(12.30 hodin)
(pokračuje Payne)
A jestliže tato partnerská země podle své legislativy umožňuje mít dvě nebo více občanství, ale naše legislativa to neumožňuje - náš zákon o nabývání a pozbývání občanství, kdyby o takové občanství požádali, stanoví, že v tom okamžiku přijdou o to cizí občanství - pak se domnívám, že zcela symetricky - jestliže pro skupinu těchto krajanů, a ten záměr je zřetelně přijatelný, chceme umožnit dvojí občanství - musíme umožnit dvojí občanství pro občany, kteří žijí u nás, mají dnes jenom české občanství a přitom mají nárok, mohli by mít, a kéž by měli, občanství francouzské, americké, italské, jakékoli jiné země. Znamenalo by to vtělit do zákona další rehabilitační kategorii, že občané, kteří v tomto předmětném období měli nárok, mohli mít nebo dokonce měli cizí občanství a vzdali se ho, aby mohli zůstat solidárně s námi v komunistickém táboře, pokud nyní v době, kdy studená válka skončila, požádají o občanství třetí země, nebudou zbaveni českého občanství.
Myslím si, že by to bylo z české strany docela sympatické gesto. Mám pocit, že tito lidé si to zaslouží možná ještě víc než ti, kteří odešli do ciziny. V tom smyslu se ten zákon sice tváří jako zákon zmírňující nějaké křivdy, ale vytváří křivdy možná ještě daleko větší. To je druhý důvod, proč doporučuji, aby byl návrh vrácen vládě k přepracování.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana poslance Ransdorfa. Pan místopředseda Langer? (Poslanec Langer sděluje, že bude hovořit po poslanci Ransdorfovi, který má faktickou poznámku.)
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já rozumím kolegovi Paynovi, ale domníval bych se, že je třeba držet právní rovinu a držet se fakt. Ta fakta jsou následující: Zůstalo tu 140 antifašistů, nikoli několik set tisíc, jak uváděl můj předřečník. Kromě toho většina z nich - drtivá většina - odešla do tzv. sovětské zóny, pozdější NDR, s úmyslem, který většinou byl takový, pomoci novému řízení. Příkladem třeba je básník Louis Fürnbergr. Myslím si, že je třeba respektovat realitu, fakta, nedopouštět se ideologizace problémů.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana místopředsedu Langra.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, předpokládám, že každý zákon, který je předkládán do této Poslanecké sněmovny, je předkládán s dobrým úmyslem. Chce se mi tomu věřit i v případě, když se jedná o vládní návrh zákona. V každém případě ale dobrá vůle někdy nemusí vést k dobrým výsledkům a mám pocit, že v tomto případě - v případě tohoto zákona - jsme přesně u toho příkladu, o kterém hovořím.
Myslím, že bychom si měli velmi pečlivě uvědomit veškeré důsledky, které mohou - ač prvoplánově nebyly zahrnuty do úvah vlády - vyplynout ze schválení tohoto návrhu zákona. Už o tom trochu hovořil pan kolega Payne a já bych si ve prospěch části jeho argumentace dovolil ocitovat část ze zprávy ČTK z dubna tohoto roku, která reagovala právě na předložení tohoto vládního návrhu zákona, ve kterém se sice říká, že ti, kteří se dočkají navrácení českého občanství, nemohou počítat s tím, že by jim stát vrátil jejich konfiskovaný majetek, neboť žádost o navrácení majetku bude bezpředmětná, protože lhůty, podle nichž bylo možné restituční zákony uplatňovat, již vypršely.
A conto této informace existuje stanovisko, uznávám, že sice jednoho soudce, nicméně soudce Ústavního soudu, že není vyloučeno, že takovýmto postupem by se vyloučila rovnost účastníků vstupujících do restitučního řízení, a že by tudíž tento fakt, tato skutečnost mohla být v rozporu s ústavním principem rovnosti účastníků vstupujících do řízení. Jinými slovy skutečně hrozí fakt, že Ústavní soud bude zahlcen desítkami, stovkami, možná tisíci stížností, ale hrozí především fakt, že právě z tohoto základního principu bude těmto ústavním stížnostem vyhověno.
Myslím si, že základem právního řádu každé republiky je také cosi, čemu se říká právní jistota. Domnívám se, že důsledky, které by plynuly z takovéhoto rozhodnutí nebo z takovýchto rozhodnutí Ústavního soudu, jsou nedozírné a že by znamenaly zpochybnění právní jistoty přinejmenším těch osob, které v dobré víře jakýsi majetek nabyly a tímto rozhodnutím vyplývajícím z tohoto zákona by byl jejich majetek ohrožen.
Já se tedy nejenom připojuji ke stanovisku pana kolegy Payna, ale apeluji i na všechny kolegy a kolegyně bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, aby se zamysleli nad vážností argumentů, které v souvislosti s tímto zákonem padají, a aby přinejmenším rozhodli o tom, že tento návrh se vrátí vládě k přepracování. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi. Ještě jednou pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Já se velice omlouvám, ale podal jsem nesprávný návrh. V tomto okamžiku nemůžeme vrátit návrh k přepracování. Můžeme ho vrátit k novému projednání do výboru. Protože ale výbor nemůže projednat smlouvu s Německem a podepsat ji, mám za to, že v tomto okamžiku to nepřipadá v úvahu. Ten návrh ani nelze opravit. Po mém soudu je nutné zapracovat tyto paragrafy do zákona o nabývání a pozbývání občanství bez té preambule, protože pak to pravděpodobně bude mít jiné dopady u Ústavního soudu. Mám pocit, že je třeba ten návrh zamítnout. V tomto smyslu měním ten návrh na zamítnutí.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil v obecné rozpravě ke dvěma věcem.
Chtěl bych říci, že odůvodnění, které tady přednesl pan ministr Grulich, není úplně přesné. Nejde o nic, co by se týkalo pouze období od 25. února 1948. Nechci nijak ideologizovat, ale principem zákona je návrat k roku 1928. To je smlouva o naturalizaci mezi Spojenými státy americkými a Českou republikou ze 16. 7. 1928, kterou jsme zrušili v roce 1997. Teprve poté bylo aktuální něco takového projednávat. Čili nejde o naše emigranty po roce 1948 vůči občanům USA, ale jde o všechny ty, kteří tam zůstali od roku 1928, tedy z první Československé republiky. To je jedna věc.
Druhá věc je tato. Když jsme se o tom bavili na petičním výboru, nebyl mi schopen odpovědět nikdo ze zástupců ministra na to, jakým způsobem se vypořádáme s tím, co já považuji v této věci za rozhodující. Pan ministr sice připustil, že to je jediná výjimka do jinak uznávaného nepovolení bipolitismu. Ale pořád není jasné, jak se vláda České republiky vypořádá s tím, jakým způsobem probíhá proces asociace k Evropské unii a jakým způsobem tedy dojde k ratifikaci Úmluvy č. 43 z roku 1963, která byla přijata v Evropské unii a která má své dodatkové protokoly z roku 1977 a z roku 1993. Odpověď pana náměstka Zářeckého na petičním výboru byla podle mého soudu katastrofálně nedostatečná v této věci.
Pokud jde o poslední věc. Myslím, že to, co tady říkal kolega Langer, je ještě v další rovině. Uvědomme si, že nejde o to, jakým způsobem se uděluje státní občanství podle platného zákona 40/1993 Sb., ale jde o tzv. nabytí státního občanství a myslím si, že to tady v prvním čtení přesně vysvětloval pan místopředseda vlády Rychetský.
***