(10.40 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Extrémní je proto, že rok 1996 byl posledním rokem oné konjunktury poloviny 90. let, konjunktury, která bohužel byla založena na spekulační bublině následující po kuponové privatizaci a vlně restitucí, která nebyla dlouhodobě udržitelná. Tento tehdejší růst nebyl strukturálně vhodný pro Českou republiku a náklady této spekulační bubliny platíme právě dnes, v tomto roce a minulém roce, recesí a velmi obtížným procesem oživování po této recesi.
To, co bylo srovnáváno za rok 1996 proti roku 1999 a roku 2000, je nekorektní v tom smyslu, že výsledky, které jsou silně diskutabilní, jsou srovnávány proti výsledkům, které mají být základem udržitelného růstu, který nebude založen na podobných krátkodobých finančních bublinách.
S tím souvisí ještě jedna věc trochu jiného typu. Kolem roku 1996 u nás probíhaly a možná vrcholily významné investiční programy, které jsou v jistém smyslu neopakovatelné. Mám tím na mysli odsíření elektráren a také program výstavby Jaderné elektrárny Temelín. Když se podíváte na strukturu hrubé tvorby fixního kapitálu v oněch letech, najdete tam naprosto exagerované, přehnané, dlouhodobě neobvyklé výdaje především do sektoru energetiky a tyto výdaje jsou spojeny s touto speciální investiční vlnou, která se nebude už opakovat.
Čili summa summarum, shrnuto: fakt, že se snížila celková hladina hrubé tvorby fixního kapitálu, není způsoben pouze recesí let 1998, 1999, ale také tím, že v předchozím období byla ona tvorba neobvykle vysoká.
Je bezesporu korektní požadovat, aby v budoucnu nadále hrubá tvorba fixního kapitálu rostla, aby prorůstově orientovaná rozpočtová politika vlády tuto tvorbu spolu s ostatními hospodářskými politikami podporovala. Nicméně je třeba také korektně říci to, že se velmi obtížně dostaneme znovu na podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na hrubém domácím produktu někde v oblasti 30 %, jak tomu bylo právě v polovině 90. let. Tento objem nebyl obvyklý a dlouhodobě asi nebyl ani zdravý a udržitelný.
Dámy a pánové, konečně mi dovolte, abych se vypořádal s posledním krokem, který zde byl kritizován. A to je otázka toho, že rozpočet koliduje s maastrichtskými kritérii. Je to pravda, záměrně jsem o tom hovořil již ve svém úvodním slově.
Důležité je ale také vědět to, co ono maastrichtské kritérium 3 % deficitu souhrnů veřejných financí jako jeho podíl na HDP doopravdy znamená, jak je definováno a jaké to má důsledky z hlediska projednávání právě tohoto státního rozpočtu, a možná také, jaký to má význam z hlediska dlouhodobé trajektorie rozvoje České republiky.
Za prvé bych chtěl říci to, že konstrukce onoho kritéria je udělána tak, že na příjmové straně se nezahrnují příjmy z privatizace, na straně výdajové se naopak do onoho konsolidovaného ukazatele dle maastrichtského kritéria nezahrnují veškeré výdaje, které se týkají restrukturalizace podniků právě v procesu privatizace. Toto kritérium je koneckonců tedy stavěno spíše pro země, které nejsou v transformaci, pro stabilizované země západní Evropy, kde k žádným masivním privatizacím a restrukturalizacím s nimi spojeným a je podmiňujícím nedochází.
Česká republika se velmi intenzivně snažila - a tím se liší od některých jiných zemí střední a východní Evropy - toto kritérium udržet. Myslím, že to je rozumné, že tlak na dodržování, na dlouhodobé dodržování tohoto kritéria je na místě, a nepředpokládám, že pro rok 2001 budeme moci mít úroveň tohoto kritéria, tedy porušení překročení oněch 3 % procent někam k oblasti 3,7 %, jak jsem o tom hovořil v úvodním slově, jako tomu bude pro rok 2000.
