(14.50 hodin)
(pokračuje Benda)
To je jedna oblast problémů, pro kterou se domnívám, že tento zákon není zralý na projednávání, a dokonce si myslím, že bychom v tuto chvíli - a podávám na to návrh - měli vrátit tento návrh zákona k přepracování a vracet se k němu až v okamžiku, kdy bude předložena představa reformy nebo nový zákon o soudech a soudcích a alespoň představa této části reformy. To je první věc, která musí být podle mého názoru řečena.
Druhý problém jsou chyby a problémy přímo v tomto zákoně, které nesouvisejí s navazujícími předpisy, ale které vycházejí z tohoto zákona. Pan poslanec Jičínský tady paní zpravodajku káral za ideologický přednes její zpravodajské zprávy. Myslím, že je povinností zpravodaje sdělit, co si o návrhu zákona myslí on, on je také zpravodajem, to není žádné stanovisko výboru. Věci, které tu řekla paní zpravodajka - nebudu je tady opakovat - nebyly ideologické povahy. To jsou problémy, které myslím každý člověk musí cítit, pokud je návrh zákona předkládán tak, jak je.
Byl tady veden dlouhý výklad o nedostatečné pravomoci státních orgánů a o tom, jak tato pravomoc byla po roce 1992 okleštěna, ale to, co se nám zde vrací v tom všeobecném dozoru, je podle mého názoru výrazné nebezpečí na druhou stranu a já se opravdu obávám toho, aby státní zastupitelství mělo - a to čistě na základě svého úsudku, protože je to jeho úsudek, zda to vyžaduje ochrana veřejného zájmu - možnost navrhovat určení neplatnosti smluv o převodu vlastnictví nebo převodu cenného papíru. To jsou přece věci, které musejí být diskutovány daleko hlouběji. Pokud chci zasahovat do soukromoprávních vztahů, musím veřejný zájem definovat a musím ho velmi pečlivě definovat. Obávám se, že tady tomu tak není, není k tomu odvolávka na žádný jiný předpis, a představa tohoto všeobecného dozoru státního zastupitelství, které může vstoupit do každého soukromoprávního výtahu a navrhovat jeho zrušení, mi připadá škodlivá. Myslím, že má být diskutována širším způsobem, než že se tady jednoduše řekne: neříkejte ideologické věci.
Co tedy pokládám ovšem sám za naprosto ideologickou věc, kterou pokládám za nutné říci, je dikce § 7, a to postavení nejvyššího státního zástupce, ať už v jeho naprosté neodvolatelnosti, se kterou samozřejmě hrubě nesouhlasím - a myslím, že nejvyšší státní zástupce má být člověk, který je zodpovědný za soustavu státního zastupitelství - tak zejména odstavce druhého § 7. Skutečně jsem smutný, že nám pan ministr Motejl může předložit
takovýto návrh, který deklaruje, že nejvyšším státním zástupcem v této zemi může být jen osoba, která už aspoň 10 let byla státním zástupcem. Jsme v roce 1999. Tento požadavek přece znamená, že nejvyšším státním zástupcem mohu mít pouze předlistopadového prokurátora. To mi připadá, skoro bych řekl, na hranici provokace od celé vlády, a kdyby kvůli ničemu jinému, tak myslím, že kvůli tomuto si zákon zaslouží vrátit k přepracování. Ale důvody, které jsem uváděl předtím, jsou samozřejmě zásadnější, toto ukazuji jen jako neskutečnost, které se musíme bránit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Hovořil pan poslanec Marek Benda. Pane kolego, jen aby nevznikly problémy v interpretaci - rozumím tomu, že jste v rozpravě podal návrh na vrácení k přepracování.
