(11.10 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Konečně hovořil i o tom, že bude nutné - a to právě v rámci našeho vstupu do Evropské unie - zavést i princip závaznosti obecně uznaných pravidel mezinárodního práva v českém právním řádu. Čili opět přednost před vnitrostátním právem.
Myslím, že k tomu lze něco ještě připojit. K tomu lze připojit, že např. nemáme v ústavě postup, který by zajišťoval efektivní cestu ke splnění závazků, které vyplývají pro Českou republiku z členství v některých mezinárodních organizacích. V případě NATO jsme to vyřešili zatím usnesením sněmovny, ale v ústavě příslušné ustanovení nemáme. Nemáme také žádnou efektivní cestu, jak splnit závazky, které pro nás vyplývají z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Například sankce - to je nesmírně komplikovaná celá legislativní procedura.
Tedy potřebné změny skutečně existují a o nich je potřeba diskutovat. Místo toho máme před sebou v předloženém návrhu jednak takové návrhy, které zasluhují určitou diskusi - hovořil o nich např. pan kolega Výborný - ale také a především řadu návrhů, které žádnou skutečnou potřebu změnit ústavu neodrážejí. Odrážejí spíše potřebu prosadit silou změny, o které se autoři obávali i jen diskutovat v okruhu přesahujícím složení dvoustranické komise. Odrážejí spíše potřebu prostě a jednoduše mít za každou cenu "recht".
Návrhy, které diskusi zasluhují, by měly být podle mého názoru předmětem mnohem širší debaty, jak to nyní pan místopředseda vlády Rychetský navrhuje, jak to ve svém dopise předsedům poslaneckých klubů navrhuje i paní místopředsedkyně Buzková jménem celého poslaneckého klubu ČSSD. Musím také říci, že některé z návrhů, které zasluhují diskusi, byly obsaženy v bohužel zamítnutém předchozím návrhu pana poslance Výborného a kolegů.
Dovolil bych si říci pár slov k návrhům silovým, neprodiskutovaným. Návrhům, které svou podstatou zasahují do samotných principů ústavnosti České republiky. Budu výběrový, nebudu je samozřejmě jmenovat všechny.
Vezmu to popořadě, jak v ústavě po jednotlivých článcích jdou. Na prvním místě zrušení zákonodárné iniciativy vyšších územně samosprávných celků. Samozřejmě se můžeme zamýšlet nad tím, zda náš legislativní proces není příliš komplikovaný, zda do něj nezasahuje příliš mnoho míst a zda je smysluplné zachovávat zákonodárnou iniciativu VÚSC. Rušit ji takto jenom vnitřní diskusí dvoustranické komise v době, kdy stojíme pár dní před tím, kdy vstoupí v účinnost ústavní zákon o vytvoření krajů, kdy máme zhruba rok do voleb do zastupitelstev krajů, nepovažuji za vhodné. Je to věc, která by zcela určitě měla být prodiskutovaná nejen mezi dvěma stranami, vůbec nejen mezi politickými stranami v parlamentu, ale právě i v regionech.
Za určitý - dovolím si to říci silným slovem - útok na princip nezávislosti soudů považuji zdánlivě nevinnou povinnost prezidenta jmenovat předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu až na návrh Senátu. Návrh Senátu bude nevyhnutelně návrhem politickým, návrhem politických stran. Jakkoli to na první pohled nevypadá, soudcovská soustava to bude v každém případě cítit jako výzvu k tomu, aby si dala velký pozor, přestože se jedná pouze o místopředsedu a předsedu Nejvyššího soudu.
Totéž platí o obdobném návrhu na jmenování prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, kde se má tak dít na návrh Poslanecké sněmovny. Tento samostatný nezávislý ústavní institut - Nejvyšší kontrolní úřad - není podřízeným institutem Poslanecké sněmovny. Je kontrolním úřadem, který mimochodem kontroluje i ve finanční části práci přinejmenším Kanceláře Poslanecké sněmovny.
