Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(14.30 hodin)

(pokračuje Kohlíček)

V některých oblastech máme v současné době s postsovětskými republikami dokonce bezesmluvní vztah a to rozhodně nepřispívá k právní jistotě v bilaterálních vztazích.

Pokud se týká vztahu s Ukrajinou, tam je ještě podle mne nevyřešená otázka našeho podílnictví na hrudkovně v Krivém Rogu. Zřejmě při inventuře, o které se zmínil pan ministr zahraničních věcí, se přijde na další smlouvy, které jsou dosud otevřeny.

Přesto doporučuji, abychom ve druhém čtení vyslovili souhlas s touto smlouvou.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Kohlíčkovi. Hlásí se ještě někdo dále do rozpravy? Ne, rozpravu uzavírám a navrhuji přijmout toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s Protokolem mezi vládou České republiky a kabinetem ministrů Ukrajiny o dvoustranných smluvních vztazích mezi Českou republikou a Ukrajinou."

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 99, které jsem zahájil. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování končím. Z přítomných 116 pro 87, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl schválen a vyslovili jsme s touto smlouvou souhlas.

Kolegyně a kolegové, jsme v poněkud složité situaci, protože dalším bodem je bod č. 108, u kterého je zapotřebí ústavní třípětinové kvorum. Navrhuji, abychom tento bod rozjednali a před hlasováním přerušili, abychom se nemuseli k tomuto bodu vracet a provádět rozpravu a úvodní slovo v průběhu příštího týdne. Jestliže nikdo neprotestuje, tento bod otevřu. Těsně před hlasováním předložím procedurální návrh na přerušení tohoto bodu, pokud se ukáže, že ústavní kvorum by bylo ohroženo. Obávám se, že je.

Otevírám bod číslo

Prosím o úvodní slovo ministra zahraničních věcí České republiky pana Jana Kavana. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážené poslankyně a poslanci, Česká republika je od okamžiku svého vzniku vázána Úmluvou OSN o právech dítěte. Jedná se o nejmladší mezinárodní smlouvu o lidských právech uzavřenou na půdě OSN. Od okamžiku podpisu je smlouva předmětem vysokého zájmu světové veřejnosti i světových odborných kruhů. Za těchto deset let byla smlouva s výjimkou USA a Somálska ratifikována všemi státy světa. Samotné jednání států tak z ní učinilo takřka jedinou univerzálně uznanou mezinárodní právní normu.

Jako Smlouva o lidských právech zakotvuje Úmluva o právech dítěte vlastní kontrolní mechanismus, kdy ve svém čl. 43 předvídá zřízení výboru pro práva dítěte. Ten je v současné době složen z deseti odborníků vysokého morálního charakteru, kteří jsou voleni na období čtyř let. Úkolem výboru je sledovat dodržování smlouvy, což zejména znamená, že projednává periodické zprávy o jejím plnění předkládané smluvními stranami a činí návrhy a doporučení ke zlepšení úrovně práv dětí na celém světě. V současné době je výbor doslova zahlcen prací, protože podstatnou částí jeho práce je poskytování právních stanovisek k právům, která smlouva chrání. Nejmarkantnějším důsledkem zahlcenosti je zpomalení chodu celého kontrolního mechanismu, čímž dochází až k eliminaci samotného smyslu existence smlouvy, totiž k ochraně práv dětí.

Smluvní strany si uvědomily naznačené nebezpečí a v souladu s čl. 50 úmluvy byla na konferenci smluvních stran schválena 12. prosince 1995 změna ve znění čl. 43 odst. 2 a několik dní poté, 21. prosince 1995, změna čl. 43 byla přijata i Valným shromážděním. Změna spočívá v navýšení počtu členů výboru z 10 na 18 a jejím cílem je větší efektivita kontrolní práce výboru. Česká republika přijetí uvedené změny úmluvy na všech mezinárodních fórech aktivně podporovala a v souladu s tímto na konferenci smluvních stran hlasovala pro daný návrh. Vnitrostátním přijetím této změny bude úsilí České republiky o zajištění větší pružnosti a účinnější práce výboru dovršeno.

Dovolte mi nyní vyjádřit se k povaze Úmluvy o právech dítěte, která předurčí způsob hlasování v této sněmovně o předkládaném návrhu na změnu jejího článku 43. Respektuji současně skutečnost, že rozhodnout o proceduře hlasování je nesporným výlučným právem Parlamentu České republiky. Následující informace proto považujte za pouhý názor či doporučení Ministerstva zahraničních věcí.

Úmluva o právech dítěte byla schválena polistopadovým Federálním shromážděním a ratifikační listina k ní byla uložena 7. ledna 1991, pouhé dva dny před schválením ústavního zákona 23/1991 Sb., který do československého právního řádu poprvé zavedl kategorii smluv o lidských právech a základních svobodách. Federální shromáždění je proto v souladu s tehdejší ústavou schválilo podle jediné společné procedury platné pro schvalování mezinárodních smluv, aniž by její povahu v uvedeném smyslu specifikovalo. Parlament České republiky se již nemohl k lidsko-právnímu charakteru Úmluvy o právech dítěte vyjádřit. Je pravda, že mnohé návrhy na zahájení řízení před Ústavním soudem České republiky podané skupinou poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s touto úmluvou zacházejí již jako se smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky.

Prvním precedentem byl návrh 45 poslanců ve věci nepodmíněnosti práva na bezplatné základní a středoškolské vzdělání, o němž Ústavní soud rozhodl v únoru 1994.

