(10.50 hodin)
(pokračuje Mareš)
Skutečně. Veškeré vojenské konflikty v Africe minulého století se odehrávaly pouze mezi bílými kolonizátory. Místní obyvatelstvo z tohoto pohledu žilo v perfektním souladu a teprve pád kolonialismu vedl k tomu, co se odehrává v Africe od poloviny tohoto století.
Něco podobného bychom mohli popsat v bývalém Sovětském svazu. I ten dokázal žít v perfektní harmonii národů Sovětského svazu do svého pádu. To je podivuhodné. Jsem pevně přesvědčen, že to bylo právě to půlstoletí, ve kterém byl přirozený vývoj národů žijících na území Jugoslávie zmrazen totalitním režimem, kdy těmto národům nebylo umožněno vyvíjet se přirozenou cestou, kterou se vyvíjely ostatní národy v západní Evropě, co způsobilo to, že ve chvíli pádu totalitního režimu na území bývalé Jugoslávie se tyto národy nedokázaly domluvit, a co skončilo hrozivou krizí, kterou v současné době musíme řešit a u které - jak se domnívám - je naší povinností jako spojenecké země v Severoatlantické alianci k řešení tohoto konfliktu a této krize přispět.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Marešovi. Nyní má slovo pan poslanec Vilém Holáň, připraví se pan poslanec Radko Martínek. Poté registruji přihlášku pana poslance Ransdorfa.
Poslanec Vilém Holáň: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, poslanecký klub KDU-ČSL podpoří vládní návrh na prodloužení účasti jednotek Armády České republiky v operaci NATO na území Bosny a Hercegoviny. Věcné hodnocení situace v Bosně a Hercegovině ukazuje, že stabilizační proces a obnova multietnické společnosti a plnění ostatních politických cílů neprobíhají dostatečně rychle, ale nicméně bez účasti mnohonárodních sil by se zastavily vůbec.
Čeští vojáci pracují, jak se ukazuje, velice věcně, velice prakticky a jejich přínos je oceňován. Pracují také s určitou výhodou blízkosti jazyka. Ukazuje se, že se nezměnily důvody, pro které jsme před časem vyslovili souhlas s vysláním našich vojáků do Bosny a Hercegoviny.
Poslanecký klub KDU-ČSL také vysloví podporu vládnímu návrhu na souhlas Poslanecké sněmovny a Senátu s vysíláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem cizích vojsk na území České republiky. Považujeme za přiměřené uvedené limity počtu i uvedené limity časové pro vysílání vojáků a pro přijímání vojáků spojeneckých na našem území. Důvod zrychlení vysílání vojáků i přijímání vojáků se nám jeví jako dostatečný. Kromě toho, zmocnění lze kdykoliv zúžit nebo rozšířit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Nyní má slovo pan poslanec Radko Martínek, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vážení kolegové a kolegyně, musím reagovat na slova předřečníka kolegu Mareše, který tady přednesl opravdu velmi zajímavou teorii. Musím říci, že jsem se s takto podanou teorií nesetkal. Mám praktické zkušenosti s tím, jaká byla situace v Jugoslávii a jaký tam byl poválečný vývoj už jenom proto, že tam mám řadu příbuzných. Musím konstatovat, že stav je poněkud jiný, než tady bylo líčeno.
Národy Jugoslávie zažily neuvěřitelně drsné skutečnosti ve druhé světové válce. Málokdo ví, že největší hrůzy této války se neudály ani v Německu, ani v německých koncentračních táborech, ale právě v tehdejší Jugoslávii a v koncentračních táborech na území tehdejší Jugoslávie. Byl to Tito, pozoruhodná osobnost moderních dějin, který dokázal tyto národy prakticky na půl století nebo ještě více udržet pohromadě a udržet Jugoslávii jako prosperující zemi. Bylo to samozřejmě umožněno tím, že to byl bezesporu diktátor, a bylo to umožněno také samozřejmě určitou geopolitickou situací, zejména rozdělením na bloky, které udržovaly jakousi celosvětovou stabilitu. Bohužel se obávám, že právě to, co připustilo světové společenství, ten rychlý, neorganizovaný rozpad Jugoslávie, byl příčinou toho, že doutnající vášně, které byly hluboko v srdcích lidí a byly založeny v podstatě na zkušenostech druhé světové války, ale i starších, mohly přijít znovu naplno, dostalo se jim benzínu, který rozhořel plamen, který nyní bude těžko zvládnutelný. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Martínkovi a udílím slovo přihlášenému panu poslanci Ransdorfovi.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, jsem nucen reagovat na vystoupení kolegy Mareše i z toho důvodu, že v jeho vystoupení zazněly tóny, které bohužel rezonovaly na 8. kongresu historiků v Hradci Králové, kdy řada právě jeho kolegů postupuje tak, jako kdyby fungovali v roli lámaistického modlitebního mlýnku. Opakují pět šest ideologických formulek místo toho, aby se opírali o skutečnost.
Pokud jde o Afriku, kterou tady zmiňoval, nepochybně byly etnické konflikty i v době kolonizátorů. Kdyby třeba šel do minulosti, jaké byly vztahy mezi Huty a Tutsii, zjistil by, že opravdu jdou tyto konflikty velice daleko nazpět. Nepochybně by mohl konstatovat, že jeden z důvodů etnických konfliktů, které jsou dnes, jsou uměle vytyčené hranice, ale také to, že dekolonizace se dělala takovým způsobem, že uvolnila cestu tribalismu. To je jedna z největších tragédií právě Afriky druhé poloviny 20. století.
Pokud jde o Sovětský svaz, jestliže mluví o přirozeném vývoji a jeho zadržení, domnívám se, že to je opravdu nepochopení celého etnického vývoje tohoto mnohonárodního společenství, a za přirozený vývoj obnovený lze těžko pokládat stav, kdy v ozbrojených konfliktech zahynulo 700 tisíc lidí na území bývalého Sovětského svazu.
Pokud jde o krizi v Jugoslávii, ta má nepochybně nejenom příčiny kulturní, ale také ekonomické, kde byly obrovské rozdíly mezi jednotlivými částmi Jugoslávie, mezi Slovinskem a Kosovem byl poměr příjmů na obyvatele 10 : 1, jiní říkají 8 : 1, a hlavně se na vyostření situace podílela i mezinárodní komunita, když Mezinárodní měnový fond, když byla odmítnuta jeho verze privatizace v 80. letech, začal tvrdě odmítat možnost úvěrů pro tuto zemi. Kladl si politické podmínky. Přispěl vlastně k vyostření situace a propuknutí vášní.
Pokud jde o politické příčiny, ty jsou také velice výrazné - jak to zmiňoval kolega Martínek - v zahraničí, nejen v politice pana Genschera, ale také i Jana Pavla II., který si ovšem uvědomil, co Vatikán způsobil, a řekl: "Bože, odpusť nám, co jsme učinili!", když byl schopen na rozdíl od jiných sebereflexe a dohlédnutí důsledků vlastních činů.
Pokud jde o Jugoslávii, která tady byla poplivána, ona byla nejen státem, který zaručoval určité možnosti fungování občanské společnosti, byť i pod autoritativním rámcem, ale mj. to byl jediný stát na Balkáně, který dokázal svými vlastními silami obyvatelstvo vyvést z bídy a industrializovat své území. Je to opravdu centrální ekonomika Balkánu, a jenom kdyby tuto věc nahlíželi kolegové, uvědomili by si, že pokračování sankcí a dosavadní politiky vůči této zemi je přinejmenším hloupost.
Děkuji.
***