(14.10 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kolegyně, kolegové, domnívám se, že míra hluku v tomto sále neodpovídá počtu kolegů a kolegyň, kteří jsou účastni jednání, a proto bych ty, kteří zůstávají, požádal o to, aby skutečně se ztišili tak, abychom mohli projednávat ty zbývající dvě písemné interpelace.
Z pohybu pana ministra zdravotnictví soudím, že se hlásí o slovo, a to slovo mu samozřejmě uděluji.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem na rozpacích, když mám odpovídat na takové množství tvrzení, která nejenže jsou nevěcná, vycházejí z nepochopení problematiky a z neznalosti zákonů. Je to smutné a není to poprvé. Přitom jsem přesvědčen, že pan poslanec Nečas, kdyby tuto věc konzultoval s lékaři ze své vlastní politické strany, že by se mu dostalo vysvětlení v některých věcech a tak by tady zbytečně se neobracel s otázkami, které nedávají valného smyslu.
Doložím to už na samotném názvu té interpelace: ve věci rušení chirurgického sanatoria Area Medica. Tady o žádné rušení nejde. Ano, nejde tady o žádné rušení. Čili tato věc neexistuje. Jediný, kdo může zrušit Area Medica, jsou ti, kteří ho vlastní. Nikoliv ministerstvo, jak se, pane poslanče, pardon, nemohu se na pana poslance přímo obracet, jak se pan poslanec domnívá.
Chtěl bych říci, že také není pravda to, co tady tvrdil, co se týká odpovědi. Schválně, i když se omlouvám, že tím zdržuji, ale na důkaz mých předchozích slov přečtu dopis, který jsem dostal od pana doktora Nečase. Píše: "Vaším rozhodnutím jste nedoporučil zdravotním pojišťovnám uzavřít smlouvy." Především nejde o žádné rozhodnutí. Domnívám se, že poslanec by měl znát rozdíl mezi stanoviskem a rozhodnutím. Čili jestliže má vyhlašovatel dát stanovisko, není to totéž co rozhodnutí, protože na základě stanoviska se věci nedávají do pohybu. Stanovisko může nebo nemusí být akceptováno. A pan poslanec by se měl podívat na zákon 48 z roku 1997. Není to tak dávno a myslím, že v té době byl již poslancem. Měl by se podívat na příslušné paragrafy. Dozvěděl by se při četbě § 52, že v odstavci - myslím - d), je to ten poslední odstavec, je jasně řečeno, že pojišťovny nemusí vůbec přihlédnout ke stanovisku vyhlašovatele. Ani v nejmenším se nejedná o rozhodnutí. Čili nejde za prvé o zrušení, pane poslanče, a nejde o rozhodnutí. Čili je potřeba se vyjadřovat přesně.
Dále je uvedeno, že jsem nedoporučil uzavřít smlouvy. Nic takového se nestalo. Já jsem pouze nepřehodnotil stanovisko paní ministryně Roithové, která uvedla v případě tohoto zdravotnického zařízení následující. Přečtu to doslova, aby bylo jasné: "Doporučuji pokračovat ve smluvním vztahu ve stávajícím rozsahu na dobu nezbytně nutnou k ukončení činnosti nemocnice v oborech chirurgie a gynekologie-porodnictví." Dále si řekneme, že jiné obory tam samozřejmě nejsou, a řekneme si, jaký počet lůžek tam je, aby bylo jasné.
Přihlásil jsem se k tomu, že v některých případech - a znovu zopakuji pro přesnost, o které případy šlo - mám v úmyslu přehodnotit některá stanoviska. Byly to ty případy, kde byla překotným rušením zdravotnických zařízení, tím, že nebudou mít smlouvu s pojišťovnou, narušena dostupnost zdravotní péče v některých regionech. Čili jedná se pouze o ta místa, kde není dostatečně zabezpečena péče. Nikterak nevyplývala žádná povinnost přehodnotit všechna předchozí stanoviska. Tedy ani toto. A já jsem toto stanovisko také nepřehodnotil, čili zůstalo tak, jak bylo. A musím říci, že jsem byl kritizován jednak za to, že jsem to stanovisko přehodnocoval, a jednak za to, jako ve vašem případě, nebo jako v případě pana poslance Nečase, pardon, že jsem to stanovisko nepřehodnotil, čili nechal původní. Je třeba se rozhodnout, z jaké strany mě chcete kritizovat.
Dále se tady píše: "Učinil jste tak přesto, že výběrovou komisí nebylo zohledněno množství faktorů." Chtěl bych vás opět upozornit na zákon 48, příslušné paragrafy 46 až 52. Tam je napsáno, i když velmi nejasně, a to bylo opakovaně předmětem mé kritiky, já vůbec nejsem přítelem tohoto způsobu výběru. Já říkám, že musí dojít k výběru, ale že se mi nelíbí výběrová řízení, tak jak jsou v tomto zákoně. Tam je stanoveno, jak probíhá výběrové řízení. Na žádost pojišťovny nebo zdravotnického zařízení je vyhlašovatel povinen, v tomto případě ministerstvo, vyhlásit výběrové řízení. Tohoto výběrového řízení se pak účastní čtyři účastníci, kteří hlasují. V případě Area Medica hlasovali všichni proti smlouvě. Říkám to tady zcela jednoznačně. A vy máte za to, že když všichni hlasovali proti smlouvě, tak že vyhlašovatel, tzn. v tomto případě paní ministryně Roithová, měl jaksi pominout tuto okolnost, že všichni hlasovali proti, a měl zohlednit množství faktorů, které tady pro jistotu neuvádíte. Pokud tedy to nemají být ty faktory, které jsou tady popsány velmi vágně. A máte za to, že když paní ministryně Roithová ve městě, kde je nemocnice a kde tedy existuje toto sanatorium, nabyla dojmu, že tato kapacita je nadbytečná, nebo přesněji řečeno není důvod pro to, aby existovala smlouva s pojišťovnou, že já jsem to měl přehodnotit. Já jsem to nepřehodnotil, protože jsem se domníval v souladu se svým předchozím tvrzením, že zde není ohrožena dostupnost zdravotní péče. Bohužel na tom musím trvat dál, nevidím důvod, proč bych toto měl měnit.
Píšete, že toto představuje velmi vítaný doplněk veřejných nemocnic. Já proti tomu nic nemám, což dosvědčuje velká obliba občanů. Dokonce zřizovatel místní městské nemocnice nespatřuje v tomto zařízení konkurenci. My už si na konkurenci nehrajeme, podstatné je a vyplývá to i z dalších rozhodnutí, která směřují k tomu, aby zdravotnická zařízení spolu spolupracovala, nikoliv si vzájemně konkurovala. Proti tomuto zařízení nebyla projednávána ani jedna stížnost. To je jistě chvályhodné, ale toto je nutná podmínka, nikoliv postačující pro uzavření smlouvy.
S jeho likvidací - zase píšete o likvidaci. Tady o žádnou likvidaci nejde, tady jde o navázání nebo nenavázání smlouvy. Jestliže zdravotnické zařízení se uživí bez smlouvy, nikdo ho nelikviduje.
***