem kolegy Palase, který byl pozměněn o návrh kolegy Grůzy, který si osvojil zemědělský výbor. Tento návrh vlastně znamená, když to velmi zjednoduším, že stát vstoupí do tohoto stavu a převezme určitou odpovědnost za vypořádání těchto podílů, těchto nároků oprávněných osob formou 10 000 Kč v hotovosti a formou dluhopisů, které budou úročeny 2 %. Návrh kolegy Peška a Tlustého vychází vlastně ze stejné logiky, pouze je radikálnější a říká: nechť stát převezme veškeré závazky, než stát tyto pohledávky do tří let zaplatí a stane se věřitelem těchto zemědělských družstev stejně tak, jak to předpokládá tento modifikovaný návrh.
Jsem přesvědčen, že na rozdíl od tohoto návrhu, který je realistický, novela "42", která byla položena do tohoto parlamentu, ve své podstatě není uskutečnitelná. Vysvětlím proč. Suma závazků představuje řádově 25 až 30 miliard korun. V případě, že bychom jako východisko viděli tento návrh zákona, který je předložen z pera kolegy Tlustého a Peška, pak musíme odpovědět, kde těch 25 až 30 miliard korun opatříme. Tento návrh, který dneska projednáváme, stojí někde na horní hranici možnosti Pozemkového fondu, které jsme odhadli na 3 miliardy korun. Těch 10 000 Kč v hotovosti znamená asi tři miliardy korun. Těch 25 až 30 miliard bychom si museli odpovědět, jestli zaplatí Fond národního majetku, nebo jestli se bude podílet rozpočet a bude se účastnit daňový poplatník skrze rozpočet.
Druhý argument, který dle mého názoru hovoří v neprospěch tohoto alternativního zákona, této novely, je skutečnost, že představa o tom, že stát, resp. Pozemkový fond jako věřitel zemědělských družstev dá tato družstva do konkursu, zpeněží tento majetek a z výtěžku tohoto majetku pokryje nároky oprávněných osob, tento názor - a je třeba si to otevřeně říci - sem směřuje, je dle mého názoru neuskutečnitelná. A proč?
Za prvé si musíme říci, kde existuje skupina lidí, která má těch 30 miliard korun a která je ochotna tento majetek koupit. Je potřeba jasně odpovědět, že to nejsou soukromí zemědělci v České republice, jak se snaží někdo argumentovat. Ti totiž nemají tyto prostředky, stejně jako je nemají ti, kteří hospodaří v zemědělských družstvech. Dokonce dle mého názoru to není ani spekulativní kapitál, protože tento kapitál, protože se chová rozumně, by investoval tyto prostředky do jiné oblasti s vědomím nízké výnosnosti kapitálu zemědělské prvovýroby. Ale i kdyby je nevěnoval do jiných investic, tak si je alespoň uloží v bance, protože tam má větší výnos, než je současný výnos a očekávaný výnos během dvou, tří let v zemědělské prvovýrobě. To znamená, že tudy cesta - dle mého názoru - nevede. Kdyby tato alternativní novela byla schválena, dle mého názoru povede jedině k další destabilizaci, k dalšímu rozložení zemědělských družstev, ale nepovede k tomu očekávanému získání prostředků na uspokojení potřeb oprávněných osob v řádu 25 až 30 miliard korun.
***