(10.30 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Vlastní návrh již bez odůvodnění přednesu v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Druhým přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jiří Patočka, připraví se pan kolega Rudolf Tomíček.
Poslanec Jiří Patočka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, dovolte, abych uvedl několik poznámek v obecné rozpravě k projednávané novele zákona o zadávání veřejných zakázek.
O významu tohoto zákona pro ekonomiku státu jistě nelze pochybovat. Dosud platný zákon o zadávání veřejných zakázek po několikaletém působení lze objektivně charakterizovat řadou nedostatků, které zejména svou obecnou podstatou bez specifických úprav pro jednotlivá odvětví nevytvářely rovnovážný vztah mezi zadavatelem a uchazečem. Dostatečně neeliminovaly korupční tlaky a zřejmě ani ve své novelizované podstatě a koncepci neharmonizují s předpisy a právy a ekonomickým prostředím Evropské unie. Je zřejmé, že kompatibility s právem Evropské unie lze dosáhnout ve správném čase jen vypracováním zcela nového zákona vycházejícího z principu zadávacích směrnic platných v Evropské unii, ale i respektujícího současnou ekonomickou a právní skutečnost v České republice.
Z předlohy vládního návrhu novely zákona o zadávání veřejných zakázek se jedná převážně, s výjimkou zahrnutí tzv. síťových monopolů, o nezásadní legislativně technické, popř. věcné úpravy, které nemění žádoucím způsobem koncepci ani účinnost dosud platné právní úpravy. V období současné ekonomické regrese se problémy vyplývající z nedostatečně působícího tohoto zákona projevují velmi výrazně nejen na straně poptávky, ale i nabídky. Je jisté, že u naprosté většiny zakázek začíná platit nepsané pravidlo, že žádná veřejná zakázka, zejména v sektoru investiční výstavby, se nepostaví za cenu, za kterou byla nabídnuta.
Příčin je více, ale zásadně je lze charakterizovat takto: buďto jsou dány nedostatečnou přípravou zadavatele, anebo chybným nebo neúplným sjednáním ceny ve smlouvě o díle. Tyto příčiny jsou pouze důsledkem jiných příčin, které spočívají v celém systému a funkci zadávání veřejných zakázek.
Zákon o zadávání veřejných zakázek by měl být nástrojem k optimálnímu vynakládání veřejných prostředků, tzn. finančních zdrojů ze státního rozpočtu. Měl by působit k zajištění podmínek, které by vedly k vypracování nejvhodnější nabídky. Podle současného znění zákona i návrhu novely zůstává stále a převážně na vůli zadavatele, jaké podklady pro vypracování nabídek předloží zájemcům o veřejnou zakázku. Nepřesnost zadání se následně projevuje ve velkém rozptylu nabídkových cen, vítězný nejlevnější uchazeč potom obvykle vyvíjí legální i nelegální velký tlak na zadavatele k dosažení potřebné úpravy zadávacích i smluvních podmínek a výsledně na požadované zvýšení realizační ceny. Že to má negativní dopady na spotřebu veřejných finančních prostředků, je nesporné.
Vzhledem k důležitosti tohoto zákona i vzhledem k celkovému průběhu programu schůze sněmovny uvedu několik zásadních problémů, které považuji za důležité.
Jak jsem již řekl, mezi nedostatky stávajícího zákona a jeho novely považuji jeho nízkou, resp. nedostatečnou odpovědnost zadavatele za dokumentaci veřejné zakázky. Tím skutečně vznikají možnosti pro možné i korupční vyjednávání v období realizace, jehož důsledkem je obvykle zvýšení ceny díla a zvýšení potřebných zdrojů ze státního rozpočtu, příp. i vlastních zdrojů zadavatele.
Chybí specifické prováděcí nařízení jednotlivých ministerstev k realizaci veřejných zakázek.
V zákonu i novele nadále chybí ochranné ustanovení proti vzniku nabídkových cenových kartelů. Týká se to nejenom zakázek do finančního objemu 20 milionů, ale samozřejmě i všech cenově vyšších.
