(15.50 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Naivní víra vlády, že za čtvrtý roh už nikdo neuvidí, je jen dalším důkazem její malé kompetentnosti. Finanční trhy to samozřejmě odhalí okamžitě a utajeno to, jak vidíte, nezůstalo ani politické opozici zde ve sněmovně.
Musím tedy konstatovat na základě předloženého návrhu státního rozpočtu, že vláda se zřejmě rozhodla obětovat budoucnost České republiky a české ekonomiky dalšímu mandatornímu spoutávání jejího potenciálu. A aby ještě chvíli mohla předstírat, že nemusí přistoupit k žádným zásadním změnám, neváhá odejmout výnosy z privatizace jejich původnímu určení a proplýtvat je na nereformované běžné rozpočtové účely.
Předložený vládní návrh státního rozpočtu ČR pro rok 2000 je bohužel dalším důkazem toho, že současná vláda není schopna zajistit občanskou a politickou věrohodnost dalším potřebným změnám v naší zemi. Bylo by proto morálním hazardem vůči všem daňovým poplatníkům podpořit předložený fiskální rámec jejího vládnutí. Představa vlády totiž nepřináší změny politiky ani nevytváří potřebné základy a impulsy pro pozitivní změny v české ekonomice. Poslanecký klub Unie svobody proto nemůže souhlasit s propuštěním návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky pro rok 2000 do druhého čtení.
Dámy a pánové, musím říci, že hlasování o rozpočtu samozřejmě podle ústavy není automaticky hlasováním o důvěře vládě. Je jím ovšem fakticky a především morálně. V sociální demokracii, a to bych chtěl připomenout, se v poslední době ustálil určitý zvyk přesouvat rozhodování o vlastních pochybeních na jiné, nadřízené orgány. Poslanecká sněmovna je bezesporu v tomto smyslu určitým nadřízeným orgánem vlády, takže v případě zamítnutí návrhu státního rozpočtu má sociální demokracie příležitost zachovat se podle svých zvyklostí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Kühnlovi. Bude hovořit pan kolega Kalousek, po něm registruji přihlášku ministra průmyslu a obchodu, který vystoupí s přednostním právem.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, diskuse o návrhu státního rozpočtu se veřejně vede již několik týdnů ve sdělovacích prostředcích. Proto mi dovolte pouze několik poznámek, které pokládám za zásadní.
Nechci spekulovat o tom, zda predikce indikátorů, ze kterých jsou vypočítávány příjmy návrhu zákona o státním rozpočtu, jsou přehnaně optimistické nebo pouze optimistické. Skutečnost ale, že jejich zpřesnění, tedy navýšení, přesně odpovídá výši navýšení výdajů státního rozpočtu, bude vždycky zakládat spekulaci, zda došlo ke zpřesnění příjmů státního rozpočtu, anebo zda došlo k fiktivnímu nalezení zdrojů pro pokrytí resortních tlaků na zvětšení výdajů. Na to je potřeba upozornit a vláda se tímto krokem nikdy těmto spekulacím nevyhne.
Co mě trápí v oblasti příjmů podstatě více, jsou příjmy z privatizace FNM, a to nikoli pouze v tomto roce. Pan předseda vlády říkal, že se to týká pouze částky z prodeje akcií Československé obchodní banky. Dovolím si mírně nesouhlasit. Částka, která bude příjmem státního rozpočtu z prodeje akcií ČSOB, tedy oněch necelých 6 mld. Kč, je částka, kterou lze tolerovat právě proto, že je majetkem českého státu v právu hospodaření Ministerstva financí. Celkový transfer z FNM do příjmů státního rozpočtu je však 13 mld. Kč a ten zbytek předpokládá vláda skutečně transferovat z příjmů z prodeje majetku, který je ve vlastnictví Fondu národního majetku.
Vzhledem k tomu, že ve střednědobém fiskálním výhledu i v předpokladech na fungování fondů bydlení a dopravy, jejichž návrhy vláda předkládá, se předpokládá ve střednědobém fiskálním výhledu poměrně masivní zapojování příjmů z privatizace do vládních výdajů, chtěl bych upozornit na skutečnost, že v tuto chvíli jsou závazky FNM ve výši zhruba 136 mld. Kč garancí na ekologické závazky, z nichž musíme počítat minimálně 30 % jako realizovatelné riziko, že před námi stojí ještě privatizace strategických podniků z oblasti energetiky, kde zcela jistě dojde k dalším masivním garancím ekologických závazků, a že smluvní závazky za transformačními institucemi, např. Konsolidační banky, dělají 66 mld. Kč smluvních závazků Fondu národního majetku.
Za této situace pokládám za neskonale riskantní počítat jako s politikou s masivním zapojováním příjmů FNM do vládních výdajů, ať již přímo v bilanci státního rozpočtu, anebo nepřímo prostřednictvím předpokládaných fondů. Dovolil bych si upozornit na to, že pro vlastníka, který příjmy své společnosti přesouvá jinam a na své společnosti ponechává pouze závazky, se v České republice vžil pojem tunelář. Opravdu bych si nepřál - a jsem přesvědčen, že by si to nepřála ani vláda - abychom se jednou v historickém hodnocení ocitli v situaci těch, kteří vytunelovali FNM. Proto varuji před tímto přístupem i před těmito příjmy.
V souvislosti s tím mi dovolte krátce se zastavit u ostatních závazků, nejen těch, které jsou vyjmenovány jako závazky státního rozpočtu. Fiskální politika ČR totiž zahrnuje množství aktivit státu financovaných mimo rozpočtový systém, a jejichž tendence nás, dovolíte-li mi ten příměr, vede do dluhové pasti. Mimorozpočtový systém totiž je velmi zamlžený a nekontrolovatelný a někdy bych si ho dovolil přirovnat ke státní úvěrové žumpě, která může jednoho dne vyhřeznout do státního rozpočtu. Rozhodně nechci říci, že to způsobila tato vláda, která předkládá tento návrh rozpočtu. Je to jakési dědictví. Problém je, že politika, která je nám předkládána, v těchto tendencích pokračuje, místo aby se snažila je změnit.
Dovolte mi tedy, abych z údajů obsažených ve státním rozpočtu citoval několik čísel. Zdůrazňuji, že to jsou výlučně údaje obsažené ve státním rozpočtu. Podle návrhu zákona o státním rozpočtu část II jsme seznámeni se státním dluhopisovým programem na úhradu jistin splatných v roce 2000 ve výši 71 mld. závazků z minulých let, za druhé dluhopisy na úhradu schodku roku 1999 ve výši zhruba 40 - 50 mld Kč, za třetí k úhradě schodku na rok 2000 ve výši 40 mld. Kč je nutno navíc přičíst i úhradu ztráty Konsolidační banky ve výši 20 mld. Kč a ztráty hospodaření FNM a Pozemkového fondu ve výši 9,5 mld. Kč. Když toto sečteme, jsme na odhadované částce ročního deficitu tohoto systému ve výši 180 - 190 mld. Samozřejmě nekomentuji deficit státního rozpočtu.
V rámci kapitoly VPS se dále promítá zátěž úroků, kurzových ztrát při splátkách zahraničního dluhu, majetkové újmy bankovních institucí při minulých půjčkách bytové výstavbě a úroky za úvěry v Evropské investiční bance v celkové výši 24,5 mld. Kč. Splátky jistin a úroků zatěžujících státní výdaje v jediném roce představují částku 210 mld. Kč, což je zhruba 35 % celkových plánovaných příjmů státního rozpočtu v roce 2000.
***