(12.10 hodin)
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych ve stručnosti splnil svou povinnost zpravodaje ke sněmovnímu tisku číslo 282, jímž nám vláda předkládá k projednání zákon k provádění mezinárodních sankcí, k udržování míru a bezpečnosti.
Přijetí této zákonné normy má ve svém důsledku zásadně změnit současný způsob přístupu České republiky k uplatňování mezinárodních sankcí, přičemž sledovaným cílem je především usnadnění a zrychlení provádění sankčních režimů. Dosavadní praxe - a na tomto místě připomenu těžkopádnou reakci na vyhlášení opatření ve vztahu k Svazové republice Jugoslávii či změnu přijatých opatření ve vztahu k Libyi -, zejména její nízká efektivnost a malá schopnost reagovat na aktuální zahraničněpolitický vývoj, je nadále neudržitelná. V případě sankcí Rady bezpečnosti OSN je dávno povinností České republiky řádně dodržovat mezinárodní závazky, v případě sankcí Rady Evropy se jejich naplňování rovná významným zahraničněpolitickým zájmům naší republiky.
Vláda předkládá po mém soudu návrh efektivního nástroje, kterým však zcela mění dosavadní filozofii přístupu k uplatňování mezinárodních sankcí v našem právním řádu. Návrh zákona dává vládě pravomoc svým nařízením stanovit věcný a časový rozsah mezinárodních sankcí a tyto sankce podle potřeby měnit, pozastavovat a rušit. Vláda je ve svých opatřeních omezena jednak samotným zákonem, který stanoví, jaké sankce může vláda provádět, jednak samotným rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN či společným postojem Rady Evropské unie.
I přes tento fakt bude i nadále vyhlašování mezinárodních sankcí, jejich uplatňování zejména s ohledem na možné mezinárodněpolitické a ekonomické dopady zdrojem možných rozdílných postojů a názorů. Považuji proto za zcela nezbytné zachování kontrolních mechanismů Poslanecké sněmovny Parlamentu, které nebudou snižovat efektivitu jednání a v konečném důsledku mohou být zárukou kvality dosažené shody.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych navrhl sněmovní tisk číslo 282 k projednání ve druhém čtení a k projednání příslušnému výboru Poslanecké sněmovny.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jedinou písemnou přihlášku, a to od kolegy Miroslava Ransdorfa, takže mu uděluji slovo. Prosím, aby další zájemci se hlásili buď písemně, nebo přímo ze sněmovny.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil několik poznámek k tisku 282, který se týká mezinárodních sankcí. Chtěl bych říci, že tato otázka má také svou dlouholetou historii, a i když se to nezdá, tak český národ má také s mezinárodními sankcemi svou bohatou zkušenost. Mimo jiné proti husitským Čechám byly použity mezinárodní sankce tehdejší - zákaz obchodu s husitskými Čechami podle jednotného mustru, takříkajíc mezinárodního, který se týkal Saracénů. To byl obecně platný model, který užívala církev vůči svým odpůrcům, tedy včetně husitských Čech.
Myslím si, že předkládaný návrh je těžko akceptovatelný z toho důvodu, že dává vládě jakousi volnou ruku při výkonu sankčního režimu a záruky proti zneužití jsou minimální. Chtěl bych upozornit také na to, že celý sankční režim, jak se uplatňuje zejména během 90. let od skončení studené války, je vystaven velikému riziku zneužití, a uvedu jenom tři příklady z nedávné doby, které o tom svědčí.
Je to záležitost Iráku, kde díky sankcím, které probíhají a které nikterak nepoškodily panující elitu, došlo k tomu, že tato země ztratila milion lidí. Nejvíce trpí lidé, kteří se bránit nemohou, zejména staří lidé a děti. Mohu říci, že podobně podivný je případ i ze strany Libye, kde ovšem naše země, která přijala sankce, kupodivu týkající se těch nejméně významných položek z hlediska struktury našeho obchodu, nicméně tyto sankce nadělaly značnou politickou a ekonomickou škodu, i když původní záměr byl jiný.
***