Nyní se hlásí o slovo místopředseda vlády ČR pan Pavel Rychetský. Prosím, pane místopředsedo, řečniště je vaše.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, návrh, který vláda předkládá, návrh nového zákona o státním zastupitelství, přináší čtyři zásadní změny. Předem mi však dovolte říci, že se hluboce mýlí ti předřečníci, kteří zde vyslovili názor, že tímto návrhem zákona se zavádí všeobecný dozor. Nezavádí se. Musím za svou osobu říci, že by mi příliš nevadilo, kdyby se zaváděl, ale tato vláda prostě nemá materiální a finanční prostředky pro to, aby instituci všeobecného dozoru nad dodržováním zákonnosti v této zemi mohla zřídit a zavést. Nemá. To, že byla zrušena instituce všeobecného dozoru, jsme všichni pocítili jako velmi negativní dopad na fungování práva v této zemi a bez rozdílu toho, na které straně Poslanecké sněmovny kdo sedí, jsme z mnoha vašich úst mnohokrát slyšeli velmi kritická slova na to, jak v této zemi nefunguje právo, jak nefunguje vynutitelnost práva, a dnes dokonce nemáme ani institut, který by na to, aby právo fungovalo, mohl působit. Neexistuje.
Nedávno se projednával návrh zákona o veřejném ochránci lidských práv v ústavně-právním výboru této ctěné parlamentní komory. Pan poslanec Zuna tam vyslovil jeden pádný argument proti tomuto institutu a říkal: my potřebujeme všeobecný dozor prokuratury, my ho musíme obnovit. To je to, co potřebujeme, a ne nějakého ombudsmana. Teď stejní představitelé stejného klubu říkají, že nechtějí institut všeobecného dozoru.
Chtěl bych říci, že institut všeobecného dozoru tímto zákonem prostě nehrozí, protože zde není zaváděn. Tento návrh zákona přináší toliko čtyři změny proti platné právní úpravě, čtyři systémové změny. Nezavádí institut vstupu do soudního řízení, ten už dávno máme v právním řádu, jen jej rozšiřuje. Rozšiřuje jej z tzv. řízení nesporných, jako je rejstříkové řízení, řízení o způsobilosti k právním úkonům apod., i na několik selektivně omezených druhů civilních sporů jen ve věcech veřejného zájmu, tedy jen tam, kde vlastně jde o právní úkony, kterými se zcizuje majetek státu a kde jde o to, aby bylo možno zjednat nápravu ve prospěch státu. Upozorňuji, že dikce zákona o tom, že posouzení veřejného zájmu se stává subjektivním posouzením navrhovatele, byla předmětem dlouhé diskuse odborné veřejnosti i legislativní rady a považujeme ji za optimální, protože jakmile by tam nebyl použit subjektivní prvek, tak by soudy začaly přezkoumávat místo merita věci, jestli smlouva o převodu cenných papírů je platná nebo neplatná, jestli je tam veřejný zájem a soudní řízení by trvalo o rok déle. To, o co nám jde, aby soud rozhodl, jestli tam byl poškozen veřejný zájem, to je, jestli smlouva je nebo není neplatná, aby byla zjednána náprava.
Pokud se týče oblasti nikoli soudní, ale oblasti správního řízení, po dlouhé diskusi předložený návrh zákona nedává státnímu zastupitelství ve vztahu ke správnímu řízení vůbec žádné kompetence. Státní zastupitelství nemůže vstoupit do žádného správního řízení. Dává mu jedinou pravomoc - podat správní žalobu soudu na zrušení nezákonného správního aktu. Dovolte mi, abych vám řekl příklad, který nás vedl k tomu, že je to naprosto nezbytné. Dnes je státní zastupitelství výlučně orgánem trestního řízení. Státní zastupitelství dozoruje a posléze žaluje trestní kauzu, ve které se zjistí, že pracovník třeba nepřítomného ministra průmyslu a obchodu - prosím, berte to jako příklad, protože to je ministerstvo, které dává licence v oblasti zahraničního obchodu, vývozu a dovozu zbraní - přijal úplatek a vydal licenci na dovoz nebo vývoz nějakých zbraní do rizikové země. Prokuratura ho zažaluje, soud ho odsoudí třeba na deset let, ale ta licence platí a neexistuje právní prostředek, jak by bylo možné ten správní akt zrušit.
Chcete, aby toto v našem právním řádu bylo? Aby nebylo možno zrušit pravomocné správní rozhodnutí, které je nezákonné, za jehož vydání je někdo ve výkonu trestu, ale je nezrušitelné? A nic jiného ten zákon nenavrhuje.
***