(10.20 hodin)
(pokračuje Výborný)
K tomu prvému. Můj názor jako zpravodaje je ten, že má-li jít vskutku o výsledek práce, a pečlivé práce jednoho roku, pak je to výsledek velmi chabý. Není možná důležitý můj názor, protože právem by tvůrci mohli označit můj názor za názor politický nebo účelově politický. Je to, dámy a pánové, i názor odborníků ústavní vědy. Pro mě je základní otázkou, zda mohl být výsledek jiný. A obávám se, že těžko. Není nám známo, že by se na přípravě tohoto textu podílela nějaká širší skupina odborníků ústavního práva. Zdá se, že autoři se spolehli na pomoc jediného experta, který je spolunavrhovatelem předlohy, pana profesora Jičínského, a jakkoli nikterak nesnižuji jeho expertní postavení v oboru ústavního práva, zdá se mi, že je chyba spolehnout se na pomoc experta jediného. Koneckonců na experta, který je limitován svým politickým postavením poslance vládní strany.
Je to skutečně překvapivé, že po roce práce se podařilo připravit dílo, které nejen že je vnitřně nesourodé, ale dokonce ani nenaplňuje formální požadavky zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Připomínám, že se nám poslancům vůbec nedostalo to, co jednací řád předepisuje, a to ustanovením § 86 odst. 5 jednacího řádu, totiž tisk, který by obsahoval vyznačení předkládaných změn. To odbyli navrhovatelé tak, že nám předložili tisk, který naznačuje, jak by ústava vypadala, kdyby bylo vše, co navrhují, přijato. Zvláštní je, že navrhovatelé navrhují např. změnu článku 74 ústavy, a ať prohlédnou, v čem ta změna spočívá.
Trapnou chybu obsahuje i článek II. předkládaného tisku. Navrhovatelé navrhují republikovat ústavu, vydat její znění v platném textu po přijetí této novely, a pozapomněli, že už byl také přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb. Je to už dost stará norma, ale 1. ledna bude účinná, čili ta by snad také měla být republikována.
K druhému bodu. Souhlasím s předkladateli i s tím, co zde řekl pan poslanec Langer, myslím, že to není pochybné. Myslím, že není pochyb o tom, že ústava není dokonalé dílo, není pochyb o tom, že ústava vyžaduje revizi. Poukazuji na to, že ta předloha, která si činí nárok onou revizí býti, si ten nárok činí neprávem. Jednak už forma přípravy neodpovídá tomu, aby výsledek mohl být skutečnou revizí ústavy, obsah je pak ještě horší. A to ne proto - a zdůrazňuji to - ne proto, že všechno, co je předkládáno, by bylo špatné. Naopak, předloha obsahuje některé změny, se kterými by bylo třeba souhlasit - a vřele souhlasit - uvedu je následně. Nepochybně je to např. změna týkající se imunity poslanců a senátorů a ostatních funkcionářů ústavních. Ale špatný výsledek je dán především následujícími skutečnostmi.
Za prvé osnova ponechává naprosto bez povšimnutí právě ty zásadní nedostatky ústavy, o kterých víme, víme o nich léta a právem jsou tyto nedostatky nejvíce kritizovány. Jde zejména o tzv. chudokrevnost ústavy z hlediska vztahu k mezinárodnímu právu, jak na to upozorňoval pan profesor Malenovský. Jde o naprosto kuriózní ustanovení článku 10. ústavy. Jde také možná o to, když mělo být cílem této novely revidovat ústavu, porozhlédnout se, zda není vhodné jinak, přesněji konstruovat postavení Senátu, který má nevyvážené postavení v ústavním systému.
Samozřejmě navrhovatelé, když přikročili k práci jako k revizi ústavy, mohli si povšimnout i základní zvláštnosti našeho ústavního systému a ústavního řádu, totiž jeho polylegálnosti, kdy ústavní předpisy jsou obsaženy v mnoha zákonech ústavní síly.
Za druhé je třeba upozornit na to, že řada změn, které jsou navrhovány a které samy o sobě vůbec nejsou špatné, jsou zcela marginální, někdy jsou i nadbytečné, a pak je třeba připomenout, že marginální a nic nového nepřinášející změny nemají být do ústavy zapracovávány příliš často. Mohu souhlasit s tím, že dejme tomu nový text slibu člena vlády je dobrý, není na něm vůbec nic špatného, tam si mohu položit otázku, proč vlastně tento nový text slibu člena vlády novela obsahuje.
Kdyby měla být provedena skutečná komplexní revize celé ústavy, pak by předkládaný text musel být podstatně širší. Už jsem, dámy a pánové, uvedl, že navrhovaná předloha přináší změny správné, změny potřebné, že je třeba tyto změny přivítat - čímž neříkám, že je třeba přivítat tento tisk jako celek - a že je třeba tyto změny podporovat, a to nejen v otázce imunity, ale např. i ta podle mého mínění velmi rozumná změna, že by totiž Poslanecká sněmovna mohla mít a měla mít právo kvalifikovanou většinou se seberozpustit, a tím vyřešit možnou ústavní krizi.
Mnohé z těchto změn jsou však podle mého názoru jen jakýmsi přívažkem, jakousi třešinkou, která má pomoci prosadit naprosto chybné konstrukce článku 67, článku 68 a článku 75a navrhované ústavní změny. Jako by měly být tyto články v důsledku oněch správných změn učiněny stravitelnější.
Článek 67, jak jej navrhovatelé zkonstruovali, má zřejmě vyřešit problém dvou premiérů. To ovšem žádný problém není, protože je velmi snadno řešen interpretačně a je samozřejmé, že faktický problém žádný nepřináší. Nově jmenovaný premiér nemá jiná práva než ta, starat se - dle stávajícího textu ústavy - o složení nové vlády, a protože žádnou vládu nemá, tak ničemu nepředsedá. Ale tak, jak to navrhovatelé konstruují na rozdíl od úpravy stávající, připravují problém jiný a mnohem vážnější. Zatímco dnes je mandát nového předsedy vlády vázán pouze a účelově na přípravu nové vlády, navrhovaná úprava podle svého nejméně gramatického znění může vést ke kuriózním situacím, že totiž prezident jmenuje vládu čistě podle vlastního uvážení, byť formálně na návrh představitele vítězné politické strany, a to nemusí být dokonce ani významný představitel, a tím naprosto rozkomíhá ústavní systém, protože taková vláda by pak nepochybně důvěru nemohla získat. Věřím, že je to nezamýšlený výsledek, ale prostě mohl by nastat. A to navrhovatelé nezvážili v písemném textu dostatečně. Navíc je tato úprava ve zřejmém rozporu s článkem 74, který zůstává beze změny. Pak je třeba říci: navrhovatelé musí zvolit nějaké řešení, nemohou ponechat obě řešení. To je ta nejhorší cesta, která může být.
Kritizoval jsem a kritizuji také článek 68 změny ústavy, to je procedura jmenování vlády, a článek 75a - navrhované změny ukončení činnosti vlády; jsou to změny nedotažené, to především. Kde řeší navrhovatelé situaci, že v Poslanecké sněmovně budou dvě nebo i více politických stran se stejným počtem mandátů? Neřeší to vůbec a to se samozřejmě v našem systému může velmi snadno a velmi dobře stát.
***