Je nicméně třeba říci, že jsme v situaci, kdy rok 2000 bude prvním rokem po přestálé recesi, kdy veřejné finance jako celek budou mimořádně napjaté a kdy by bylo nejenom obtížné - to samozřejmě - ale také ne příliš rozumné právě z hlediska krátkodobých hospodářsko-politických kroků k překonání této recese se tohoto kritéria striktně držet. To respektují i naši partneři v Evropské unii a v institucích Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Jiná věc je, že varovně říkají, a já s nimi plně souhlasím: Ano, pro rok 2000 ano, ale od roku 2001 toto musíte snižovat. A to tato vláda bezesporu snižovat chce. Ve svém úvodním slově jsem hovořil o tom, jaké kroky k celkové restrukturalizaci veřejných financí vláda chce počínaje rokem 2001 uskutečnit.
Bylo mně vytýkáno, že dosud nebyl vládou předložen komplexní program modernizace daňového systému a že se v tomto ohledu neudělalo v letošním roce dost. S touto kritikou lze do jisté míry souhlasit. Nicméně chci také říci to, že podíváme-li se na všechny daňové změny, které už v tomto roce proběhly - a teď mám zejména na mysli rozsáhlou novelu zákona o spotřebních daních a o daních z příjmu, která byla v této sněmovně schválena tuším v květnu t. r., možná v červnu, přesně si to nepamatuji - problém je v tom, že nešlo o krok koncepční, předem připravený vládou, ale na straně druhé si obtížně dovedu představit větší masu, větší objem restrukturalizace daňové soustavy během jednoho kalendářního roku, než jaký proběhl právě v rámci oné novely, která byla většinou této sněmovny podpořena a schválena.
Čili souhlasím s tím, že tento krok nebyl dostatečně koncepčně podložen, Poslanecká sněmovna tady do jisté míry zasuplovala roli, kterou má mít vláda, nicméně nečiní mi žádný problém dokončit do konce práce na komplexním materiálu, který bude definovat záměrné kroky vlády k restrukturalizaci daňové soustavy.
Vláda poprvé první variantu tohoto dokumentu projednávala neformálně na svém pracovním semináři v Kolodějích, rovněž tuším v květnu t. r. V současné době vrcholí na Ministerstvu financí práce na tomto materiálu, a až budou dokončeny a proběhne vnitřní připomínkové řízení, samozřejmě vláda a Poslanecká sněmovna s těmito kroky budou seznámeny.
Chtěl bych nicméně říci jenom jednu věc, kterou už jsem rovněž avizoval na začátku, že princip uchování stávající daňové kvóty a zabránění jejímu dalšímu poklesu je princip, kterým se tato koncepce bude řídit.
Dámy a pánové, není asi možné a z časových důvodů ani vhodné, abych se vracel ke všem dílčím postřehům, poznatkům, kritikám, které byly proneseny v rámci rozpravy. Respektuji, že celá řada řečníků se snažila poctivě diskutovat s navrženým rozpočtem, najít tam slabá místa.
Jsem nicméně přesvědčen - a tak tomu také v rozpravě bylo - že to, o čem je možno smysluplně diskutovat, se týká věcné struktury výdajové stránky rozpočtu, a je to tedy věc, která by měla být detailně diskutována v podrobné rozpravě v rámci druhého čtení.
Nezaznělo tady, nebo zaznělo velmi málo, abych mluvil přesně, makroekonomických úvah. Velmi málo se diskutoval celkový rámec rozpočtu, celková výše a struktura, která má být předmětem hlasování v prvním čtení. Z těchto důvodů a z dalších, které jsem uvedl předtím, doporučuji Poslanecké sněmovně, aby v prvním čtení schválila vládou předložený návrh rozpočtu, s tím, že znovu podtrhuji: vláda sociální demokracie je připravena v Poslanecké sněmovně diskutovat o tom, jaká zlepšení struktury výdajové stránky je možno dosáhnout.
***