(11.20 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Jsme velice rádi, že poslanecký klub ČSSD a místopředseda vlády pan Rychetský dospěli ke stejnému závěru, a doufám, že tato diskuse se také skutečně na širší bázi povede.
Pane předsedo, zástupce navrhovatele pan poslanec Langer ke konci svého vystoupení zmínil, že údajně chybí vůle k diskusi. Nevím přesně, z čeho tak soudí. Možná tak soudí z toho, že jeho dvoustranická komise nikoho k diskusi nepozvala, a to jak z oblasti parlamentu, tak z oblasti odborné veřejnosti. Pokud myslel vlastní postup, tak skutečně vidím určitý nedostatek vůle k diskusi. Chtěl bych jenom potvrdit, že pokud se jedná o nás, k diskusi připraveni jsme a vždycky jsme byli. Proto, aby mohly být případné změny ústavy důkladně prodiskutovány, vyzývám navrhovatele této předlohy ke stažení tohoto neprodiskutovaného návrhu. Vyzývám je k tomu, aby se připojili k novému přístupu pana místopředsedy Rychetského, který je - doufám - nesen celou vládou a poslaneckým klubem ČSSD. Pokud by se stalo, že tuto moji výzvu navrhovatelé oslyší, navrhuji zamítnutí návrhu a následné zahájení diskuse všech politických stran, odborné i laické veřejnosti.
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další se přihlásil poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych z tohoto místa také pronesl několik slov z pozice jednoho z těch, kteří podepsali a podali tento návrh zákona. Dovolte mi, abych se vrátil od poněkud obecnějších úvah o roli ústavy a o jejích případných dalších nedokonalostech k tomu, co je předmětem našeho jednání, a to je tento konkrétní návrh.
Na začátku bych si dovolil ještě jednou zopakovat čtyři základní principy, ze kterých vycházejí předložené změny Ústavy České republiky, které tady již byly v krátkosti nastíněny. Je to posílení vlády práva, které spočívá v omezení imunity ústavních činitelů a omezení prezidentských milostí. Je to posílení veřejné kontroly, což je nepochybně změna mechanismu sestavování bankovní rady České národní banky. Je to posílení významu voleb jako základní demokratické procedury, která spočívá ve změně nebo v některých úpravách způsobu sestavování vlády po volbách a postavení vlády v demisi, a konečně je to předcházení krizím ústavního systému, které spočívá ve zjednodušení rozpouštění Poslanecké sněmovny a zabývá se také dvoupremiérstvím, které tady už pan kolega Výborný ve svém vystoupení popisoval.
To jsou čtyři základní principy, ze kterých tyto navrhované úpravy vycházejí, a myslím si, že není náhodou, že největší debata a největší kritika se snáší na princip třetí, tj. princip, který se týká posílení významu voleb, který se týká způsobu sestavování vlády po volbách a postavení vlády v demisi. Myslím si, že to není náhodné a že to vychází z určitých hlubších modelů nebo archetypů politického chování, které se bohužel vžily na české politické scéně, resp. možná byly spíše oživeny na české politické scéně. Myslím, že kořeny těchto archetypů a modelů chování můžeme vysledovat až do 20. let našeho století, do dob první Československé republiky, a můžeme je vysledovat především u těch politických stran, které si tyto modely a archetypy politického chování přenesly od 20. let až do let 90. a snaží se je zde uplatňovat.
Pokud jde o vystoupení jednotlivých řečníků, musím konstatovat, že v podstatě jediné vystoupení, které skutečně stojí za seriózní polemiku a seriózní debatu, je vystoupení pana zpravodaje Výborného, který se pokusil o objektivní a neutrální hodnocení tohoto návrhu. Ani on se však bohužel nevyhnul určitým subjektivním vlivům, které spíše souvisí s tím, o čem jsem hovořil před chvílí, to znamená s jeho konkrétní politickou příslušností. Ale musím s lítostí konstatovat, že vystoupení některých dalších řečníků byla vysloveně trapná, a mrzí mě to především u těch, kteří se honosí titulem JUDr. před svým jménem. Mám dokonce pocit, že některá tato vystoupení nevznikla na půdě sněmovny nebo v poslaneckých kancelářích těchto poslanců, ale že vznikla někde úplně jinde a byla sem pouze přenesena.
