Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(15.10 hodin)

(pokračuje Maňásek)

Paní předsedající, domnívám se, že začneme hlasovat o návrhu poslance Klanici, vrátit k dopracování.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nejprve budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, který předložil pan poslanec Klanica.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 79 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 tento návrh nebyl přijat, když se z přítomných 172 pro vyslovilo 46, proti 111.

V hlasování pořadové číslo 80 rozhodneme o zamítnutí předloženého návrhu na návrh pana poslance Karla Vymětala.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 80 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 80 tento návrh také nebyl přijat, když se z přítomných 171 pro vyslovilo 20, proti 125.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

V hlasování pořadové číslo 81, které zahajuji, se ptám, kdo souhlasí s tímto návrhem na přikázání. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo. 81 tento návrh byl přijat, když se z přítomných 170 pro vyslovilo 160, 2 byli proti.

Paní poslankyně Šojdrová navrhla zkrátit lhůtu pro projednávání tohoto zákona ve výboru o 20 dní.

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 82, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 tento návrh byl přijat, když se z přítomných 171 pro vyslovilo 117, proti 23.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a lhůta pro jeho projednání byla zkrácena o 20 dní. Blahopřeji paní navrhovatelce.

Dalším bodem je

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 241 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 241/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl pan poslanec Jaroslav Šrait.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já vím, že sociální věci nebývají v této sněmovně příliš vítány, ale prosím o chvíli pozornosti. (V sále je velký hluk.)

Dovolte mi, abych vaší přízni představil poslanecký návrh zákona, který je nazván novela zákona o státní sociální podpoře, a abych reagoval také na stanovisko vlády. Zákon o státní sociální podpoře byl přijat 26. května 1995. Byl svým způsobem nedokonalý, byl svým způsobem kompromisem. Tehdejší opozice upozorňovala od samého počátku - paní předsedající, takto se opravdu nedá mluvit. (V sále přetrvává velký hluk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče. Prosím členy Poslanecké sněmovny, zda by byli ochotni se trochu ztišit, aby pan poslanec Štrait mohl pokračovat.

Poslanec Jaroslav Štrait: Pravicové strany se raději baví o jiných věcech, já to vím, ale věci sociální zajímají více lidí v tomto státě.

Od samého počátku byla tehdy ostrá opozice, ale zákon byl nakonec schválen. Projevilo se to nepříznivě v řadě věcí, např. poklesem populace a čtyřmi novelami od té doby za pouhé tři roky.

Poslanecký klub KSČM tehdy tento experiment nepodporoval a nesmířil se s ním. Tehdy jsme předložili 12 pozměňovacích návrhů a 2 novely vlastní. Těší nás, že některé novely byly později přijaty, i když se v tom angažoval jiný politický klub. Říká se tomu ukradené zboží nebo ukradené myšlenky, ale čert to vem, když to posloužilo lidem.

Vláda ve svém stanovisku předloženou novelu zamítla. Důvodem zamítnutí je, že "předkládá vládní novelu zákona o sociální podpoře". V této souvislosti musím s politováním konstatovat, že toto tvrzení - přestože je vládní - není pravdivé. Návrh státního rozpočtu nic podobného neošetřuje a případné financování nějaké novely v této oblasti není z jiných zdrojů možné. Poslanecká varianta novely zákona o státní sociální podpoře je tedy jedinou aktuální variantou na příští rok a lze ji ještě v rozpočtu zohlednit.

Dále chci upozornit vážené kolegyně a kolegy, že většinu projednávaných návrhů předkládáme opakovaně. Jejich uskutečnění není jen z naší hlavy. Podpořily to dvě odborové centrály v nedávné minulosti, občanská sdružení a organizace zvaná Koordinační výbor organizace důchodců a zdravotně postižených České republiky. S opakovaně předkládanými návrhy se v minulosti ztotožnili i někteří poslanci této sněmovny. Věřím, že budou zásadoví a podpoří je také dnes. Tolik stručně úvodem.

Nyní stručně k jednotlivým připomínkám vlády.

K bodu č. 1: Podle našich propočtů dosahují náklady navrženého zvýšení a plošného poskytování přídavků všem dětem v České republice 12,6 mld. až 15,4 mld. Kč. Tato částka bude významně kompenzována snížením současných nákladů na výplatu sociálního příplatku a příspěvku na bydlení. Dále se nabízí možnost snížit aparát kontaktních míst státní sociální podpory - odhadujeme až o čtvrtinu. V případě zájmu sněmovny jsme ochotni předložit podrobný ekonomický rozklad.

Bod 2 se týká tvrzení o nadbytečnosti a nepotřebnosti zdravotního příplatku jako zvláštní sociální dávky pro zabezpečení dostupnosti zdravotní péče celé populace. Argumentace přitom zase není ze strany vlády originální. Stejnou argumentaci použila bývalá koaliční vláda v únoru 1996. Občanská veřejnost a orgány podporující jeho zavedení však mají jiný názor. Uplynulá tři léta výrazně prokázala opodstatněnost aktuálnosti zdravotního příspěvku. Důkazem je nejen deficitní hospodaření zdravotních pojišťoven, zakládající zvýšenou spoluúčast pacientů na úhradách dostupné lékařské péče, ale i samotné systémové změny v legislativě - důvodová zpráva je uvádí podrobně -, v neposlední řadě i nárůst cen léků, stomatologické péče, placených lékařských služeb, léčebných prostředků a pomůcek, což výrazně podnítilo růst životních nákladů seniorů a zdravotně postižených. Podotýkám, že tato specifická realita nebyla v plošném mechanismu valorizace sociálních dávek zohledněna. Mohu uvádět řadu příkladů, kdy na nezbytnou zdravotní péči chybějí prostředky. Zejména tomu tak je v teritoriích se skokovým růstem ceny bydlení.

Přes ušlechtilé snahy současného Ministerstva zdravotnictví vyvést tento obor z krize je tedy sama sociálně ekonomická situace tou hlavní objektivní realitou, která zavedení zvláštní adresné dávky pro naplnění ústavy podněcuje. Názoru, že zdravotní příplatek svým charakterem nepatří do systému státní sociální podpory, musím oponovat. Ochrana zdraví je stejnou základní lidskou potřebou jako třeba ochrana bydlení.

***