(10.20 hodin)
(pokračuje Payne)
Pokud se týká jediné drobné odlišnosti, je to informovanost sněmovny o tranzitech, kde dochází k drobné odlišnosti mezi usnesením zahraničního výboru a výboru pro obranu a bezpečnost. Zatímco výbor pro obranu a bezpečnost doporučuje, aby sněmovna byla informována i o takovýchto tranzitech, zahraniční výbor nepovažoval toto za nutné. Vzhledem k tomu ovšem, že tranzit ozbrojených sil je spíš asi odborná problematika, která spadá více do kompetence výboru pro obranu a bezpečnost, zahraniční výbor na této věci má jen všeobecný politický zájem, myslím si, že by nebylo na škodu, kdyby sněmovna v této věci dala za pravdu výboru pro obranu a bezpečnost. Ale obě dvě varianty beze sporu řeší ten problém zhruba stejným způsobem.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi.
V tuto chvíli zahajuji sloučenou všeobecnou rozpravu, do které se přihlásil, a to k oběma bodům, pan poslanec Václav Frank, kterému udílím slovo.
Poslanec Václav Frank: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, již podruhé se v letošním roce dostává na pořad jednání Poslanecké sněmovny formou vládního návrhu problematika prodloužení účasti jednotek Armády České republiky v mírové misi na území Bosny a Hercegoviny v sestavě SFOR a v operaci JOINT GUARDIAN.
Ano, je pravdou, že důvodem je skutečnost, že dnem 31. 12. 1999 končí lhůta pro nasazení českých jednotek v těchto misích. Není potřeba dodávat, že tyto jsou plně v režii pod vedením členských států NATO. A členské státy, jak již bylo řečeno, vedou v současné době v prostoru Balkánského poloostrova dvě naprosto rozdílné, takzvaně mírové operace, které váží značný počet vojsk a technických prostředků a v narůstající míře zcela evidentně kumulují velké množství nároků na efektivní financování a materiální zabezpečení zde dislokovaných a průběžně měněných vojenských jednotek včetně civilního personálu.
Jedna akce probíhá na území Bosny a Hercegoviny pod názvem SFOR, druhá pak v Kosovu jako KFOR. Musím připomenout, že země, členské státy NATO, které se na provádění takové humanitární akce v Kosovu podílejí, se v současné době převážnou měrou snaží optimalizovat své narůstající náklady na uskutečňování zmiňovaných operací, a to buďto omezováním své přímé vojenské účasti, anebo jsou zaznamenávány kroky k omezování, tj. snižování početních stavů vojsk. Není se tedy čemu divit, že tyto státy chtějí efektivně a v co největší míře snížit nejenom své početní stavy vojsk, ale především, a to ve svůj prospěch nebo z jejich pohledu.
Příliš často je právě z jejich strany slyšet, že další vynakládání finančních prostředků je s ohledem na přetrvávající hrozbu válečného konfliktu v Kosovu z jejich pohledu neefektivní. Myslím si, že i to jsou hlavní důvody, proč dochází ke snahám o snížení početních stavů vlastních jednotek, a tudíž i k přesunutí zodpovědnosti za financování a materiální zabezpečení jednotek působících na území Bosny a Hercegoviny na ostatní účastnické země misí SFOR, a tedy i potažmo na Českou republiku.
Česká republika se právě prostřednictvím usnesení Poslanecké sněmovny č. 79 z 20. května letošního roku k takovéto odpovědnosti přihlásila a v podstatě schválila aktivní účast vojenské jednotky Armády České republiky v Bosně a Hercegovině a v operaci JOINT GUARDIAN. Poslanci KSČM tuto záležitost odmítli podpořit. Při posuzování vládního návrhu na prodloužení mandátu účasti vojenských jednotek České republiky v tzv. mírových operacích na území Bosny a Hercegoviny, v operaci JOINT GUARDIAN, je zjevný rozpor mezi proklamovaným snížením počtu příslušníků jednotky a skutečností, neboť v podstatě dochází k jejímu navýšení.
Je zde ještě jedna závažná skutečnost. Vojenské jednotky Armády České republiky se poté stanou svou podřízeností velitelským orgánům NATO rozhodujícím vojenským kontingentem v celém uskupení vojsk NATO působících v Bosně a Hercegovině. Samozřejmě, že se všemi negativními důsledky z tohoto aktu vyplývajícími. A to včetně dopadu i na rozpočet České republiky, neboť samotné Ministerstvo obrany České republiky se na celkových nákladech souvisejících s vydržováním vojenského kontingentu v Bosně a Hercegovině podílí jen velmi omezenou částkou. I to je záležitost, zejména s ohledem na současný stav - promiňte mi ten výraz - české státní kasy, k zamyšlení, zda by nebylo lepší naši misi ukončit nebo alespoň v podstatné míře omezit.
Je tady, vážené kolegyně a kolegové, ještě jeden faktor, který vede k zamyšlení. Je to současné materiální zabezpečení našich jednotek v Kosovu, které je špatné a vyvolává negativní postoje dokonce i mezi samotnými vojáky, kteří uvažují o odstoupení od smlouvy s českou armádou. I tento fakt může znamenat ostudu nejenom pro Armádu České republiky, ale pro Českou republiku jako takovou.
Vážené kolegyně, kolegové, po přihlédnutí k výše uvedeným důvodům navrhuji vládní návrh na prodloužení účasti jednotek Armády České republiky v operacích NATO na území Bosny a Hercegoviny a v operaci JOINT GUARDIAN, předložený nám pod číslem tisku 391, zamítnout.
Dovolte mi i několik poznámek k tisku číslo 392. Jak již bylo řečeno, smyslem dnes projednávaného návrhu je umožnit vysílání ozbrojených sil České republiky mimo naše území a dále umožnění pobytu cizích vojsk, v současné době tzv. spřátelených zemí NATO, na našem státním území.
Již z tohoto nezbytného úvodu je patrné, že náš vstup do NATO nevedl ani nemůže vést k tolik proklamovanému posílení vlastní bezpečnosti České republiky. Naopak jsem přesvědčen, že současné postupující začleňování jednotlivých složek ozbrojených sil České republiky do vojenských struktur a pod velení NATO vede k dalšímu oslabení vlastní obranyschopnosti České republiky. Proč si neříct, že se tím zvyšují bezpečnostní rizika a reálné nebezpečí dalšího zavlečení příslušníků Armády České republiky do konfliktů vzniklých v režii NATO.
Vznikající konflikty, byť jsou vedeny pod hlavičkou mírových operací, jsou často považovány za nám zcela cizí zájmy a jsou v rozporu s přáním a potřebami většiny občanů v naší zemi. Umožnění vysílání ozbrojených sil České republiky mimo její území, ale i pobyt cizích vojsk v České republice v dnes již potvrzené praxi znamená být neustále připraveni na tzv. možný lokální válečný konflikt, který však svým vývojem může přerůst i v konflikt globální, což je podstatným a neoddiskutovatelným oslabením základních bezpečnostních hledisek České republiky. Je to ve své podstatě to, na co jsme upozorňovali při jiných záležitostech, že vstup České republiky do NATO se stal prvkem destabilizace bezpečnostní situace ve střední Evropě.
Umožněním vysílání ozbrojených sil České republiky mimo naše území, navíc spojené s možností pobytu cizích vojsk na našem území, se Česká republika, ač sama nikým neohrožována, prokazatelně stává nepřátelskou zemí proti těm, kteří nejsou v paktu NATO začleněni.
***