Pan poslanec Výborný v úvodu svého vystoupení zpochybnil práci expertů na ústavní právo na tomto návrhu zákona a vyčetl mu celou řadu formálních nedostatků. Já bych z tohoto místa prostřednictvím pana předsedajícího ujistil pana poslance Výborného, že tento návrh skutečně nevznikal na koleně, skutečně nebyl šit horkou jehlou a jeho formulace byly skutečně konzultovány s experty na ústavní právo a pan profesor Jičínský rozhodně nebyl jediným ústavním právníkem, který by se podílel na tomto návrhu zákona.
Pokud jde o názory expertů, mohou být samozřejmě různé. Já bych si dovolil tady ocitovat dva názory. Jeden z nich pochází z časopisu, který možná dobře znáte. Je to Parlamentní zpravodaj, resp. jeho poslední vydání. Vyšel tam článek "Ústavní reforma, právo a politika" a já si dovolím ocitovat z něj několik vět, které pocházejí z jeho posledního odstavce, resp. z posledních dvou odstavců.
Cituji: "Rigidnost ústavy je podstatnou náležitostí demokratického konstitucionalismu a reforma musí být výjimečnou věcí, občan musí být chráněn před běžnými politickými většinami, před momentální vůlí velkých politických stran, ale on musí být chráněn i před všemi osobami, které si říkají politikové, od reprezentantů na všech úrovních až po hlavu státu. Je zcela nutné jejich počínání sevřít právním řádem co nejúplněji. Jejich posláním je se dohodnout, k čemuž je budován celý prostor politických scén v naší zemi, a mají v něm hodně volnosti. To, v čem je nutné jim zamezit, je počínání libovolné, které nebere ohled na občany a na jejich vůli projevenou např. ve volbách.
V tomto smyslu si nevykládám - pokračuji v citaci - naši navrhovanou ústavní reformu jako svévoli velkých stran ani jako dělbu moci ve státě. Dá se jistě navrhnout jinak, ale v hlavních směrech, tj. omezení imunity reprezentantů, kteří se jinak volně procházejí trestním zákoníkem, omezení práva milosti, kterým disponuje hlava státu, a přesnější určení pravidel, podle nichž hlava státu jmenuje vlády, to vše se mi jeví jako významná záruka ústavnosti v naší zemi." Konec citátu. Citoval jsem z Parlamentního zpravodaje.
Ještě bych ocitoval několik vět z jednoho expertního stanoviska, které jsme si nechali zpracovat, když jsme vypracovávali tento návrh zákona. Cituji: "Zkušenosti z vládních krizí a ze jmenování vlád podle platné ústavy vedou k pochybnostem, zda dnešní úprava v článku 68 je dostatečně přesná a odpovídající zvyklostem parlamentní demokracie a současně natolik pružná, aby vyloučila nejistotu vládní krize pro zdlouhavost, resp. obstrukce při jmenování vlády. Ústava by měla dát jednoznačnou odpověď na ústavní postavení politických stran i při jmenování vlády." Konec citátu.
Mohl bych pokračovat v citátech. Nebudu tak činit. Chtěl jsem tím pouze dokumentovat, že názor na tyto navrhované změny i mezi experty na ústavní právo je různý a i mezi experty na ústavní právo najdeme celou řadu těch, kteří je považují za krok jednoznačně pozitivním směrem.
Pan poslanec Výborný tady hovořil o ústavách evropských států. Hovořil tady o tom, že některé navrhované úpravy nemají obdobu v žádné evropské ústavě, a že pokud by bylo zapotřebí nalézt nějaké ústavy, které by měly alespoň srovnatelnou nebo alespoň obdobnou úpravu, mohli bychom se podívat do ústavy finské, portugalské nebo řecké.
***