(17.20 hodin)
(pokračuje Grégr)
Dále jsme v těchto oblastech navázali kontakty, podepsali smlouvy a dohody na některé významnější projekty v úderných oblastech Ruska. Jedná se třeba o oblast Sant Petěrburk, leningradskou oblast a další. Takže je to předmětem našeho trvalého zájmu, naší trvalé péče.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Další vylosovaný v pořadí je paní kolegyně Zuzka Rujbrová. Interpelovaným ministrem je ministr Vladimír Špidla, a to ve věci tvrdosti vyhlášky 182/1991 Sb. vůči dětem trpícími rakovinou.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane ministře, asi se mnou budete souhlasit, že některé formy rakoviny mohou představovat těžké zdravotní postižení, zvlášť pokud touto nemocí trpí nezletilé dítě, a bohužel ani dětem se tato nemoc nevyhýbá. Ráda bych se v této souvislosti zeptala na určitý rozpor mezi zákonem o sociálním zabezpečení č. 100/1988 Sb. a jeho ustanovení § 86 s ustanovením § 135 prováděcí vyhlášky 182/1991 Sb., pokud jde o možnost poskytnutí příspěvku na zakoupení, opravu a úpravu motorového vozidla.
Zatímco zákonu postačí skutečnost, že občan je těžce zdravotně postižený, prováděcí vyhláška - a ta by se zákonem neměla být v rozporu - omezuje možnost poskytnutí příspěvku na určité formy postihu vad nosného nebo pohybového ústrojí. Jistě si uvědomujete, že děti, které touto nemocí trpí a které jsou v péči rodičů, kteří se vzdali svých zaměstnání, aby se mohli dětem věnovat, obvykle nemohou cestovat veřejnou dopravou, a přitom jsou z možnosti této dávky vyloučeny. Ráda bych se zeptala, zda uvažujete o změně této vyhlášky, případně zda doporučujete řešení formou ústavní stížnosti.
Při příležitosti bych vám ráda předala materiály, které se týkají jednoho z těchto nezletilých dětí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně, slovo má ministr vlády Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, problém, o kterém se zmínila paní poslankyně Zuzka Rujbrová a ve kterém mě interpeluje, je problém, který má svou právní část a svou věcnou část.
Je samozřejmé, že zhoubné onemocnění jakýmkoliv typem rakoviny je mimořádně těžká a tragická záležitost pro každého, kdo se s tímto osudovým okamžikem setká, a je zřejmé, že zhoubné nádory v některých případech mohou vést k velmi těžkému trvalému zdravotnímu postižení a invalidizaci. To je nepochybné, o tom nemíním polemizovat a bylo by to i zbytečné, protože to je věc, která je zřejmá v přímém zření.
Je jasné, že v případě, kdy se týká takovýto osud dětí, je to dvojnásob tragické. Je ovšem i právní rovina, o které se paní poslankyně nezmínila. Tu v tento okamžik přijímám jako případnější pro interpelaci, protože zde jsme v zákonodárném sboru a skutečně je naším úkolem vytvořit odpovídající zákonnou infrastrukturu, ke které patří jak zákonné, tak podzákonné předpisy, a je samozřejmé, že ústavnost určitého pojetí je významným prvkem, který musí být respektován.
Paní poslankyně se nezmínila, že vyhláška 182 již byla napadena z hlediska ústavnosti a výrok Ústavního soudu skutečně v některých prvcích této vyhlášky ji prohlásil za mimoústavní. Z tohoto důvodu Ministerstvo práce a sociálních věcí zahájilo práci na novele této vyhlášky a tyto práce jsou neseny dvěma záměry. Za prvé docílit plného souladu vyhlášky s ústavou, což ovšem prací na pouhé vyhlášce není možné, protože tam byl napaden základní princip, že některé věci nemohou být uplatněny ve vyhlášce. Znamená to tedy předložit zákonnou úpravu. Ale druhou linií je modernizovat a novelizovat tuto vyhlášku věcně, tzn. zvládnout celou řadu problémů, které jsou s ní spojeny.
Je správné, abych zmínil, že vyhláška 182 je vlastně klíčovou vyhláškou, má obrovský rozsah, zasahuje celou řadu oborů sociální pomoci a sociální péče, a z toho důvodu je její novela velmi obtížným úkolem. Chci paní poslankyni říci, že mým cílem, protože projednávání zákona je zdlouhavá věc, je připravit vyhlášku tak, aby se ve své podstatě stala nebo měla úroveň zákona, a tento základní text chci vložit do projednávání sněmovny, abychom docílili plného souladu s ústavou. Ovšem do té doby, než bude tento proces uzavřen, chci - protože je možnost ministerstva vydávat vyhlášky - přiblížit text touto strukturou maximálně požadavkům ústavy a maximálně požadavkům přirozeného rozumu a normálního přístupu k věcem. Vyhláška je skoro již deset let v platnosti a je v řadě případů zastaralá. Právě problém příspěvku na motorové vozidlo a příspěvku na dopravu je jeden ze substanciálnějších problémů, protože je zřejmé, že prostřednictvím tohoto příspěvku dochází ke značnému zneužívání přístupu státu, protože tento příspěvek se často míjí účinkem, protože vozidlo neslouží ke svému účelu. Na druhé straně je ovšem zřejmé, že v řadě případů použití tohoto příspěvku je naprosto adekvátní a odpovídá situaci.
Shodně s paní poslankyní jsem toho názoru, že jakékoliv těžké zdravotní postižení bez ohledu na to, jakým způsobem bylo způsobeno, má být posuzováno shodně. Čili dovolte mi, abych na závěr znovu podtrhl nejdůležitější věci.
Za prvé vyhláška 182 již u Ústavního soudu byla, a pokud paní poslankyně považuje za správné využít svého ústavního práva a žalovat v jiné věci, považuji to za přirozený a odpovídající postup, ale jsem přesvědčen, že postup, který zvolilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, tj. zásadní novela této vyhlášky a příprava textu zákona, který bude zcela v souladu s ústavou, je cesta, která povede rychleji k cíli. Ústavní žaloba samozřejmě není v rozporu a neviděl bych žádný problém v případě, že bude vznesena. Jenom doufám, že naše práce bude tak rychlá, že dříve než by došlo k projednání u Ústavního soudu, se ukáže, že situace se už zlepšila a důvod pro takovouto žalobu odpadl.
Pokud jde o konkrétní případy, které mi paní poslankyně předala, samozřejmě je nechám posoudit příslušnými odbornými orgány a zaujmu k nim stanovisko. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Paní kolegyně Rujbrová bude chtít položit doplňující otázku.
***