Ještě o něco horší je situace v případě České národní banky. To, že by prezident směl jmenovat členy bankovní rady z jedné třetiny na návrh Senátu, z jedné třetiny na návrh sněmovny a z jedné třetiny vlády, je přímý a nezakrytý útok na nezávislost členů bankovní rady. Nezávislost České národní banky se rovná nezávislosti členů bankovní rady. To není nezávislost instituce jako taková, nezávislost je vždy ukryta v nezávislosti osob, které ji reprezentují. (V sále vyzvání hlasitě mobilní telefon.)
Já počkám, až to dohraje. Děkuji.
Pane předsedo, chtěl bych sdělit panu kolegovi Langrovi, že uznávám, že možná muzika byla melodičtější než moje vystoupení, ale přece jen bych měl dostat přednost před touto muzikou.
Myslím si, že jmenování členů bankovní rady na návrh výsostně politických institucí by představovalo zásadní změnu a bylo by jako signál útoků na nezávislost České národní banky také vykládáno jak domácími, tak mezinárodními finančními trhy.
Přicházím k dalšímu bodu, který musím historicky pro ty z vás, kteří pamatujete rok 1976 aktivně, nazvat lex Husák nebo lex Ludvík Svoboda. To podle toho, na koho to vztáhneme. V tomto roce, zhruba před 23 lety, se tehdejší generální tajemník ÚV KSČ rozhodl, že chce být prezidentem a že mu v tom překáží nemocný prezident Ludvík Svoboda. Tudíž v tehdejším parlamentu velice rychle prosadil legislativní změnu, která umožnila vyhlásit prezidenta za neschopného vykonávat úřad, dělo-li se to rok. A rok už to bylo, umožnilo to vyhlásit, že prezident je bývalým prezidentem. Zvolil se prezident nový, pochopitelně - generální tajemník ÚV KSČ. Navrhovaná změna v tomto předkládaném návrhu, která se možná inspirovala tímto postupem, jde ještě dál.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, nezlobte se, musím vás přerušit. Mám pocit, že urážíte autory této zprávy, že se inspirovali chováním pánů Husáka a Svobody. Je to urážlivé a nepatří to do našeho parlamentu. Já vám to říkám velmi jasně a velmi ostře.
Poslanec Karel Kühnl: Pane předsedo, je vaším svatým právem mě takto umravňovat.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano, je to mým právem a budu ho také používat.
Poslanec Karel Kühnl: Je vaším svatým právem používat stejné příměry. Já jsem řekl "možná" a na tom trvám, neboť když se, vážený pane předsedo, podíváte do znění navrhovaného zákona, je velice podobný: Poslanecká sněmovna a Senát může vyhlásit, že prezident ze závažných důvodů - tam se ani nehovoří přímo o nemoci - není schopen vykonávat svůj úřad. Děje-li se tak půl roku - dokonce zkrácení - může být vyhlášeno, že prezident již není prezidentem, a dojde k nové volbě.
Myslím, že to není správný postup, že to je neúcta k prezidentskému úřadu jako takovému. Pakliže by se někdo cítil uražen, osobních urážek se dopouštět nechci, tak se omlouvám a zdůrazňuji, že jsem užil slova "možná".
Nakonec bych chtěl zmínit ještě jeden bod - také už zde několikrát zmiňovaný - a to je povinnost prezidenta pověřit sestavením vlády zástupce relativně nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně. Nejenže toto ustanovení je zcela zbytečné, neboť prezident tak vždy v praxi postupuje, ale je také hluboce urážlivé nikoli pro současnou osobu prezidenta, ale pro úřad prezidenta jako takový. Přijetím tohoto ustanovení bychom totiž jinými slovy cestou ústavy vyhlásili, že od chvíle, kdy by byla tato změna přijata, bychom považovali každého dalšího prezidenta víceméně za nesvéprávnou osobu, které je potřeba předepsat do posledního detailu každý její krok. To považuji za demontáž prezidentského úřadu jako takového a za vyhlášení neúcty sami k sobě jako zástupcům občanů zde ve sněmovně.
Nejmenoval jsem všechny změny, které nepovažuji za potřebné, které považuji za účelové, silové, stranicky účelové, protože si myslím, že tento výčet dokonale stačí.
Chtěl bych říci za poslanecký klub Unie svobody, že jsme samozřejmě - a vždy jsme byli - připraveni k diskusi o ústavě.
***