V zákonu chybí ustanovení o kontrole nad průběhem a způsobem hodnocení nabídek pro veřejnou zakázku. Je to zřejmý nedostatek kontrolní funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která převažuje ve své působnosti až ve fázi po soutěži na základě případných námitek neúspěšných uchazečů. Řeší tedy procesní a legislativní postupy, nikoliv celkový dohled nad efektivním vynaložením veřejných finančních prostředků.
Co vlastně řeší tato novela?
V tomto znění, které bylo akceptováno příslušnými výbory, lze konstatovat, že řeší převážně legislativní, technické a věcné úpravy, které vylepšují stávající zákon a se kterými lze v podstatě souhlasit. Podle důvodové zprávy se novela snaží přiblížit obdobným zákonům platným v Evropské unii, ovšem ani v důvodové zprávě, ani ve stanoviscích výborů, ani od ostatních účastníků připomínkového řízení tento argument potvrzen není.
Jenom orientačně k strukturování obsahu připomínek: Zpravodaj hospodářského výboru si je určitě vědom toho, že těchto připomínek jenom hospodářskému výboru přišlo cca dvě stě. Já odhaduji celkový počet připomínek k této novele na číslo, které se blíží třem stům. Tento počet nesporně dokumentuje potřebu nejenom novely, ale vlastně i nové právní úpravy.
Co novela zákona neřeší a v čem zákon neupravuje?
Stávající zákon svou obecnou polohou zřetelně nemohl ani nemůže vyhovovat specifikům jednotlivých odvětví. Tento nedostatek se zřetelně projevuje nejvýrazněji zejména v sektoru investiční výstavby, která se týká většiny kapitol státního rozpočtu v jejich části "Kapitálové výdaje", a ve své podstatě se týká hlavně odvětví stavebnictví, energetiky, telekomunikací. Míním tím i sektor přirozených monopolů. Zde se nepřesným definováním veřejné zakázky, zejména nepoužíváním výkazu výměr u zadání veřejných stavebních zakázek, vytvářel a dále vytváří prostor pro další smluvní vyjednávání, jehož důsledkem byla převážně změna realizační ceny směrem k jejímu navýšení. Jak jsem již řekl, znamená zcela nesporně i zvýšení potřeby finančních zdrojů disponovaných ze státního rozpočtu nebo ze soustavy veřejných rozpočtů, rozpočtů obcí, právnických osob apod.
Asi bych si dovolil říci takové přísloví: "Když chceme, pomůžeme - když nechceme, nemůžeme." Ale na bonmoty jsou zde zřejmě lepší odborníci.
Jak jsem již řekl, novela neřeší aktivnější dohled Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nad zadáním veřejných zakázek, jeho průběhem i jejími výsledky. A zabývá se většinou až případnými následnými námitkami, které zkoumá většinou z hlediska legislativního a procesního. Je to tedy oblast, která by se měla konkrétně dotýkat i zákonné úpravy funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
V souvislosti s nežádoucími případy dalších smluvních projednávání, která umožňují následnou úpravu smluvních podmínek a cen, je zřejmé, že bychom při možnosti zavedení pravidla vyloučení, resp. nehodnocení nejnižší, potažmo i nejvyšší cenové nabídky, by se tímto vyřešily tlaky od těch firem, které nesporně svoji nabídku cíleně podcenily s úmyslem později získat její navýšení. Že se tomu tak děje, je určitě většině zainteresovaných známé.
Je ale také zřejmé, že ani tímto opatřením nelze úplně vyloučit vznik a vliv případných cenových nabídkových kartelů a vzájemných křížových poddodavatelských vztahů v průběhu nabídkového řízení, resp. soutěže o veřejnou zakázku, ke kterým zřetelně mnohdy také dochází.
Souhrnně lze konstatovat, že novela zákona o zadávání veřejných zakázek se snaží řešit to, co je v sektoru soukromých firem zejména se zahraniční účastí naprosto bezproblémové a samozřejmé. Výběrová řízení probíhají v několika výběrových stupních, výsledkem je shoda mezi zadavatelem a vítězným uchazečem formulovaná v podmínkách uzavřené smlouvy.
***