(15.20 hodin)
(pokračuje Štrait)
A pokud je součástí zákona o státní sociální podpoře příspěvek na bydlení, tak tam lze se stejnou intenzitou zařadit i příspěvek na zdravotnickou péči.
Třetí bod: Návrh na změnu frekvence testování, prokazování, evidenci a rozhodování při dávkách sociální podpory, pokud jde o příspěvek na bydlení ze tří na šest měsíců, odráží realitu délky jejich nárokovosti. Klub KSČM je přesvědčen, že na tento luxus neustálých kontrol a prověřování tato republika nemá a je to kontraproduktivní.
Čtvrtý bod: I v tomto případě současná vláda opsala účelově spekulativní argumentaci bývalé vlády koaliční. Kdybych to řekl velice jednoduše, tak úředníci jsou naprosto stejní, nenamáhají se vůbec hledat jiné argumenty. Pokud na jedné straně do obsahu tzv. rozhodného příjmu rodiny zahrnu soudem stanovené příjmy, tak na straně druhé musím z tohoto obsahu odečíst i soudem stanovené výdaje.
Bod pátý: S ohledem na opodstatněnou kritiku majitelů nájemních domů tu je návrh k původnímu záměru zákona a tím vyloučení možnosti účelově vázat dávku na bydlení k jiným účelům. Použitelnost ustanovení § 59 odst. 4 je v praxi problematická.
Bod šestý: Jde o legislativně technické úpravy související s návrhem plošné výplaty dětských přídavků. Abych byl objektivní, dávám stanovisku vlády opodstatnění v bodě, že jsme tam zapomněli na přechodná ustanovení novely. Jsme ochotni samozřejmě doplnit ve druhém čtení.
Celkově k důvodové zprávě, k argumentaci. Převažují tvrzení neprokázaná až populistická a nemá význam o tom diskutovat.
Vážení kolegové, předkládám vám ještě jednou návrh novely zákona o státní sociální podpoře, tak jak jsem o tom hovořil. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a nyní udílím slovo zpravodaji pro první čtení panu poslanci Václavu Hanušovi.
Poslanec Václav Hanuš: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, pan předkladatel osvětlil tisk 241 a zmínil se i o zamítavém stanovisku z tisku 241, takže já jen krátce vyjádřím své poznatky k tomuto tisku.
Návrh poslanců Jaroslava Štraita a dalších, tisk 241, na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje dílčí úpravy tohoto zákona a zavádí novou sociální dávku - zdravotní příplatek.
K těmto navrhovaným úpravám mám tyto připomínky:
1. Návrh na plošné vyplácení přídavků na dítě bez testování příjmu rodin a jeho zvýšení v průměru z 534 Kč na 1 081 Kč.
Tento návrh se mi nezdá sociálně spravedlivý, pokud nebude odstupňovaný dle příjmové situace rodiny. Testování příjmů nepovažuji za kontraproduktivní nejen vzhledem k testování příjmů pro účely nároku na příspěvek na dopravu, ale i pro dopad na sociálně nejslabší rodiny. Předběžný odhad dopadu tohoto kroku činí 17 miliard Kč ze státního rozpočtu.
2. Změna rozhodného období pro prokazování příjmů u dávek sociální podpory a příspěvku na bydlení.
Doporučuji zachovat stávající testování příjmů vzhledem k pružnému reagování na sociální situaci rodin.
3. Odpočet výživného z rozhodných příjmů rodiny.
Nelze doporučit pro diskriminaci "spořádaných rodin", které by byly znevýhodňovány. Výživné doporučuji započítávat na základě dokladů, ne pouze čestným prohlášením.
4. Zdravotní příplatek.
Zdravotní příplatek je nereálný vzhledem k administrativní a ekonomické náročnosti. Postrádám návrh řešení, kdo bude vyplácet, evidovat a kontrolovat pětitisícový limit.
5.Návrh na vypuštění § 5 odst. 3.
Nelze souhlasit s tím, aby oprávněná osoba, která má v současné době nárok na dávku za kalendářní měsíc, ve kterém splňovala podmínku nároku po dobu kalendářního měsíce, byla o tuto dávku připravena.
Tímto bych asi skončil a na základě uvedených připomínek si dovolím ctěné sněmovně navrhnout zamítnutí návrhu již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen místopředseda vlády Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je velmi obtížné argumentovat v situaci, kdy návrh obsahuje opatření, se kterým v zásadě souhlasím. Je to plošné zavedení přídavků na děti. Ale, bohužel, předloha, která je zde panem poslancem Štraitem předána k projednání sněmovně, je do té míry nešťastně zformulovaná, do té míry nepromyšlená, že mi nezbývá nic jiného než konstatovat, že cesta do pekla je obvykle lemována dobrými úmysly.
Ano, uvažujeme o rozsáhlé novele zákona o sociální podpoře a součástí této novely je i myšlenka zavést plošné přídavky na děti. Ale toto opatření musí být svázáno s dalšími opatřeními, jako je vazba na sociální příplatek, musí být promyšleno a vyváženo ve vztahu k ekonomickým možnostem země. Já nemohu přisvědčit myšlence pana poslance Štraita, že náklady jeho opatření budu 12 miliard korun, protože výpočty, které jsme učinili, a učinili jsme je zodpovědně a pečlivě, hovoří o 17 miliardách. Takováto suma se samozřejmě dostává do konkurence s jinými sociálními dávkami, se stabilitou důchodového systému, s nemocenským pojištěním atd.
Národohospodářské zdůvodnění není dostatečné a není podle mého názoru tím splněna i formální podmínka předložení zákona, tj. minimálně kvalifikovaný odhad dopadu na státní rozpočet.
Pokud jde o návrh na zavedení zdravotního příplatku, musím jej velmi ostře odmítnout, protože by způsobil vznik naprosto neprůhledných finančních toků ve dvou resortech; zdravotní příplatek by se mohl stát novým a nekontrolovatelným finančním zdrojem pro oblast zdravotnictví.
Tady je vhodné, abychom si uvědomili zásadní rozdíl mezi financováním zdravotnictví, kde zdravotní pojištění je vlastně pojištěním na věcné plnění, čili plnění, které je financovanou službou a které nemá svoji horní hranici oproti jiným sociálním systémům, kde se jedná o finanční plnění, kde hranice se dá definovat. Proto systémy, které mají věcné plnění, jsou schopny velmi důsledně a efektivně, dojde-li k nepromyšlenému spojení, vytunelovat systémy, kde plnění je finanční.
Pokud jde o změnu rozhodného období, za které se zjišťuje příjem, nemohu nic jiného, než odmítnout tuto myšlenku, protože koncepcí, která je vložena do zákona a kterou považuji za správnou, je reakce na konkrétní situaci. Prodloužení této situace by vedlo ke dvěma paradoxům.
Za prvé: Člověk, který by potřeboval pomoc, by ji nedostal, a naopak člověk, který by už pomoc velmi dlouho nepotřeboval, by ji zbytečně dostával.
***