(10.00 hodin)
(pokračuje Beneš)
Toto je argument kvalitní a argument správný. Nicméně zase si nemyslím, že by to byl argument fatální. Ale jaký je zásadní argument - a ten argument přesně nezazněl? To je těšení se na své regiony v oněch budoucích regionech. Tento argument je velmi silný, je prezentován často jen tento argument. Mám pocit, že - včera jsem měl možnost sedět s autory Zlínské výzvy, bohužel jen necelou třičtvrtě hodinu - tento argument zatím není podložen konkrétní znalostí toho, co VÚSC budou, že není především podložen tím, co VÚSC budou mít nejen ve svých kompetencích, ale především ve své kase.
Souhlasím s argumentem, že Zlínští nemají rádi Brněnské. Jen bych do toho chtěl vnést úplně jiný argument - že Českokrumlovští zrovna nemilují Českobudějovické. Proti jakémukoli centru je vždy z jeho okolí protitlak a protiváha.
Přesto, vážené dámy a vážení pánové, bych se nepřimlouval za to, abychom počet VÚSC měnili. Vím, že v podrobné rozpravě budou předloženy určité pozměňující návrhy, které se týkají stávajícího návrhu z hlediska sídelního místa v rámci středočeského regionu. Proto nedávám návrh na zamítnutí ani nepodpořím návrh na zamítnutí, protože si myslím, že je třeba, aby tyto pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě mohly být projednány a abychom také v rámci třetího čtení mohli o nich hlasovat.
Těm, kteří tak silně volají po decentralizaci, bych chtěl připomenout jednu základní věc, kterou zatím stále trochu postrádám, a to je volání po optimalizaci státní správy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Benešovi. Slovo má pan poslanec Tomáš Kvapil, připraví se pan poslanec Jaroslav Plachý.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych na úvod svého vystoupení říci, že se připojuji k návrhu na zamítnutí předloženého návrhu ústavního zákona. Řeknu velmi krátce důvody, které mě k tomu vedou.
Vytvoření krajů a zvolení krajské samosprávy je konečně naplněním Ústavy České republiky. Považuji to za krok, kterým jsme povinováni svým občanům.
Dále bych chtěl říci, že Evropská unie opakovaně vytýká České republice, že nemá regionální politiku. Když se konečně v roce 1997 dokázala ústavní většina této sněmovny shodnout na vytvoření budoucích VÚSC, začalo se intenzivně pracovat na mnoha dokumentech podle regionální politiky podle toho, jak byl zákon o čtrnácti krajích schválen. V tuto chvíli máme před sebou návrh, abychom opět vedli debatu a znovu tento počet měnili ať na osm, devět, či případně jakoukoli variantu mezi tím. Domnívám se, že to je velký nešvar české politiky - vracet se k rozhodnutému a stále zpochybňovat to, co už bylo jednou rozhodnuto.
To jsou tedy důvody, které mě vedou k tomu, že se připojuji k návrhu na zamítnutí. A žádám i vás, abyste tento návrh podpořili. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kvapilovi. Udílím slovo panu poslanci Jaroslavu Plachému.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rámci obecné rozpravy považuji za důležité upozornit na jistý zmatečný aspekt našeho dnešního jednání. Podobně jako v předcházejícím volebním období se i nyní opakovaně zabýváme dosud prázdným pojmem VÚSC, aniž bychom znali jeho obsah. Projednáváme dokonce dva ústavní zákony, kterými opět malujeme čáry na mapě, aniž bychom znali kompetence krajů, aniž bychom věděli, zda tyto kompetence jsou kraje ze svých daňových výnosů schopny unést. Opět jsme podlehli pokušení stavět dům od střechy. Asi proto, že ta je více vidět než základy stavby.
Z tohoto důvodu navrhuji, abychom nejprve položili základy domu, kterými jsou kompetence a finance krajů, a pak teprve, až se ukáže na základě daňové výtěžnosti, že některé kraje jsou příliš malé a nejsou schopné se ufinancovat a jiné kraje zbytečně velké, můžeme se k problematice krajů vrátit a případně je pozměnit.
Dámy a pánové, znovu upozorňuji, že dlouze a intenzivně jednáme o dosud zcela prázdném pojmu, kterým je kraj. Zkusme nejprve naplnit pojem kraj kompetencemi a financemi - mimochodem všechny potřebné zákony ve sněmovně už máme - a následně se vraťme nikoliv k počtu krajů, ale především k jejich velikosti, abychom dlouze a usilovně nemlátili prázdnou slámu. Z tohoto jediného, ale dle mého soudu důležitého důvodu se připojuji k návrhu na zamítnutí. Nebude-li přijat, navrhuji vrátit zákon navrhovatelům k dopracování. Děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Plachému. Udílím slovo panu poslanci Jaromíru Schlingovi.
Poslanec Jaromír Schling: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych především upozornit na takový zřejmě i v této sněmovně rozšířený mýtus o tom, že počet krajů stanovili na základě nějaké svévolné úvahy poslanci. A že tudíž i teď, po dvou letech od schválení ústavního zákona, mohou poslanci licitovat o počtu krajů. Ačkoliv předkladatelé navrhli osm, řada z nás ví, že chtějí ustoupit na jedenáct apod.
Chtěl bych všem důrazně sdělit - a řada kolegů by to jistě mohla potvrdit - že vládní návrh, který byl tenkrát do sněmovny předložen a který sice nebyl přesně ten, který byl nakonec schválen, ale vycházel z dlouholetých prací odborníků. Například už v roce 1993 byla ukončena práce vládní komise, kterou vedl profesor Hampl, náš přední geograf. V této práci byla obsažena celá řada variant. Dokonce i ta, o které se dnes zde nemluví, ale která byla předmětem projednávání, tj. varianta 27 krajů, kterou tenkrát navrhoval Robert Kolář. I ta varianta byla týmem geografů velmi vážně posuzována a nebyla nesmyslná.
Přesto byla touto komisí varianta čtrnácti krajů s jistými výhradami prohlášena za optimální a stala se základem vládního návrhu, který byl tehdy po určitých korekturách schválen. Znovu zdůrazňuji - počet krajů není výmyslem poslanců. Samozřejmě, že konečné rozhodnutí bylo rozhodnutím politickým, protože bylo na sněmovně, aby vybrala z předložených možných variant. Ale varianta 14 byla odborníky doporučena jako varianta optimální.
Dále bych chtěl říci, že předložený návrh zpochybňuje skutečně samu koncepci reformy veřejné správy.
***