(20.30 hodin)
(pokračuje Beneš)
Myslím si, že v této chvíli, v této vteřině je diskuse o tom, jestli takovýto fond ano, nebo ne. Naprosto souhlasím s panem kolegou Martínkem, že bylo překonáno to, co tady bylo nastartováno. Teď je otázka, jakým způsobem pokračovat dál. A tato debata je právě o tom, jak pokračovat.
Jenom pro ty příznivce řešení prostřednictvím fondu bych si dovolil zpochybnit některé argumenty. Trochu mě mrzí, když tady zazní, že nechceme zatěžovat státní rozpočet, přitom se současně v téže větě řekne, že z Fondu národního majetku půjde šest miliard, protože v podstatě jako by to není zatížení, ale současně je to odlehčení státního rozpočtu, protože těch šest miliard se mohlo stát příjmem státního rozpočtu. Jestliže hovoříme o výnosu daně z převodu nemovitostí, který bude příjmem tohoto fondu, tak samozřejmě tento podíl výnosu nemůže být příjmem státního rozpočtu. Hovoříme-li o příjmech z obligací, tak hovoříme o potenciálním zadlužení státního rozpočtu, neboť samozřejmě že stát bude garantem tohoto fondu.
Hovoříme-li o tom, že je zapotřebí kontinuální financování, a já s tímto argumentem souhlasím, byť asi kolega Kvapil, který o tom hovořil, neměl na mysli totálně kontinuální financování, protože to samozřejmě neexistuje, ale měl na mysli ony skluzy, se kterými se asi každý z nás v životě někdy setkal, tak je otázkou, jestli jenom zavedení fondu je řešením tohoto skluzu, anebo jestli náhodou není chyba také trošku někde jinde. Teď vynechám situaci, kdy státní rozpočet je schvalován na začátku rozpočtového roku, ale mám na mysli ty roky minulé, kdy státní rozpočet byl schválen výrazně dříve, a v podstatě spíš je to v neschopnosti byrokracie. Teď na nikoho neútočím, já jsem s tím měl přece také problémy, když jsem se snažil byrokracii zeschopnit, aby stihla termíny tak, jak je zapotřebí a jak si to koneckonců trh práce žádá, protože samozřejmě zahajovat stavební práce, a já myslím, že kolega Kvapil i zná situace, kdy se zahajuje v listopadu nebo v prosinci, a pak to vede k tomu, o čem hovoří nálezy Nezávislého kontrolního úřadu, a nemyslím si, že to je ve zlém, ale že to je spíše v touze ty finanční prostředky, ke kterým se někdo - žadatel o dotaci - už konečně dostal, tak aby je opravdu zúřadoval.
Myslím si, že ty základní nástroje podpory lze řešit i bez fondu, že je nutné řešit spoluúčastí státu. A myslím si, že ty instrumenty, které zde postupně byly zavedeny a které dnes začínají být zajímavější ne prosím vás díky zvýšené podpoře státu, ale díky tomu, že na trhu peněz jsou dnes hypoteční úvěry výrazně zajímavější a jsou již dostupnější pro větší procento populace. Souhlasím s tím, že to zdaleka není tak veliké procento populace, jaké bychom si třeba přáli, nicméně toto procento jde zvýšit jedině tím, že zvýšíme zase tu injekci do hypotečních úvěrů. Takže si myslím, že zde je spíš ten nástroj než fondové hospodaření. Zřízením fondu mi přece žádné peníze nepřibudou. Ano, iniciuji třeba z obecních peněz něco dalšího, ale ze svých praktických zkušeností, protože co by to bylo za starostu, kdyby se neucházel o dotaci na podporu bytové výstavby, jenom upozorňuji, že tím způsobuji na trhu nemovitostí v dané obci, v daném městě určitou komplikaci, neboť ti ostatní, kteří si nesáhli na tu dotaci, jsou znevýhodněni. Proto já si myslím, že toto znevýhodnění je třeba řešit rozšířením podpor na právnické osoby, aby ono nájemní bydlení, o kterém hovoříme, přestalo být doménou obcí, ale aby se stalo zájmem i podnikatelského světa.
Souhlasím s tím, že onu zadluženost bytového fondu, která nám tady zůstala, v podstatě de facto ta zadluženost se vytvářela až do roku 1992, kdy byla dokončována komplexní bytová výstavba podle starých projektů, nebudu těm projektům dávat jiný atribut, nicméně asi se shodnu se spoustou lidí, že v sobě nesou něco z hluboké minulosti, které dneska dopadají, ať už byly postaveny v 60. letech nebo třeba v roce 1992, že je třeba zapotřebí řešit také nějakou stimulací ze strany státu. A myslím si, že to lze řešit využitelností institutu stavebního spoření nebo hypotekárně.
Takže já jenom se vyznávám z toho, že nevěřím tomu, že fond věc vyřeší. Já spíš věřím těm lidem, kteří se do toho pustí, a mé životní zkušenosti mi říkají, že spíše by pomohla ta stimulace prostřednictvím stavebního spoření a hypotečních úvěrů než zřízením fondu - fondu, který samozřejmě také bude mít pozitivní dopad, a já to nijak nepopírám. Nicméně myslím si, že koruna, která jde přes lidi, je efektivnější než koruna, která jde přes stát.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan poslanec Miroslav Beneš. V tuto chvíli vystoupí v rozpravě zpravodaj pan kolega Evžen Snítilý. Prosím.
Poslanec Evžen Snítilý: Vážená sněmovno, byl bych poslední, který by si přál do takového zákona zatahovat politická hlediska. To mi snad mí kolegové věří.
Dovolte mi jednu věc. Převodovou pákou státu, jestliže si řekneme, že politika bydlení je státním zájmem, musí být něco konkrétního. Dovolte mi, abych vám, kteří jste neměli tu možnost tak důvěrně a často se seznamovat s těmito problémy v jiných zemích, jmenoval jen namátkově pár svých zkušeností, které se mnou sdíleli i mí kolegové z jiných politických stran. Norsko - státní banka bydlení. Rakousko - státní fond bydlení. Anglie - Housing Corporation, zastřešující organizace jednotlivých federací. Může se jmenovat, jak chce, podstatou je, že přes tyto instituce, které ve všech těchto evropských zemích zřídil stát, stát, prostě tečou peníze do bydlení. Vlády přicházejí, odcházejí, jednou socialisti, jednou konzervativci, jednou koalice, podruhé menšinová vláda, a pořád všechny tyto vlády v těchto zemích využívají služeb těchto státních institucí. Pravda, jedna vláda více ve svých záměrech přeje individuální výstavbě, pravda, jiná vláda ve svých záměrech přeje nájemnímu bydlení. Dobře, od toho se liší zabarvení té či oné vlády. Ale zdůrazňuji - všechny vlády využívají k řešení financování bydlení státní fond, ať se jmenuje, jak chce. Všechny. Reaguji z místa, já jsem nebyl na Tchaj-wanu, teď když mluvím, tak jmenuji ty vlády, o kterých jsem mluvil. Samozřejmě že vnitřní náplň zřízených státních fondů, státních institucí je samozřejmě v každé zemi odlišná. Norové tak lpí na kontrolním systému, že vlastně kontrolní patro státní banky pro bydlení je daleko větší, a dosáhli toho, že tam neuteče v bydlení ani koruna.
***