(15.40 hodin)
(pokračuje Talíř)
Úpravy jednotlivých evropských zemí se dají k jednomu z těchto systémů přiřadit. Právo na odpověď podle německého systému platí v Rakousku, Švýcarsku, s určitými rozdíly v Holandsku a Dánsku. Francouzský systém převzala Belgie a Itálie. S určitou pravděpodobností lze očekávat, že v rámci Evropské unie dojde v budoucnosti ke sjednocení základních principů mediálního práva, a tedy i institutu na odpověď.
Je-li diskutováno přepracování zmíněné směrnice 97/36 EU a rozšíření její působnosti na periodický tisk, je v této souvislosti zásadní jeden aspekt čl. 23. Ten totiž vychází z práva odpovědi u skutkových tvrzení. To znamená, že i přes značný vliv francouzského právního systému na evropské právo bude v oblasti práva na odpověď dána přednost německému systému. Znamená to, že právo na odpověď vznikne pouze v případě skutkových tvrzení.
Z hlediska těchto důvodů si myslím, že minimálně je v § 12 v tomto příslušném duchu třeba zákon doplnit a opravit. Je to také proto, že např. v § 12, který se týká opravy, se jedná o vlastní sdělení vydavatele, nikoli o sdělování dotčeného. Dotčený může od médií opravu požadovat v případě, když se jedná o nepravdivá nebo pravdu zkreslující skutková tvrzení. Nikdo totiž nemůže být nucen - mám na mysli vydavatele - k tomu, aby prostřednictvím soudního rozhodnutí vyjadřoval názory, které neodpovídají jeho vlastnímu mínění. Proti tomu mohou být média zavázána k tomu, aby opravila ta skutková tvrzení, která vyslovila a jejichž nepravdivost je pozitivně zjištěna.
Uvedu příklad. Noviny mohou uvést článek s obsahem: Pan Novák, ředitel firmy xy je hloupý a nevzdělaný. Jedná se o hodnotící vyjádření, u kterého nemůže být prostřednictvím objektivních důkazů zjištěna jeho pravdivost. Jestliže však noviny napíší, že pan ředitel Novák neukončil žádnou školu a nemá maturitu, lze k této otázce předložit důkaz, např. vysvědčení, a nebude-li tvrzení správné, musí se provést oprava.
Stejně by bylo třeba do paragrafů, které se týkají odpovědi, promítnout příslušné odkazy na skutková tvrzení.
Nedostatečně byl v tomto návrhu, např. v § 16, posuzován rozdíl mezi opravou odpovědi a dodatečným sdělením. Pouze u odpovědi, která je vlastním vyjádřením postižené osoby, má smysl uvádět jméno osoby, která odpověď formulovala. U opravy a dodatečného sdělení se jedná o vyjádření vydavatele a jméno postižené osoby jakožto autora nemůže být logicky uváděno.
Zároveň se domnívám, že domáhání se uveřejnění opravných prostředků u soudu by mělo být nově zapracováno a spojeno s úpravou občanského soudního řádu. Neprodlené prosazení nároků na odpověď je podstatným rysem práva na odpověď. Tím je možno zajistit vysokou efektivitu vynutitelnosti nároku. Trvá-li soudní spor o vytištění odpovědi příliš dlouho, ztratí celá záležitost na aktuálnosti a většina čtenářů už nebude mít v povědomí určité tvrzení tisku, proti kterému se poškozený obrátil. Prozatímním řízením lze předejít řízení v prvním stupni trvajícímu jeden a při odvolání i více roků, na jehož konci by musela být vytištěna odpověď, která po tak dlouhé době nebude nikomu na prospěch.
Zároveň bych se chtěl zmínit o institutu utajených zdrojů informací. Uvádí se, že k odepření svědectví je oprávněna každá fyzická osoba, která se podílí na získání a dalším zpracování informací. V této souvislosti je významné, že hranice okruhu osob musí být velmi široká. K odepření svědectví musí být oprávněni nejen redaktoři, korespondenti, rešeršéři, ale i příslušníci vydavatelství, tedy vydavatelé samotní.
Z těchto všech důvodů, které jsem uvedl, se domnívám - přestože mým názorem je, že tiskový zákon potřebujeme a že by měl být přijat a přestože jsem asi před 14 dny, kdy jsme tuto předlohu projednávali na podvýboru pro mediální legislativu byl názoru, že je možné dopracovat tento zákon - že je nutné vrátit tuto předlohu navrhovateli k dopracování. Protože vím, že tento návrh by měl zaznít v otevřené obecné rozpravě, žádám pana místopředsedu, zda by nemohl otevřít podrobnou rozpravu a dát mi jako zpravodaji slovo, abych mohl přednést formálně příslušný návrh.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Chystám se otevřít obecnou rozpravu v prvním čtení. Ještě než se tak stane, vidím přihlášku místopředsedy sněmovny Ivana Langra zřejmě s procedurálním návrhem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážení členové vlády, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, domnívám se, že by bylo v tuto chvíli vhodné nezahajovat vůbec obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, tak abychom ji netříštili, neboť považuji za málo pravděpodobné, že vzhledem k tomu, že se má po 16. hodině hlasovat o jiném návrhu zákona, že by se nám podařilo obecnou rozpravu dokončit ještě dnes. Předpokládám, že celá řada řečníků bude pečlivě poslouchat své předřečníky a reagovat na jejich slova. Proto si myslím, že rozprava k tak vážné věci by měla být vedena uceleně.
Můj procedurální návrh zní přerušit projednávání tohoto bodu na středu na 9 hodin ráno, není-li tam usnesení sněmovny, že tento čas je vyhrazen pro něco jiného.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Je to procedurální návrh, který ministr kultury doporučuje. Budeme muset o tomto návrhu hlasovat.
Na žádost z pléna vás odhlašuji a žádám o novou registraci. Za malou chvíli zahájím hlasování pořadové číslo 140, ve kterém rozhodneme o přerušení tohoto bodu před otevřením obecné rozpravy v prvním čtení do středy příštího týdne tak, aby se tento bod mohl projednávat jako první bod, není-li stanoven na středu jiný bod.
O tomto návrhu rozhodneme hlasováním pořadové číslo 140. Připomínám, že zástupce předkladatele tento návrh doporučil.
Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Z přítomných 133 poslankyň a poslanců pro hlasovalo 129, proti 3. Tento návrh byl přijat.
Než přeruším tento bod, konstatuji, že do rozpravy je přihlášeno mnoho řečníků a že předsedající ve středu bude muset vyřešit několik přihlášek s přednostním právem, protože je přihlášen místopředseda sněmovny, dva poslanci se stanoviskem klubu a zpravodaj v rozpravě, a všichni z nich mají přednostní právo. Jsem zvědav, jak si s tím předsedající ve středu poradí. Doufám, že to nebudu já.
V duchu usnesení sněmovny přerušuji tento bod.
Registruji přihlášku předsedy poslaneckého klubu KSČM. Mimo rozpravu vystupuje kolega Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, pokusím se obrátit vaší pozornost pozměňovacím návrhem k tomu, jakým způsobem budeme dále jednat ve schůzi sněmovny. Přiznám se, že jsem neuspěl v úterý na poradě u předsedy sněmovny s předsedy poslaneckých klubů s návrhem, abychom ve středu začínali až v 10.00 hodin.
Přestože jsem neuspěl, pokládám za svou povinnosti vůči těm, kterým jsem to slíbil a kteří to mají dále než přijet tramvají, dát procedurální návrh, aby jednací den středa začínal v 10.00 hodin.
***