(16.50 hodin)
(pokračuje Motejl)
Ukázalo se, že nelze spoléhat na dílčí změny kosmetické, doprovázené dalším aritmetickým nárůstem personálního a finančního zajištění orgánů činných v trestním řízení, ale že je třeba přistoupit k zásadním systémovým změnám, které se patrně hluboce dotknou organizace a stylu práce jednotlivých orgánů činných v trestním řízení.
Předpokládaný návrh novelizace by měl onen zásadní obrat pojetí smyslu a obsahu jednotlivých stadií trestního řízení, jehož plná realizace se předpokládá až v rámci rekodifikace, usnadnit a umožnit, aby tento přechod, ke kterému se v obdobné formě odhodlala řada evropských států, byl plynulejší.
Návrh novelizace trestního řádu se zaměřuje především na základní nedostatek platné právní úpravy, kterým je přílišná složitost. Vyžaduje se, aby zejména dokazování a rozhodování ve všech stadiích řízení se provádělo rigorózně v procesní normě a činnost jednotlivých orgánů trestního řízení se pak stává duplicitní místo toho, aby na sebe logicky především navazovala.
I když trestní řád již ve svých základních zásadách proklamuje, že těžištěm dokazování a rozhodujícím stadiem řízení je řízení před soudem, jeho další právní úprava a ještě více potom praxe již není tak přesvědčivá. Právní úprava současného trestního řádu vychází z předpokladu, že vlastnímu projednání věci před soudem má předcházet přípravné řízení, jehož smyslem je prověřit, zda konkrétní skutečnosti nasvědčují či nenasvědčují tomu, že se stal trestný čin a kdo jej spáchal, a kdo je proto podezřelý. V přípravném řízení by se zároveň podle stávající právní úpravy měly provést, a tedy v procesní formě dokumentovat základní důkazy, které se budou později opakovat v řízení před soudem.
V souvislosti s hledáním záruk zákonnosti trestního řízení a na základě konkrétních historických zkušeností z aplikace především právní úpravy, která tomuto stávajícímu trestnímu řádu předcházela, se šlo bohužel cestou jakéhosi zprocesňování přípravného řízení, kde za nejširší účasti obhajoby se postupně prováděly veškeré pro věc relevantní důkazy a soudce byl odkázán do role pouhého ověřovatele jejich zákonnosti a úplnosti. Přípravné řízení se stále více dostávalo do podoby generální zkoušky na vlastní soudní řízení, kde roli soudce plnil vyšetřovatel, kterému v důsledku toho byla svěřena poměrně široká oblast rozhodovacích oprávnění, samozřejmě s výjimkou rozhodování o vině a trestu, byť s určitými výhradami. Tomu potom koresponduje v dosavadním právním řádu podle mého názoru až příliš bohatý systém opravných prostředků v případech, kdy předmětem takového rozhodnutí jsou zcela bezvýznamné, někdy i jen druhotné otázky. To vedlo pouze k jednomu výsledku. Trestní řízení se stalo těžkopádné, do značné míry samoúčelné a pro samotnou veřejnost, zejména pro oběti a poškozené a pro rozhodující osoby trestního procesu - svědky, téměř nesrozumitelné.
Jsem přesvědčen, že pokud stát má být schopen přijatelným způsobem reagovat na nárůst kriminality v oblasti represe, musí zásadním způsobem přehodnotit svůj dosavadní přístup k tomuto zaběhnutému modelu řízení a zákonnost nehledat v dalším doplňování a zpřesňování procesních podmínek přípravného řízení, ale v co nejrychlejším předložení věci soudu, kde bude mít obviněný plně zaručené právo na obhajobu.
Podstatou přípravného řízení by proto nemělo být podle záměru této novely obsáhlé dokazování procesních podmínek, ale - jak z jeho názvu vyplývá - příprava na rychlé a objektivní řízení po podání obžaloby. Policie by se proto měla především zaměřit na vyhledávání potenciálních důkazů, které mohou být po podání obžaloby provedeny.
Pokud připustíme, že dokazování se má odehrávat až v řízení před soudem, neformální šetření policie před podáním obžaloby nemá po procesní stránce předurčovat výsledek řízení, tak samozřejmě nejen nemusíme složitě upravovat podmínky účasti obhajoby v přípravném řízení, ale můžeme důvodně požadovat výrazné zkrácení doby, která uplyne od odhalení trestného činu do postavení obviněného před soud.
Jsem si vědom toho, že na mnohé může na první pohled navrhovaná změna působit jako příliš zásadní povahy a možná právě z tohoto důvodu budou někteří z vás doporučovat, aby se uvedený záměr promítl až někdy později do celkové rekodifikace. Mám za to, že by se tím způsobem nic nevyřešilo. Za přibližně dva nebo tři roky bychom stáli před stejným problémem, pouze bychom se připravili o možnost ověřit již nyní naše přesvědčení o tom, že náprava věcí je potřebná a že se musí stát v dohledné době.
Předpokládám proto jistě právem, že i zde při této příležitosti zazní některé připomínky, které se k této koncepci zásadní změny trestního procesu objevovaly již v období jeho příprav. Obecná námitka, s níž jsem se setkával, spočívala především v argumentu, že dosavadní model trestního řízení má u nás hluboké historické tradice, že se v podstatě osvědčil, že tedy není důvod hledat něco nového nebo dokonce pro naše právní prostředí cizího.
Proti tvrzení založenému na tomto sebeuspokojení stojí objektivně zjistitelné údaje o výsledcích působení stávající právní úpravy. Jestliže je v České republice evidováno ročně více než 300 000 trestných činů, stane před soudem přibližně 80 000 obžalovaných. Obecně dokonce některé policejní statistiky vykazují, že ze 100 000 oznámených skutků je u 80 000 skutků zastaveno další šetření.
Rychlost řízení je dlouhodobě neuspokojivá, což je zřejmé zejména z počtu obviněných a stíhaných ve vazbě, kde je Česká republika téměř tradičně na jednom z předních míst v celosvětovém počtu vazebně stíhaných osob v poměru na počet obyvatel. Příčiny tohoto stavu přitom nespočívají v nedostatečném personálním vybavení orgánů trestního řízení. Naopak, v porovnání s okolními státy máme již dnes více soudců na počet obyvatel. O počtu policistů působících v trestním řízení se v odpovědi vyjádřit nemohu, ale ani tam se nejeví stav příliš nepříznivý.
Mám za to, že již těchto několik údajů je schopno zpochybnit paušální tvrzení o tom, že naše trestní řízení se osvědčuje a že není třeba uvažovat o zásadnější změně.
Druhou poměrně velmi silnou, i když ne tak zásadní otázkou jsou otevřené diskuse o tom, že navrhovaná novela, zrušující institut vyšetřování, ohrožuje existenci vyšetřovatelů jako jednoho orgánu trestního řízení.
***