(15.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Zcela závěrem bych chtěl vyzvat tuto sněmovnu, aby si uvědomila, že jsme teprve na počátku ekonomického oživení, že ten proces je jakousi křehkou nadějí, jak řekl ministr financí, a že tuto naději lze snadno politickou botou zašlápnout. Jestliže opozice dá přednost své obvyklé rétorice - a já chápu, že je k tomu motivována - pak to znamená, že v této zemi, kde se ztrojnásobil objem zahraničních investic, dojde k odlivu zájmu zahraničních investorů, že v této zemi se zhorší podnikatelské klima a že rozbíhající se ekonomické oživení bude politickým rozhodnutím této sněmovny zastaveno, nebo především výrazně zabrzděno.
Na podkladě čísel, která jsem uvedl o skutečných výsledcích hospodářské politiky, bych chtěl proto požádat sněmovnu, aby nadřadila zájmy České republiky a české ekonomiky nad exhibice těch, kdo se považují za ekonomy. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil předseda vlády České republiky Miloš Zeman.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Předtím ale faktickou poznámku kolegy Kučery - nebo technickou poznámku - a poté vystoupí pan kolega Kühnl.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Děkuji. Dámy a pánové, při hlasování č. 131 o novele trestního zákona je vedle mého jména uvedeno "ano", ale já jsem hlasoval "ne". Prosím o opravu, o revizi hlasování nežádám. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, je to technické sdělení pro stenozáznam.
Pokračujeme dále v obecné rozpravě k návrhu státního rozpočtu. Nyní bude hovořit pan poslanec Karel Kühnl, připraví se pan kolega Kalousek.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, při projednávání zákona o státním rozpočtu v prvním čtení se myslím Poslanecká sněmovna musí především zabývat širším pohledem na působení vlády. Rozpočet je totiž podstatou vládnutí, je podstatou správy věcí veřejných a jeho konkrétní podoba je vždy výslednicí celkové kvality výkonu vládní moci, určitým průsečíkem celé politiky, zejména hospodářské politiky vlády.
Znamená to tedy, že souhlas nebo nesouhlas s vládním návrhem je automaticky souhlasem nebo nesouhlasem s dosavadním působením vlády a zároveň souhlasem nebo nesouhlasem s kroky, které z rozpočtu vyplývají. Rozhodnutí sněmovny je přitom verdiktem jak o činnosti vlády, tak také o nečinnosti vlády v rozhodujících oblastech. Obojí totiž předznamenává stejnou měrou konečnou podobu návrhu státního rozpočtu.
Vláda, která návrh státního rozpočtu na rok 2000 předkládá, samozřejmě nezahájila svou činnost v bodě nula. Poslanecká sněmovna má jistě dostatečnou historickou paměť, aby si připomněla určité výtky adresované jak vládám dřívějším, tak i této vládě při předkládání rozpočtů v minulých letech. Ty výtky se týkaly problémů založených v minulosti, které - a to je třeba říci - dnešní vláda zdědila, a které, kdyby to byla vláda dobrá, mohla a měla začít odstraňovat.
Veřejné finance České republiky trpí již několik let třemi hlavními neduhy.
Trpí především svazující strukturou výdajů státního rozpočtu, která vede k neustálému zmenšování fiskálního prostoru pro aktivní politiku vlády a ke zvětšování váhy mandatorních výdajů.
Dalším neduhem je prohlubování schodkového trendu hospodaření veřejných rozpočtů jako celku, což je samozřejmě přímý důsledek neduhu prvního.
A konečně za třetí - veřejné rozpočty trpí stále se snižující transparentností soustavy veřejných rozpočtů, v nichž je stále více a více výdajů ukrýváno v bilancích různých fiskálních mutantů, tzv. transformačních institucí.
