(17.20 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Dále bych chtěl ještě upřesnit obsah státního dluhu, kdy pan předseda vlády řekl, že státní dluh se zdvojnásobí díky tomu, že se zpřesní skryté závazky státu. Není tomu tak, protože státní dluh, který jsem vám zde představil, a jeho vývoj reflektuje čistě pouze deficit státního rozpočtu a veřejných rozpočtů. Takže i toto bych rád opravil.
Z tohoto důvodu, vážené kolegyně a kolegové, nemohu vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2000 podpořit a věřím, že všichni byli schopni teď pochopit mé argumenty a podle toho se také zařídit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Kocourkovi. Nyní vystoupí pan kolega Svatomír Recman, připraví se pan poslanec Ivan Pilip. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, přestože návrh státního rozpočtu na rok 2000 tady podrobně rozebral můj kolega poslanec Ransdorf, dovolím si učinit ještě několik poznámek k tomuto návrhu.
Především bych chtěl v úvodu říci, že právě zákon o státním rozpočtu považuji za jeden z rozhodujících zákonů díky mimořádnému dopadu na celkovou situaci ve společnosti. Pokud nebudu hodnotit právní sílu, ale zejména ekonomický, fiskální a měnový dopad, jsem si jist, že je možné postavit zákon o státním rozpočtu na úroveň ústavních zákonů. Jsem si vědom - a zde ve sněmovně to řekl bych vyniká dvojnásob - že státní rozpočet má aspekt vysoce odborný, který má přinášet věcná řešení, má směrovat finanční toky do prioritních oblastí, a samozřejmě má aspekt vysoce politický. Jsem přesvědčen o tom, že oba tyto aspekty, pokud má být návrh státního rozpočtu vysoce erudovaně zpracován a projednán, by měly být v jednotě.
Pokud jde o politický aspekt, chápu ho jako prosazení volebního programu příslušné politické strany ve sněmovně, prosazení programu, se kterým se ucházela o podporu voličů ve volbách, prosazení priorit strany pro řešení běžného chodu státní správy a samosprávy, pro řešení života společnosti. Pokud zde hovořím o projednání ve sněmovně, chci jen připomenout, že státní rozpočet se neprojednává v Senátu.
V tomto konkrétním případě jde o to, jak návrh státního rozpočtu vlády sociální demokracie je v souladu s prioritami volebního programu KSČM, jestli aspoň částečně akcentuje věcná řešení, která přednášejí v Poslanecké sněmovně poslanci KSČM. Chci připomenout i státní rozpočet na rok 1999, kdy klub KSČM měl řadu připomínek a námětů, řada z nich zazněla při projednávání ve výborech, řada z nich byla přednesena i zde na schůzi sněmovny. Řada z nich byla poslanci a politickými kluby akceptována a výsledkem byl kompromis, který vyústil v podporu a schválení rozpočtu ve sněmovně. Tuto podporu rozpočtu na rok 1999 vyjádřil poslanecký klub KSČM svým hlasováním a cítí za toto rozhodnutí i politickou zodpovědnost. I z tohoto důvodu si uvědomujeme zvýšenou politickou zodpovědnost nás všech, i poslaneckého klubu KSČM, za návrh rozpočtu na rok 2000, za jeho věcný dopad.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že oproti loňskému stavu, tzn. oproti období, kdy jsme projednávali první čtení rozpočtu na rok 1999, se situace ve společnosti podstatně změnila. Ke kladům patří to, že byla předložena a projednána analýza vývoje společnosti zde na schůzi počátkem letošního roku, kterou předložila Zemanova vláda. Jsem přesvědčen o tom, že to byl poučný dokument a že částečně posloužil jako východisko pro zpracování rozpočtu na rok 2000. Myslím, že přínosem je i to, že byl zpracován střednědobý fiskální výhled na období roku 2000 - 2005 a dán k dispozici poslancům jako sněmovní tisk 382. Chci podtrhnout, že zpracování tohoto střednědobého výhledu nebyl jen požadavek komunistů, ale je to rovněž požadavek Evropské unie, která pracuje s dlouhodobějším horizontem fiskální politiky, a nejen ad hoc, jak tomu bylo v uplynulých deseti letech v České republice. Tímto způsobem se vláda vyrovnávala s usnesením č. 68/98 Poslanecké sněmovny.
Postupně je plněn i požadavek poslanců KSČM a Evropské unie na zpracování základních koncepcí rozvoje rozhodujících odvětví ekonomiky. Zde mám na mysli koncepci průmyslové politiky, energetická, proexportní opatření, dopravní, zahraniční politiky a rovněž zpracování bytové politiky, kterou projednala tento týden v pondělí vláda. Myslím, že bylo učiněno jedno ze zásadních politických rozhodnutí, a to o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín, byť pod značným politickým tlakem některých okolních zemí. Jsem rád, že vláda Miloše Zemana našla odvahu tento problém rozseknout, a jsem přesvědčen o tom, že to bylo rozhodnutí správné a kvalifikované. Hovořím zde i z tohoto důvodu proto, že samozřejmě význam této jaderné elektrárny má a bude mít dopad do návrhu státního a veřejných rozpočtů.
Kladně oceňuji to, že byla znovu zpracována podrobně dluhová služba, kdy byla rozšířena o mimorozpočtové instituce, jejichž hospodaření výraznou měrou ovlivňuje i státní rozpočet a veřejné rozpočty. Pokud hovořím o těchto transformačních institucích, mám na mysli zejména Fond národního majetku, Konsolidační banku, Českou inkasní, Českou finanční. Právě přes tyto transformační instituce byly v prvních letech devadesátých fiktivně zpracovány a projednány návrhy státních rozpočtů. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba vytvořit nejen konsolidační instituci, ale nově definovat i úkoly instituce, která by spravovala a rozmnožovala zbylý státní majetek, aby všechny formy majetku měly stejné šance, tzn. majetek soukromý, státní, družstevní i smíšený.
Oproti návrhu usnesení letošního roku vidím v předkládaném návrhu i určitý posun k lepšímu, byť má stále ještě daleko k představám KSČM o struktuře státního rozpočtu. Vládní návrh rozpočtu nenaplňuje představy komunistické strany a největší rozpory jsou právě kolem financování aktivit české armády a Ministerstva zahraničí, právě ve vztahu k NATO.
Chci zde přednést ve sněmovně i priority našeho programu, aby byla představa o tom, jakým způsobem bychom připravovali státní rozpočet, pokud bychom měli vliv na jeho tvorbu a předložení ve sněmovně. Především tyto priority jsou zaměřeny na orientaci rozpočtu na podporu růstu ekonomiky včetně posílení financí do investic, které přinesou prorůstové efekty. Je to orientace na měnovou stabilitu, na posílení proexportních opatření, zastavení růstu nezaměstnanosti, posílení financí na aktivní tvorbu nových pracovních příležitostí. V neposlední řadě je to otázka podpory bydlení, bytové výstavby a posílení bezpečnosti občanů.
***