Vrcholným soudním orgánem, který posuzuje povahu mezinárodních smluv schválených československými zákonodárnými orgány ve smyslu čl. 10 ústavy, je Ústavní soud. Ten se k úmluvě o právech dítěte vyjádřil několikrát, nejjednoznačněji ve svém nálezu z 9. 4. 1997 o právním institutu ústavní výchova. V odůvodnění nálezu uvedl, že tato úmluva - cituji - je nepochybně mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že považuje Úmluvu o právech dítěte za smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 ústavy. Třebaže Poslanecká sněmovna Parlamentu zřejmě nemá ústavněprávní povinnost takovou kvalifikaci Ústavního soudu respektovat, domnívám se, že je žádoucí, aby v zájmu zachování principu právního státu jeho právní názor převzala. Je-li Úmluva o právech dítěte smlouvou podle čl. 10 ústavy, měly by obě komory Parlamentu hlasovat o jakékoli její změně jako o smlouvě o lidských právech a základních svobodách, tedy podle č. 39 Ústavy České republiky.

Vážené dámy a pánové, dovolte mi závěrem vyslovit naději, že potřeba změny čl. 43 Úmluvy o právech dítěte najde v Parlamentu České republiky pochopení a Česká republika se zařadí mezi ty země, které tuto změnu přijmou. I díky vám bude tak moci Česká republika dát najevo, jakou hodnotu přisuzuje ochraně lidských práv u snad nejzranitelnější skupiny obyvatel, to je dětí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru zahraničních věcí panu Janu Kavanovi. Vládní návrh jsme přikázali k projednání zahraničnímu výboru, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 215/1. Nyní prosím zpravodaje tohoto výboru pana kolegu Michala Doktora, aby návrh výboru předložil, příp. odůvodnil. Prosím, pane kolego.

Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, zahraniční výbor projednal předložený návrh k vyslovení souhlasu změny čl. č. 43 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte na své 25. schůzi dne 15. září. Dovolte, abych z něho vyňal nejdůležitější část v tomto znění:

Zahraniční výbor

1. doporučuje Poslanecké sněmovně považovat Úmluvu o právech dítěte za mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení, v němž vyslovuje souhlas podle čl. 39 odst. 4 ústavního zákona ČNR, Ústavy České republiky, se změnou čl. č. 43 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegu Doktorovi. K předloženému návrhu smlouvy otevírám rozpravu, do které se hlásí nejprve kolega Payne, potom kolega Ransdorf.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, mám za to, že Ústavní soud velmi správně dospěl k názoru, že tato smlouva o právech dítěte by měla být považována za smlouvu o lidských právech ve smyslu čl. 10 naší ústavy.

Na druhé straně musím konstatovat, že v kategorii všech smluv, které spadají pod čl. 10 naší ústavy, máme z hlediska zákonodárné moci jistý nepořádek, protože u některých z nich jsme přijali specifické usnesení, u některých jsme ho nepřijali, že je takto chceme chápat. Když si porovnáme stenoprotokoly ze všech případů, zjistíme, že je před námi nemilý úkol udělat v tom pořádek, abychom ke každé smlouvě přijali správné usnesení. Nestačí jen že schválíme smlouvu 120 hlasy, ale jde o to, aby existovalo usnesení, že Poslanecká sněmovna považuje tento návrh smlouvy za smlouvu podle čl. 10. Byl bych rád, abychom nepřidělali další zmatek. Vřele tuto smlouvu podporuji, podporuji změnu, která je ve vládním návrhu obsažena. Byl bych rád, kdybychom mohli ponechat otevřenou rozpravu, a připravil bych usnesení tak, abychom v této věci postupovali k dořešení situace tak, aby usnesení bylo stejné jako ve všech ostatních případech. Mám pocit, že je to jistý dluh naší veřejnosti.

Zároveň Ústavní soud by nadále nemusel výkladem dospívat k názoru, zda úmluva je nebo není podle čl. 10, ale existovalo by k tomu usnesení Parlamentu, které by definitivně a jednoznačně učinilo pořádek. Myslím si, že novelizace této úmluvy je dobrou příležitostí, abychom alespoň v tomto jednotlivém případě dospěli k systematickému dořešení této problematiky.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Paynovi. Nyní bude hovořit pan kolega Ransdorf. Další přihlášku nevidím. Prosím, pane kolego.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych uvést několik poznámek k předkládanému textu.

Za prvé bych chtěl zdůraznit, že KSČM vidí v předkládaném návrh potvrzení správnosti svého přístupu k legislativním aktivitám v době, kdy bývalý šéf legislativní rady Jan Kalvoda tvrdil, že jakákoli úprava týkající se práv dětí nemá místo v českém právním systému, že stačí obecná úprava v rámci občanského zákoníku, zatímco evropské země prosazovaly speciální úpravy. V této době náš klub předkládal řadu iniciativ jdoucích tímto směrem, nejprve formou ústavního zákona a také i konkrétních novel jednotlivých zákonů

Chtěl bych v této souvislosti říci, že se v žádném případě nehodláme přiřadit po bok USA a Somálska, které jako jediné dvě země neratifikovaly tuto dohodu. Příslušnou dohodu vřele podporujeme.

Chtěl bych v této souvislosti učinit určitý dotaz na ministra zahraničních věcí pana Jana Kavana. Aniž bych se chtěl mýlit, jsem přesvědčen, že jeden z bodů, kterým směřovala kritika na adresu České republiky ze strany Evropské unie, bylo využívání dětské práce. Chtěl bych se zeptat na jeho stanovisko k této věci, jak vidí situaci v této oblasti, zda kritika ze strany Evropské unie je oprávněná, a pokud ano, zda budou učiněna opatření ze strany vlády, aby tento jev nepokračoval.

***