(15.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Bylo tím krokem, který mohla Poslanecká sněmovna důstojně učinit, aniž by se toto projednávání ocitlo ve fázi ostré frašky. Bohužel ke zhoupnutí této věcné nálady přispěl - je mi velmi líto, ale musím to říci - pan ministr školství, jehož slova o naivitě předloženého návrhu, slova, která zde předtím nepadla a byla to z jeho úst poprvé vyslovená slova o rasistických motivech, rozpoutala politickou přestřelku.
O tom, že paní kolegyně Čelišová hájila systém školství, ve kterém fungovala a kterým její strana deformovala mnohé generace ne tím, jak učila, i když také tím, ale hlavně tím, koho připustila, aby mohl studovat a komu nedovolila, myslím, že jsme mluvili v jiných souvislostech dosti často. Výstup pana Vymětala, to už je skutečně komediálnost, o které mluvila jeho kolegyně z poslaneckého klubu.
Všechny bych nás moc prosila, abychom v těchto výstupech nepokračovali, vrátili se k tomu, co zde zaznělo věcně, a velmi důstojně tuto závažnou normu propustili do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Škromach, poté je přihlášen pan poslanec Petr Mareš.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, poděkoval bych paní poslankyni Němcové vaším prostřednictvím za to, jak nám pěkně shrnula celou rozpravu a za celou dobu nestačila nic říci.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli má slovo pan poslanec Petr Mareš, který je zatím - a doufám, že nejen zatím - posledním přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Petr Mareš: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pánové ministři, vrátím se k meritu věci. Předseda poslaneckého klubu KSČM nás varoval před tím, abychom nepostupovali cestou formální rovnosti, pustíme-li tento zákon do druhého čtení a nakonec ho přijmeme.
Chtěl jsem vás upozornit, že - jsem si jist - paní předkladatelka a ostatní, kteří zákon podepsali, nepovažují tento zákon za definitivní řešení problému, o kterém zde hovoříme. Myslím, že už na začátku naznačil to podstatné pan kolega Bartoš, když říkal, že tento zákon směřuje směrem, kterým nesporně chceme pokračovat při výstavbě našeho vzdělávacího systému a kterým, pokud vím, jdou i úvahy na Ministerstvu školství, a to je směr moderního vzdělávacího systému, který umožňuje maximální možnou integraci ve všech polohách, které zde byly zmíněny, ať už jde o menšiny, ať už jde o zdravotně postižené apod.
V tuto chvíli ovšem nemáme nástroj na to, jak provést tuto komplexní změnu v našem pojetí školní docházky nebo povinném vzdělávání. Tento nástroj nám má umožnit, abychom překonali mezeru mezi současným stavem a stavem, kdy bude přijat nový velký zákon o vzdělávání. Záměrem Ministerstva školství je předložit tento zákon v polovině příštího roku, jestli se nepletu. Mezitím se pracuje na dlouhodobé koncepci školství, připravuje se celá řada dokumentů. Nikdo v této chvíli nedokáže odhadnout, za jak dlouho tento velký zákon bude přijat.
Přestože tento zákon, byť směřuje správným směrem, používá některé nástroje, které ve srovnání s budoucí koncepcí do ní přímo nezapadají, ale řeší problém, který je velice konkrétní. Domnívám se, že na tom se tady shodneme.
Paní kolegyně jmenovala některé případy zdravotních handicapů, které přivádějí děti do zvláštních škol. I kdyby ve zvláštních školách byl jeden jediný žák, který je tam pouze díky tomuto zdravotnímu handicapu, a tento jeden jediný žák by díky tomuto zdravotnímu handicapu nemohl studovat na střední škole, tak si myslím, že stojí za to, abychom tento zákon nejen pustili do druhého čtení, ale také přijali.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Mareš byl posledním přihlášeným do rozpravy, další přihlášku neregistruji. Končím obecnou rozpravu.
V tuto chvíli se ptám nejprve paní navrhovatelky, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak.
Poslankyně Monika Horáková: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, děkuji mockrát za to, že jsme se konečně přichýlili ke konci. Ráda bych měla připomínky jenom k některým vystupujícím v této rozpravě.
Na začátku bych ráda uvedla, že pan poslanec Maňásek uváděl, že není pravidlem, že jsou do škol zařazovány děti z autistickými poruchami, děti hyperaktivní a s různými dalšími poruchami, které jsem uváděla. Také jsem netvrdila, že je toto pravidlem, jak už zde řekla paní poslankyně Dundáčková. Ale i samo Ministerstvo školství a myslím, že i odborná veřejnost uznává tento fakt, že zvláštní škola poskytuje azyl i těmto dětem.
Druhá věc, které bych se chtěla dotknout, a byla zde vyslovena několikrát, a sice to, že se připravuje nový návrh školského zákona. Určitě jste zaznamenali to, že paní poslankyně Šojdrová požádala o zkrácení lhůty o 20 dnů, abychom stihli podávání přihlášek na počátku nového roku. To je také jedním ze smyslů navrhované novely školského zákona.
Uvědomuji si, že se chystá nový školský zákon, otázkou ovšem je, zdali bude splněn termín toho, kdy se má školský zákon projednávat v Poslanecké sněmovně, to znamená v polovině příštího roku. Myslím si, že všichni máme určité zkušenosti a je možné, že se termín posune.
Proto navrhujeme tuto novelu právě v této době, aby bylo možno pokrýt děti, které budou ukončovat zvláštní školu již v tomto školním roce.
Dále bych ráda reagovala na pana poslance Tomíčka. Myslím si, že pokud bude zákon propuštěn do druhého čtení, že pan poslanec Tomíček i další včetně paní poslankyně Čelišové budou mít příležitost říci své připomínky nebo přizvat odbornou veřejnost k této novele školského zákona do výborů, ve kterých se bude projednávat. K tomu budete mít určitě příležitost myslím, že všichni máte možnost se k tomu vyjádřit.
Ještě na závěr k paní poslankyni Čelišové. Musím říci, že novela, kterou navrhuji a kterou podepsali i další poslanci, je právě opřena o poznatky odborné veřejnosti. Proto děkuji všem, kteří podpoří tuto novelu k tomu, aby prošla do druhého čtení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní udílím slovo panu zpravodaji Maňáskovi k závěrečnému slovu.
Poslanec Jaroslav Maňásek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, ze skutečně rušné rozpravy vyplynuly vlastně tři návrhy. Dva se opakovaly. Byl to návrh kolegy Karla Vymětala na zamítnutí, návrh kolegyně Čelišové na zamítnutí, návrh kolegy Klanici vrátit k dopracování a návrh kolegyně Šojdrové na zkrácení lhůty o 20 dnů.
***