(17.00 hodin)
(pokračuje Motejl)
Chci zdůraznit, že se navrhuje zrušit úřady vyšetřování, nikoli však propustit vyšetřovatele v nich pracující. Ti se mají převést do společné služby policie a odstranit se tak mají uměle dnes existující bariéry mezi dvěma složkami policie - kriminální policií a právě zmíněnými úřady vyšetřování. Stávající systém dokázal učinit vztahy mezi těmito složkami policie nepřehlednými a mnohdy spíše brzdil než napomáhal rychlému odhalování a stíhání trestné činnosti.
Očekávám, že poměrně menší diskusi asi přinese současně předkládaný návrh novelizace trestního zákona. Ten se zaměřuje především na širší postih hospodářské kriminality. Nevolí se ovšem cesta paušální kriminalizace každého porušení právního vztahu při podnikání, ale navrhuje se i v souladu s praxí jiných evropských zemí doplnit trestněprávní ochranu těm základním zakotveným pravidlům v této oblasti.
Jsem přesvědčen, že předložený vládní návrh by měl být chápán i jako výrazný posun v hledání odpovědnosti na otázku, jakými prostředky by stát měl reagovat na kriminalitu, aby jeho zásah byl rychlý, účinný, ale i respektoval principy, které ve svém souhrnu respektují právo na spravedlivý proces.
Já jsem se ve svém úvodním slovu vyhnul především z důvodů věcné ekonomie rozboru jednotlivých ustanovení nebo změn, které jsou v tomto návrhu obsaženy. Jsem samozřejmě ochoten o každé z nich vést diskusi v rámci projednávání tohoto zákona v příslušné parlamentní formě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, hovořil ministr spravedlnosti České republiky pan Otakar Motejl. Nyní prosím o vystoupení zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Zuzku Rujbrovou. Paní kolegyně, ujměte se slova.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážené dámy a pánové, tisk 383 - vládní novela trestního řádu, tedy zákona č. 140/1961 Sb., ve znění novel, je, tak jak říkal pan ministr, skutečně svým rozsahem jedním z největších zákonů, které má Poslanecká sněmovna v tomto volebním období projednat, srovnatelným např. s novelou občanského soudního řádu, který nám již na stolech leží řadu měsíců, a troufám si říci, že pokud jde o revolučnost navrhovaných změn a jejich praktický dopad na chod české justice, tak jej dokonce předčí.
Čím více změn je ve stávající úpravě navrhováno, tím více se otevírá témat k diskusi a já jsem přesvědčena, že ti z vás, kteří tuto normu podrobněji studovali, zde našli ustanovení, s nimiž zásadně nesouhlasí, ale stejně tak i změny, které by byli ochotni akceptovat.
Není mým úkolem zpravodaje vyjadřovat osobní stanovisko k navrhovaným změnám. Přes krátký časový úsek od předložení návrhu - deset dní před jednáním sněmovny, což u tak rozsáhlého tisku nepokládám za příliš vstřícný krok vlády k seznámení sněmovny se zákonem, který má vnést do našeho právního řádu tolik nových prvků - se mi podařilo oslovit široké spektrum odborníků ze všech stupňů justiční praxe i teorie. Je velmi obtížné jejich připomínky shrnout, protože, jak to bývá, co jedni vítají, druzí odmítají. Průsečíkem jejich vyjádření je ale shoda na skutečnosti, že návrh nenaplní to, co si sama vláda v důvodové zprávě od něho slibuje.
Připomenu, že mezi tyto požadavky patří výrazněji zjednodušit a zrychlit trestní řízení ve všech jeho stadiích, posílit postavení státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení a při rozhodování v tomto stadiu řízení, v širší míře umožnit v procesní formě zachytit důkazy i v případech, kdy ještě nejsou podmínky pro stíhání konkrétní osoby, snížit finanční náklady, které stát vynakládá na trestní řízení, v oblasti řádných a zejména mimořádných ochranných prostředků více respektovat stanoviska stran řízení a umožnit tak za přesně stanovených podmínek přístup k Nejvyššímu soudu cestou dovolání.
Prostředky k dosažení těchto požadavků jsou pak definovány tímto způsobem: V přípravném řízení nemá dojít k diferenciaci na řízení před policejním orgánem a před vyšetřovatelem; zákonem o policii bude vymezeno postavení osob v soustavě policie, které budou zajišťovat úkony trestního řízení, a bude tímto zákonem zajištěna procesní samostatnost policistů. Právo účasti obhajoby při provádění úkonů přípravného řízení se omezí na úkony, pro něž je to důvodné - výslech obviněného apod.; obsah a rozsah přípravného řízení bude diferencován v návaznosti na závažnost a složitost činu; o méně závažné kriminalitě bude vedeno neformální řízení; státní zástupce bude mít v přípravném řízení výraznější roli.
Pokud pak jde o řízení před soudem, očekává se, že k řízení v prvním stupni bude zásadně příslušný okresní soud, krajské soudy jen tam, kde to vyžaduje mimořádná závažnost věci. V souladu s diferenciací přípravného řízení bude rozlišováno i řízení před soudem s cílem v méně závažných věcech řízení co nejvíce zjednodušit a urychlit; dojde k výraznému zúžení možnosti vrácení věci v předběžném projednání obžaloby; dojde k posílení principu apelace a zrušení revizního principu; systém mimořádných odvolacích prostředků bude doplněn o odvolání obsahově shodně koncipované, jaké platí v občanském soudním řízení.
Pokud pak jde o vlastní dokazování, počítá se s využíváním znaleckých posudků v omezené míře ve prospěch odborných vyjádření. Postup při dokazování před soudem má být upraven tak, aby bylo možné věc skončit i tehdy, když obviněný nebude chtít využít svého práva účasti na řízení.
Ke změnám dochází i v řízení o vazbě, kde se počítá s tím, že nejvyšší přípustná délka vazby se bude v zásadě odvíjet od závažnosti činu, pro který je obviněný stíhán. Systém prodlužování vazby soustředěný u vrchních a Nejvyššího soudu bude nahrazen povinností orgánu, který řízení vede, v pravidelných lhůtách rozhodovat o důvodnosti dalšího trvání vazby, v přípravném řízení pak bude o vazbě, s výjimkou vlastního vzetí do vazby, rozhodovat státní zástupce a o stížnosti proti jeho rozhodnutí soud.
Já zde nechci polemizovat o účelnosti jednotlivých navrhovaných změn. Musím konstatovat, že všichni odborníci, které jsem požádala o konzultaci, se shodují na tom, že navrhované změny trestní řízení neurychlí a že novela bude mít dopad spíše opačný. Nelze předpokládat, že by okresní soudy, na které má přejít část agendy soudů krajských, by při přenesení těžiště dokazování před soud byly schopny při současném personálním, materiálním a organizačním vybavení tento nápor zvládnout.
Tolik názory odborníků a teď, dovolíte-li, alespoň v omezeném rozsahu, který nepřekročí meze mé zpravodajské zprávy, projevím názor svůj.
Tak jako se v názoru na jednotlivé navrhované změny neshodují lidé, kteří pracují v různých stadiích trestního řízení, neshodneme se zde zřejmě ani my.
***