Pokud by platil předpoklad o historické paměti, pak bych očekával, že se sociálně demokratická vláda poučí z chyb vlád předchozích a že vyvine nějakou snahu změnit negativní trendy vývoje veřejných rozpočtů. Je třeba připomenout, že při projednávání státního rozpočtu na rok 1999, tedy na letošní rok, se většina této sněmovny ještě rozhodla přiznat vládě polehčující okolnost nedostatku času k navržení zásadních změn, které by zmíněné tři negativní trendy zastavily a postupně otočily.
Dnes je ovšem vláda v úřadě již patnáct měsíců. Skutečnost, že stále neučinila nic pro obrat ve veřejných financí směrem k udržitelné struktuře výdajů, k úplnosti a průhlednosti celé rozpočtové soustavy a k postupnému návratu k vyrovnanosti, dnes již nemá čím omluvit. Všechny tři tyto trendy, které vláda zdědila, nejenže nezastavila, ale jak dokazuje právě návrh rozpočtu na příští rok, dramaticky dále roztočila. To je - jak již řečeno - samozřejmě neomluvitelné. Je to ovšem vysvětlitelné. Vysvětlitelné je to ovšem jedině bohorovnou nečinností vlády v této oblasti a napravitelné je to pouze jejím odstoupením.
Vládu - zdá se podle navrženého rozpočtu - už asi nezajímá její vlastní program. Program plný výrazů jako "podpora hospodářského růstu", "nastolení skutečně právního státu", "zlepšení institucionálního rámce, v němž ekonomika funguje", "zlepšení ochrany a bezpečnosti občanů", "vytvoření reálných předpokladů pro vstup České republiky do Evropské unie" atd.
Patnáct měsíců působení současné vlády ukázalo, že vláda není schopna obsáhnout problém potřebných legislativních a institucionálních změn. Předložený návrh státního rozpočtu navíc ukazuje i to, že vláda není schopna vytvořit nějaký rozumný, efektivní systém fiskální stimulace pro uskutečnění svých vlastních programových závěrů. Dovolte mi, abych se pro malý časový prostor dotkl jen jednoho jediného příkladu.
Vláda neustále opakuje - a já jí v tom tleskám - že v rámci podpory budoucího hospodářského růstu chce významně podpořit malé a střední podnikání. Je pravda, že fiskální podpora této vládní priority v rámci předloženého návrhu se o něco zvyšuje. Ovšem pohybuje se celkově v řádu kolem dvou miliard korun. To by bylo v pořádku při úsporném, vyrovnaném rozpočtu, v němž opravdu prostředky nejsou. Co si ale má myslet občan a malý a střední podnikatel v naší zemi, když zároveň vidí rozhazovačný 40miliardový deficit - to je ten, který vidí - a kromě toho je mu stejný, zhruba stejně velký další deficit zatajován. Musí se ptát, kam mizejí peníze daňových poplatníků. Pravděpodobně na další financování bankovního a hospodářského socialismu. Myslím, že kdyby pouhá desetina prostředků, které chce vláda otevřenými i skrytými cestami utopit v tzv. revitalizačních a jim podobných programech, byla věnována na podporu malého a středního inovativního podnikání, byl by výsledný efekt v národním hospodářství mnohonásobně vyšší.
Vláda se místo toho zabývá úvahami, jak vyprázdnit Fond národního majetku a naplnit tak různé tzv. mimorozpočtové fondy. A ty mimorozpočtové fondy jsou mimo rozpočet asi tak, jako je mimo rozpočet dluh nehodného manžela z karet, který se mu zatím podařilo zatajit před manželkou. Jsou to v tomto smyslu mimorozpočtové lžifondy. Vláda v těchto fondech ve skutečnosti ukrývá rozpočtové výdaje a hlavně rozpočtové deficity.
Zároveň se vláda zabývá tím, jak vyprázdněný Fond národního majetku znovu naplnit, tentokrát vyprázdněním různých státních nebo polostátních firem, např. Transgasu nebo ČEZ. Ve skutečnosti se stále jedná o přesuny peněz v horizontální poloze, které mohou vést pouze k ukrytí deficitu a narůstajících dluhů místo pouze za druhý roh za čtvrtý nebo za pátý roh.
***